Patříte k těm, jimž dnes připadají předvolební tvrzení sociálních demokratů, že vzdělání pro ně bude v rozpočtu prioritou, jako dobrý vtip? Že to sociálně demokratické vlády s investicemi do školství zrovna nepřehánějí, asi víme všichni. Že jsme ale v tomhle směru nejhorší v Evropě, zase tak známé není. Jeden hezký věcný argument pochází z mezinárodní analýzy Education at a Glance 2003, která srovnává vzdělávací systémy zemí OECD.
Ten argument vypadá takto:
Tenhle graf ukazuje, jak jsme na tom s investicemi do základního a středního školství. Uvádět dnes Irsko a Finsko jako vzorový příklad malé ekonomiky, která vsadila na vzdělání a uspěla, už hraničí s banalitou a novinářským klišé. Jenže je to tak. Irsko oproti roku 1995 zvýšilo svůj HDP o 60 %, výdaje na základní a střední školství o více než 20 %. Viditelná je i skupina relativně chudších zemí, které zjevně vsadily na stejnou taktiku. Turecko, Řecko a Polsko investují do školství o 30 – 70 % víc než v polovině devadesátých let, nárůst jejich HDP se pohybuje mezi dvaceti a třiceti procenty. Náš růst je zhruba pětiprocentní a jsme opravdu jediná země v tomto výzkumu, kde výdaje na nižší stupně vzdělání klesly. O 15 %. Ještě tragičtější je to, pokud budeme sledovat investice do jednoho vysokoškolského studenta. Protože jejich počet u nás narostl bez toho, aby stát přidal odpovídající množství peněz, nebo umožnil vybírat školné, propadly se výdaje na jednoho vysokoškoláka o 32 %. Pro srovnání – v Turecku, kde přibylo srovnatelně vysokoškolských studentů, investice do každého z nich narostly o více než osmdesát procent. I tady jsme jednoznačným a bezkonkurenčním vítězem v neochotě investovat do vlastního vzdělání a budoucnosti. To kdyby vám náhodou někdo tvrdil, že to s tím naším školstvím není zase tak zlé.
