nahoru

Rozmarné paradoxy lidové myslivosti

TOMÁŠ FEŘTEK 10. května 2004 • 09:59

Veřejnost obvykle vnímá myslivce jako „bouchaly, kteří střílí po všem, co se hýbe“. Paradoxní je, že největší problém s lidovou myslivostí je přesně opačný. Myslivci střílí málo. Už dlouho se mluví o tom, že vysoké zvěře – jelení a srnčí – je v lese moc a okusuje mladé stromky. Teď Myslivecká rada při ministerstvu zemědělství zase navrhuje platit pětistovku za „skalp“ každého mladého divočáka. Proč? To je nutné myslivce uplácet, aby si šli zastřílet?


Věc je trochu složitější. Černá zvěř se v posledních letech přemnožila tak, že způsobuje majitelům pozemků a zemědělcům velké škody. Lidoví myslivci sice na prasata chodí, ale je to podstatně složitější lov, než jít na kachny nebo na bažanty. Musíte v noci dlouho čekat a střílet přesně. Ve velkých lánech se navíc stáda prasat snadno schovají. Stojí to spoustu času a v mysliveckých jednotách je dnes hodně rekreačních lovců z měst, kteří přijedou jen jednou za čas střelit nějakou trofej. Když už jdou na prasata, chtějí co největší kus. Takže to odnese nejstarší bachyně nebo kanec a jestli se myslivcům něco podařilo, tak „sociálně“ rozvrátit populaci černé zvěře. Zkušených starých zvířat je málo, mladí samci nemají konkurenci a množí se mnohem víc a s mladšími samicemi. A počty prasat a škody rostou. Pokud by u nás existovali přirození predátoři, vyřešili by to sami a rychle. Lovili by mladší nezkušené a v podstatě bezbranné kusy. Jenže nejsou a regulaci zvěře mají ze zákona za povinnost myslivci. Ti si vybírají větší zvířata kromě jiného proto, že se do nich prostě snáz trefí. Stát by sice mohl trvat na tom, aby myslivci plnili své zákonné povinnosti, jenže kontrolovat to není jednoduché a situace je vážná. Takže se uvažuje o prémii za každé zastřelené sele a jednoletý kus. Podobná taktika se už jednou osvědčila při odstřelu lišek. Ročně by to prý přišlo na zhruba třicet miliónů. To není málo, ale způsobené škody jsou samozřejmě větší. Takže možná není „skalpovné“ zase tak nesmyslný nápad.
K čemu tohle myslivecké „školení“? Pro kouzlo paradoxu a taky proto, že městskému člověku tyhle souvislosti obvykle unikají.A osobně mě baví, když je svět trochu složitější, než se na první pohled jeví.

TOMÁŠ FEŘTEK