Přišel mi dopis z vydavatelství Reader´s Digest. Takový osobní. S mým jménem v záhlaví. Píšou mi, že mám možnost vyhrát tři milióny, že mě dobře znají, stejně jako vesnici, kde bydlím, že spousta lidí z ní se také účastní té soutěže, ale na druhé straně se jí nemůže účastnit jen tak někdo, vybírají jen pět lidí ze sta, kteří mají tu obrovskou šanci…
Chápu. Marketing je marketing. Chtějí prodat, proto musí oslovit potenciálního zákazníka co nejosobněji, pětkrát mu zdůraznit, jak výjimečnou šanci dostal, kolik může vyhrát, když si jen objedná… Stalo se to v téhle zemi skoro každému a nemá asi smysl se rozčilovat. Podobných soutěží je spousta a dementní jsou všechny stejně. Pan František Čermák, manažer soutěže, který je dole pod tím vším podepsán, si o mně ve skutečnosti nemyslí, že jsem úplný kretén. On si takhle prostoduše dopisuje se všemi a dělá to proto, že se mu to dlouhodobě vyplácí. A jestli mě to uráží, tak nemám střečkovat a hodit ten dopis do koše.
Jenže mě už tahle kolektivní hra na blbečka, co si koupí cokoli, když ho dostatečně dlouho drbou pod bradou, přestala bavit. Do stejné schránky mi totiž chodí nabídky na levné poznávací zájezdy s malou nákupní vložkou. Pokud tuhle kratochvíli neznáte, tak to několik autobusů lidí téměř bez výjimky nad šedesát navezou do kulturáku a tam je v průměru tak sedm hodin masírují, aby si koupili tu deky, tu hrnce, čistící přípravky – utratit za dopoledne několik desítek tisíc není problém. Pak zděšené důchodce, kteří nakoupili horu krámů, které nepotřebují, na hodinku posunou na nějaký zámek a pošlou je domů k rodině, aby jí vysvětlili, že si prostě omylem koupili sadu hrnců za třicet tisíc. Tahle loupež za bílého dne se odehrává každodenně, je zcela v souladu se zákony a nedá se s tím údajně dělat nic. Kdyby ty samé důchodce, které je tak snadné zmást a vydírat, někdo okrádal s pistolí u hřbitova, stálo by je to alespoň méně. Ta děsivá a sprostá manipulace je ve své podstatě stejná, jako optimisticky zdvořilý dopis ze ctěného mezinárodního vydavatelství. Podobnými naivními dopisy předstírajícími osobní zájem to začíná, okrádáním důchodců logicky končí. Tak mám pocit, že je na čase se bránit, nemávnout nad tím rukou a poslat pana Čermáka i celý Reader´s Digest do háje. Což tímto činím.
