Zelená energie? Kupodivu to jde!

Když mi před zhruba pěti lety ukazoval starosta Jindřichovic pod Smrkem tlustý fascikl, kde bylo popsáno, jak se stane zapadlá a vylidněná obec na Frýdlantsku univerzitním městem a ostrovem energetické samostatnosti, přišlo mi to spíš legrační. Znám ho dost dlouho na to, abych věděl, že rozmáchlé koncepce jsou jeho obor a slovy nešetří.
Jenže minulý týden přestřihl ministr životního prostředí červenou pásku u dvou jindřichovických větrných elektráren (největší a nejmodernější v České republice) a pak se šla oficiální delegace podívat na kotelnu, která dřevěným odpadem vytápí místní veřejné budovy (ta funguje už druhý rok). No a mezi tím se pan starosta Pávek zmínil, že jsou jediná obec u nás, kde mají všichni obyvatelé zdarma přístup k vysokorychlostnímu připojení na internet a ti, kteří nemají počítač, si mohou zajít zasurfovat do samoobsluhy, kde je veřejně přístupná internetová stanice. Lidé si prý už stěžují, že je u ní pořád fronta jak u pokladny.
Samozřejmě, za těch pět let se Jindřichovice nezměnily v ráj na zemi, z univerzity zatím stojí jedna budova s učebnami a zbytek jsou jen plány na příští léta, ale ten posun je zřetelný. Po desetiletích, kdy to byla jen zapadlá vysídlená sudetská obec za hřebenem Jizerských hor, se tu cosi evidentně změnilo k lepšímu. A místní projekty sice počítají se státní podporou - elektrárny za šedesát pět miliónů by si Jindřichovice samy nepořídily, ale jsou vymyšlené tak chytře, aby v budoucnu vydělávaly. Peníze za prodanou elektřinu obec ukládá na fond, ze kterého bude platit projekty energetických úspor. Když se rozhodnete v Jindřichovicích zateplit dům, zastupitelstvo vám přispěje. Teplo z dřevokotelny prodává obec místnímu Domovu důchodců, takže její provoz je ziskový a v obecních budovách se topí vlastně zadarmo. No, přiznávám, nevěřil jsem tomu, když jsem před pěti lety koukal do papíru s utopickými nápady vizionářského pana starosty.