Víte o tom, že už máme potvrzený devátý případ šílené krávy v České republice? A že na Marsu v neděli přistál během dvou týdnů už druhý automatický robot a jedna družice krouží nad planetou? Nejspíš odpovíte, že víte. Bylo to ve zprávách. No a?
Právě to pokrčení rameny ty dvě nijak nesouvisející události spojuje. Když před dvaačtyřiceti lety vyletěl první člověk do vesmíru, byla to po několik let planetární událost. Přistání Američanů na měsíci o pár let později komentovali všichni politici a lidé ho sledovali přilepení u obrazovek. Dokonce ještě Remka kynoucího z oběžné dráhy jsme vcelku prožívali, i když si z něho dělal obecný lid spíš legraci. A teď? Sonda na Marsu pořád je mezi důležitými zprávami dne a prezident Bush vyhlašuje ramenatý program dalšího dobývání vesmíru, ale nepřipadá mi, že by to někoho příliš zaujalo. Opravdu nám už i fotografie z Marsu připadají jako nuda, která zanikne v klokotu denních zpráv?
Asi je to příliš daleko, proto se nás to osobně nedotýká, říkám si. Jenže, co ty šílené krávy? Ty se nás přece týkají. Když tu našli první, nemluvilo se několik týdnů o ničem jiném a lidé přestávali houfně kupovat hovězí. Zájem veřejnosti se udržel ještě tak do třetí čtvrté, po deváté už nikdo ani nevzdechne. Přitom ten nález znamená, že problém spíš narůstá. To je docela důležitá informace. Zajímá nás to? Snad jen když se vybíjelo několikasethlavé stádo, to se ještě dalo považovat za novinku, nad kterou bylo možné se morálně rozhořčovat. Až bude podobné vybíjení na denním pořádku, docela snadno nás to rozhořčení přejde.
Tahle neofilie je zvláštní choroba informačního věku. Znemožňuje nám vnímat, co je doopravdy důležité a co ne, rozlišujeme už jen, co je nové a co už jsme slyšeli. Logická obrana informacemi přesyceného mozku. To není povýšená výtka, jen upozornění, v jak podivných proporcích vnímáme svět kolem sebe.
