Poslední dva týdny jsem v rámci pracovních povinností jezdil po Čechách a sledoval, co jsme za posledních deset let postavili. Z podnikatelského baroka si dělá legraci kdekdo, ale teprve když vidíte dvacet třicet původně docela hezkých míst zmršených touhle šmoulí zástavbou, dojde vám, že nejde o detail.
Jak to, že brněnské okrajové čtvrti z první republiky, nebo pražská Hanspaulka či Střešovice mají dneska punc kultivovaného a luxusního bydlení, architektonický řád a atmosféru? Jak to, že nová satelitní sídla vypadají o několik řádů hůř a zdá se, že i když zarostou zelení, nebude to o moc lepší? Jsou horší architekti? Neumíme si vybrat slušný dům? Co dělají stavební úřady, které mohou mluvit do toho, kde, co a jakým způsobem se postaví?
Byl jsem se podívat i v Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les, kde pan Stanislav Wieser, docela osvícený a poučený úředník, má hlídat, aby nové stavby odpovídaly architektonickému výrazu původní německé architektury a nerušily krajinný ráz. Pan Wieser dělá tuhle práci jedenáct let a dělá ji opravdu s plným nasazením a důsledně. Jenže, když objedete vesnice okolo Karlových Varů, najdete stejnou stavební směs jako kdekoli jinde. Kalifornské domky, bavorské a alpské domky, česká souboudí. Tlak investorů a neustálá nutnost kompromisů nakonec vedou k tomu, že ty nejprůměrnější a nejošklivější domy se stejně prosadí. A úřední dohled má jediný následek - nestojí tu jediný opravdu moderní architektonicky zajímavý dům, protože ten pochopitelně nebude ladit s krajinným rázem a tradiční architekturou a je úředně zamítnut hned na začátku, kdežto řemeslný architekt se přizpůsobí a domaluje, co si úřady vzpomenou. Jenže z mizerného projektu úředním rozhodnutím dobrý projekt nevznikne. Ač jsem v tomhle směru byl ještě nedávno zastáncem uměřené regulace, mám pocit, že jediná reálná možnost je zrušit úřady jako arbitry vkusu a elegance a nechat lidi, ať stavějí, co se jim líbí. Horší to už o moc nebude. Jinou možnost, než doufat, že časem se zkultivujeme podobně, jako to bylo za první republiky, stejně nemáme.
