Vladimír Špidla jako premiér neuspěl především proto, že se choval podstatně slušněji než jeho předchůdci. Připadá vám to tvrzení přitažené za vlasy?
Těm, kteří pozapomněli, si dovolím připomenout: Hulvátského Miloše Zemana a jeho „špionážní“ aféry. Bezbřehou toleranci premiéra Zemana ke klientelismu, jehož nejbrutálnějším výrazem byl šéf jeho poradců Miroslav Šlouf. Ministra financí Zemanovy vlády Iva Svobodu, první tragikomickou oběť akce čisté ruce. Ministry Lachnita a Schlinga a jejich čarování se státními zakázkami. Chaotické a krajně podezřelé rozhodování vlády ve věci dálnice D 47 a vojenských stíhaček. O naprosté rezignaci na reformní kroky ani nemluvě. Není to zvláštní, že na konci mandátu takové vlády následovalo přesvědčivé volební vítězství?
Špidlova vláda měla přinejmenším tři přednosti. Chovala se daleko slušněji, zajistila bezproblémový vstup do Evropské unie a o reformy se zcela vážně pokoušela, i když výsledky jsou dosti chatrné. Výsledek? Propad preferencí a debakl i ve vlastní straně. Důvod? Voliči i sociálně – demokratičtí politici prostě čekali, že to bude „víc sypat“. Voliči socialistů doufali, že vláda bude marnotratnější v sociálních dávkách a ona místo toho vymyslela reformu veřejných financí. Tak volili letos komunisty. Politici zase doufali, že bude víc míst ve správních radách a výhodných státních zakázek. Není, chtějí tedy za premiéra někoho s větším pochopením pro „jánabráchismus“.
Netvrdím, že tahle vláda byla dobrá a že se od ní daly čekat opravdu účinné reformní kroky. Ale tvrdím, že důvod, proč padla, nebyl v tom, že bychom si masově přáli vládu slušnější, která se o zemi stará s „péčí dobrého hospodáře“. Spíš je to naopak.
