Potraty? Bolest je jinde!

Opravdu se nehodlám připojit k mediální debatě o tom, jestli tříměsíční plod je už člověk, nebo ještě shluk buněk. V tomto směru bylo na obou stranách řečeno vše. Ale jak jsem jednoznačně proti zákazů potratů, opravdu by mě zajímalo, co plánují jeho zastánci v případě, že by uspěli. Tedy, kdyby se stalo to, co je krajně nepravděpodobné. Potraty by byly nezákonné, lidé by zákaz respektovali, počet nelegálních potratů by raketově nestoupl a ženy by „povinně“ donosily a porodily dítě, o které vlastně nestojí.

Mají parlamentní ušlechtilci bojující za nenarozený život nějaký recept na to, co s dětmi, které se nechtěně narodí? Byl jsem několikrát na klinice v Aši, kde mají takových dětí plný dům. Je to poněkud nestabilní region a děti tu odkládají prostitutky i ženy v těžké sociální situaci. Typická matka - Romka nebo Ukrajinka, otec Vietnamec nebo Němec, reálná šance na založení rodiny, jež by se mohla o dítě postarat, nebo alespoň důstojný život svobodné matky, horší než nulová. Děti jsou často retardované už při narození, životospráva těchhle maminek není zrovna vzorná. Zdejší primář se snaží předat děti k adopci co nejrychleji, je to jejich jediná šance, že svůj handicap jakž takž vyrovnají. Stát mu to zrovna neulehčuje, úřední proces je zdlouhavý a dítě v dětském domově často na adopci čeká měsíce i roky. A místo toho, aby se politická reprezentace snažila léčit ránu tam, kde bolí, navrhuje jedna z vládních stran zákon, který by počet takových dětí ještě radikálně zvýšil. Upřímně nesnáším tuhle zásadovost, která se neohlíží na realitu, která vždy dá přednost čistotě idejí a vlastnímu morálnímu povýšenectví, před možností zmírnit něčí reálné utrpení.