Navnaděn poplašnými články v novinách, které varovaly před zrušením dějepisu, početl jsem si v internetových stránkách Asociace učitelů dějepisu. Nářků nad tím, jakým způsobem se u nás vyučují dějiny, tu najdete nepřeberně. S mnohým by se dalo i souhlasit, kdyby na konci jako jedno z doporučení, jak situaci napravit, nestálo, že učitelé chtějí, aby ministerstvo ustoupilo od spojení výuky dějin ...
Navnaděn poplašnými články v novinách, které varovaly před zrušením dějepisu, početl jsem si v internetových stránkách Asociace učitelů dějepisu . Nářků nad tím, jakým způsobem se u nás vyučují dějiny, tu najdete nepřeberně. S mnohým by se dalo i souhlasit, kdyby na konci jako jedno z doporučení, jak situaci napravit, nestálo, že učitelé chtějí, aby ministerstvo ustoupilo od spojení výuky dějin, zeměpisu a občanské nauky do bloku společenskovědních předmětů, a naopak přidalo na základní škole tři vyučovací hodiny dějepisu. Docela typické pro českou školu.
Opravdu hrozí zrušení dějepisu? Nehrozí, jen má po schválení nového školského zákona platit takzvaný Rámcový vzdělávací program, podle kterého si budou jednotlivé školy psát svoje vlastní školní programy a v nich je jako jedna z možností zmíněna integrace některých tradičních předmětů v logické celky. Když se budete učit o tom, kde leží Francie, dozvíte se zároveň něco o jejích dějinách. A při výkladu o italské renesanci se bude mluvit i o Dantově Božské komedii. Je to tak nelogické a nebezpečné?
Naopak, jde o velmi rozumné opatření, které uvolní ruce těm ředitelům, kteří vědí, jak chtějí změnit vyučování na své škole. Ale popravdě řečeno - bohužel - žádná velká změna není pravděpodobná. Předpisy už teď umožňují ředitelům předměty spojovat, užívat nových metod, ale setkáte se s tím ve školách jen výjimečně. A protože naše konzervativní učitelstvo po inovacích zrovna netouží a napsat vlastní vzdělávací program málokterá škola dokáže, nezmění se velmi pravděpodobně téměř nic. Ohlašovaná revoluce, ať už ji někdo vidí jako spásu nebo právě naopak, se konat nebude.
Integrace předmětů by přitom mohla způsobit přinejmenším to, že by se učitelé na jedné škole alespoň začali mezi sebou bavit o tom, co vlastně učí, kdy a proč, jestli neučí často souběžně totéž jen pod jinými názvy (obvykle ano). Učitelé ve všech předmětech si stěžují, že mají málo hodin, všichni by chtěli víc, přitom když nahlédnete do osnov a učebnic, zděsíte se, na jaké nesmysly se tím časem plýtvá. Myslím to doopravdy, nahlédněte do jakékoli učebnice základní školy - budete upřímně překvapeni.
Samozřejmě, že pochopení vlastních dějin je nutná součást vzdělání. Ale tvářit se, že mizerné znalosti dnešních dětí napravíme tím, že dětem přidáme další hodinu dějepisu (fyziky, češtiny atd. - každá učitelská odbornost by určitě důvod našla), je nesmysl. Dějepisář, který trpí představou, že po každém novém století je třeba přidat hodinku dvě v rozvrhu, aby toho do dětí stačil nacpat o sto let víc, si zaslouží zrušit. Tentokrát doopravdy.
