nahoru

Víte, kolik krav už zešílelo?

TOMÁŠ FEŘTEK 28. února 2005 • 09:27

Co myslíte, kolik je v České republice registrovaných případů „šílených krav“? Pět, patnáct nebo padesát? Víte to? Nebo to alespoň umíte odhadnout? Osobně si myslím, že veřejnost tohle téma přestalo bavit tak někdy po páté krávě, média snad ještě velkým titulkem zaregistrovala kulatou desítku a od té doby jsme podrobněji informováni jen my novináři, kteří o každém dalším kousku dostaneme tiskovou zprávu. Takže skoro nikdo neví, že ověřených případů bylo už sedmnáct, tempo je pravidelné, takže k jubilejní dvacítce se dostaneme nejpozději někdy v květnu.V novinách se nové případy buď neobjeví vůbec, nebo kdesi vzadu na pár řádcích.

Až by člověk nevěřil, že tohle téma živila média na prvních stranách přinejmenším rok včetně bulváru, který z reálného světa hned tak něco nezaujme. Opravdu si už nikdo nepamatuje hořící hromady mrtvých kravských těl, hroutící se hamburgrový průmysl, masové záchvaty vegetariánství, i když zřídka vydržely déle než měsíc, zděšení, že „už je to i u nás“? Stejně jako nekonečné rozhovory s odborníky o pryonech (Píše se to tak vůbec, co myslíte?) a investigativní pátrání, kdy a kde se která kráva narodila a čím ji krmili. Když jsme zjistili, že hromadné vymírání pojídačů hovězího nehrozí, ještě jsme se nějakou chvíli dojímali nad zbytečně vybíjenými zvířátky, ale když jsme zjistili, že by je zabili tak jako tak, jen o něco později, pustili jsme tohle téma ze zřetele definitivně.
Je zajímavé sledovat, nejen na šílených kravách, iracionalitu chování společnosti, která si tak potrpí na to, že se chová a řídí racionálně. Protože vůbec není jasné, jestli jsme se rozumněji chovali tehdy, kdy jsme tomu nebezpečí věnovali každodenní pozornost, nebo spíš dnes, kdy kontrolu necháváme odborníkům a nepřejeme si být obtěžováni. Protože míra nebezpečí a jeho závažnosti se nijak nezměnila, mění se jen míra pozornosti, kterou mu věnujeme. Je docela dobré si aspoň občas uvědomit, že přes všechny elektronické kulisy sofistikovaného světa se pořád chováme jako krve a emocí chtivý dav, který se pravidelně shromáždil na náměstí vždy, když bubeník vyhlásil morovou ránu, nebo se konala nějaká zvlášť efektní poprava. Jen je těch bubeníků dneska příliš a žádná morová rána neudrží naší pozornost déle než pár týdnů.

TOMÁŠ FEŘTEK