Nestálo by to skoro za řeč, kdyby to tak přesně neilustrovalo, jaké jsou reálné možnosti ministerstva reformovat české školství. Paní ministryně Buzková se rozhodla předložit návrh, aby se co nejdříve na základních školách prodloužilo vyučování o dvě hodiny týdně. Důvod? Základní školy by se tak měly vyrovnat nižším gymnáziím, kde je učební týden delší už teď.
To je hodně drsný vtip. Základní školy mají desítky opravdu vážných problémů. Kalamitní nedostatek kvalitních učitelů, kterým chybí jasná platová a kariérní perspektiva. Nesmyslné učební plány. Neschopnost zvládnout děti, které školou stále víc pohrdají. Mimořádná je neochota převažující části učitelů se dál vzdělávat a v mnohém skutečně jsou základní školy horší než gymnázia. Ale opravdu si někdo myslí, že to vyřeší dvě hodiny navíc? Samozřejmě, že ne. Školy, které dělají svou práci dobře, se snaží spíš čas v lavicích zkracovat. A ty špatné zůstanou špatné, kdyby tam děti seděly do půlnoci.
Že by tímhle krokem něco změnila, si snad nemůže doopravdy myslet ani paní Buzková. Ale získat víc peněz na platy je složité. Přimět dvě stě tisíc učitelů, aby se pokusili o moderním vzdělávání něco dovědět, ještě složitější. Změnit učební plány je práce na léta. Ve srovnání s tím je přidat dvě hodiny dětem, které se nemohou bránit, tak prosté! A učitelé, kteří masově plýtvají časem, aby vecpali dětem do hlavy informace, které neplatí už v době, kdy je vysloví, dostanou navíc hodinku, aby je mohli procvičovat.
Poučení z téhle historky: Nic než nesmyslné úřední kroky od ministerstva nečekejte. Liší se navzájem jen v jednom. Buď jsou nesmyslné od začátku, jako tyhle dvě hodiny navíc, nebo pozbudou smyslu během letitých příprav, jako například státní maturita.
