nahoru

Slavík po transfuzi

TOMÁŠ FEŘTEK 13. prosince 2004 • 09:41

Že se z populární hudby postupně vytratila hudba a zbyla popularita jako její jediný smysl, to není nic nového. Jen mě vždycky překvapí, jak doslova to platí. Na veleúspěšné Superstar by koneckonců nebylo nic špatného. Prostě lidi, kteří chtějí být slavní a živit se muzikou, dostali vcelku demokratickou příležitost prosadit se. Jenže když se na půlroční působení nových hvězd podíváme, není to nijak optimistická bilance.

Jediný, kdo na celém tom humbuku vydělal, jsou ( kromě Novy, ale ta si to alespoň zorganizovala a zaplatila) vlastně jen bulvární časopisy a noviny. Což jsou, upřímně řečeno, v našich podmínkách prakticky všechny. Okruh lidí, o kterých můžete každý týden na obálku napsat, že se rozvádějí, jsou v depresi, zahnuli milému či milé, případně dluží milión se povážlivě ztenčuje a Lucii Bílou nemůžete použít během roku víc než patnáckrát. Ta úžasná porce čerstvého masa, které bulváru dodá podobná soutěž, je neodolatelná. Přinejmenším deset lidí, kterým je okolo dvaceti, takže všechny lásky, rozchody, nevěry, manželství, nemoci a nehody mají teprve před sebou. Zvlášť vyjemnělý časopis Spy je měl onehdá na obálce všechny, u každého připsaný jeden drb. A už se chystá nová porce nešťastníků k semletí.
Docela přesně to bylo vidět na vyhlašování Českých slavíků. Toho transfuze Rh Superstar probrala z letargie. Že by opravdu tentokrát nevyhrál Bílý Gott? Vyhrál, ale Aneta Langerová také dostala příležitost sdělit nám, že děkuje celému tomu týmu lidí, co jí pomáhají zůstat co nejvíc sama sebou. Chápu, že to myslela doopravdy, ale mně to přišlo jako děsivě mrazivá ironie.

TOMÁŠ FEŘTEK