Slepý klaun a trpasličí žongléři

Nad novým seznamem ministrů české vlády jsem si vzpomněl na dávné představení jakési polské pantomimy. V estrádním cirkusu, kde mají siláka, jenž zvedá stokilové činky, klauna metajícího kozelce, bystrozrakého, co vidí skrz zeď a slepého, co podle klapotu kopyt pozná barvu koně, udělají „vládní“ reformu. A tak se slepý trápí s klaunským nosem, bystrozraký neuzdvihne činku a tupý silák kandiduje na ředitele cirkusu. Na divadle to bylo vtipné, ve skutečnosti z toho mrazí.

Co proboha Pavel Němec, doteď ministr měst, vesnic a kanalizace, hodlá tak skvělého dva roky organizovat na ministerstvu spravedlnosti? On snad má nějakou koncepci, on se o tyhle problémy zajímá, když ještě před týdnem netušil, co ho čeká? A Karel Künhl se stal přes noc zbrojním expertem? Jakpak se mu to přihodilo?
Navíc lačnost, se kterou sociální demokracie toužila po ministerstvu pro místní rozvoj, ukázala, co je podstatou české politiky. Žádné koncepce a ideje. Politická moc se odvíjí od velikosti balíku peněz, na kterém sedíte a rozpouštíte mezi „poddané“. Proto nejsou tak zajímavá pracná ministerstva, jako je spravedlnost, zahraničí, ale ani zdravotnictví nebo obrana. Chcete-li uspět u voličů, jsou daleko důležitější úřady, přes které nenápadně protékají velké dotace, o kterých můžete bez větších omezení rozhodovat. Zemědělství, životní prostředí a především místní rozvoj. Tady se dají za státní a evropské peníze nakupovat hlasy. A o nic jiného, soudě dle výsledku, v téhle cirkusácké vládní reformě nešlo.