Zhruba v hodinu, kdy byl tenhle sloupek vyvěšen na vebu Reflexu, vyrazila skupina lidí z Greenpeace za doprovodu novinářů z obce Libiš kousek od Neratovic, aby odebrala vzorky toxického bahna z okolí Spolany a předala ho řediteli podniku spolu s dotazem, kdy už konečně začne řešit kritickou situaci, která ohrožuje lidi žijící v okolí fabriky.
Zhruba v hodinu, kdy byl tenhle sloupek vyvěšen na webu Reflexu, vyrazila skupina lidí z Greenpeace za doprovodu novinářů z obce Libiš kousek od Neratovic, aby odebrala vzorky toxického bahna z okolí Spolany a předala ho řediteli podniku spolu s dotazem, kdy už konečně začne řešit kritickou situaci, která ohrožuje lidi žijící v okolí fabriky. A to je to jen o něco déle než dva měsíce, co se tu aktivisté věšeli na komín spolu s transparentem velkým jak čtvrtka fotbalového hřiště. Je to vůbec k něčemu?
Samozřejmě, že tahle akce je především spektakulární. Včetně ochranných skafandrů a všech televizních štábů v závěsu. Česká veřejnost na takové hrátky většinou hledí jako na trapné „zviditelňování se“. Neměl jsem k podobným názorům daleko, ale změnil jsem za poslední léta názor velmi radikálně. Nejen Hnutí Duha na Šumavě, ale i Greenpeace ve Spolaně dokázaly, že úloha podobných aktivistických skupin je nezastupitelná. Greenpeace problém dioxinového zamoření nejen vytáhly na světlo, donutily postupně úřady, aby se jím zabývaly, ale jsou dnes vlastně jedinou akceschopnou silou, která je prostřednictvím médií schopná zatlačit stále stejně arogantní vedení Spolany do defenzivy. Přestože její chování během povodní bylo zcela evidentně nemravné, nezmohl se stát na žádný jasný krok. Pokutu, kterou udělila Spolaně inspekce životního prostředí, ministerstvo s velmi pochybným zdůvodněním zrušilo, odvolání inspekce, jež na pokutě trvá, zkoumá a dodnes v téhle věci nebylo schopné říci poslední slovo. Oběti dioxinové havárie před desítkami let zůstaly bez odškodnění stejně, jako zemědělci poškození úniky chloru z posledních let, stejně jako ti, které postihly mnohatunové úniky chemikálií při povodních. A skutečně jediní, kdo se s otravnou pravidelností ptají, kdy už začne Spolana splácet staré dluhy, jsou lidé z Greenpeace. Bez nich by tahle kauza usnula stejně spolehlivě jako desítky dalších. A i ti osvícenější ministerští úředníci vám v soukromém rozhovoru přiznají, že právě tlak aktivistických skupin je mnohdy donutí, aby se nějaké kauze věnovali víc. Jinak by prostě unikla i jejich pozornosti.
Podobný názor píšu na tyhle stránky přinejmenším po páté, uznávám. Ale mám k tomu důvod. Stereotypnost čtenářských názorů, které pokaždé obviní aktivisty z toho, že se jen předvádějí, mě vždycky spolehlivě rozzuří. Bez té šaškárny se skafandry by průšvih ve Spolaně nebyl menší. Jen bychom o něm nic nevěděli.
