Premiér Fischer prohlásil, že hodlá po sestavení nové vlády opustit politiku. Vyloučil zároveň, že by se jako nestraník angažoval v politických iniciativách TOP 09. Je velmi obtížné si představit, že by pan premiér řekl něco jiného.
Takovým prohlášením si ztěžuje možnost udělat to, co dementuje, i kdyby k tomu měl třeba tisíc chutí. Jistě, zprávy o tom, že je propojen s Kalouskem a Schwarzenbergem, jsou pouhé spekulace, ale nabízejí se samy od sebe. Přitom Fischer udělal vlastně jen jednu chybu: poté, co mu Paroubek odpálil původní dohodu (provizorní vláda do brzkých předčasných voleb), neodstoupil. Měl by k tomu plné právo, byl to mimo jiné i podraz na něho. A protože tak neučinil, spousta lidí se ptá: co za tím vlastně je?
S předsedou Ústavního soudu Rychetským je konec. Paroubek ho znemožnil „po celé Evropě“. Pro předsedu ČSSD, o němž je známo, že díky svému vybranému chování, získanému na řadě rychlokursů RaJ (jejich účinnost jsme měli všichni příležitost obdivovat za totáče u zaměstnanců institucí, kterým se z nepochopitelných důvodů říkalo „pohostinství“), má velký vliv ve vybrané evropské společnosti, bylo hračkou zařídit, že brána Buckinghamského paláce zůstane pro nešťastného předsedu ÚS navždy zavřená a že Juan Carlos I. se jen při vyslovení jména tohoto odpudivého desperáta otřese hnusem. To znamená jediné: odstoupit a předat svou funkci někomu způsobilejšímu, např. exministru kultury Jandákovi (ČSSD), kterému by sedla, řečeno žargonem, jímž se mluví na evropských královských dvorech, „jako prdel na hrnec“ (nebo v tomto případě snad přesněji „jako hrnec na prdel“?).
Prezident České lékařské komory Milan Kubek je člověk na svém místě. V rozhovoru pro Právo (pořídil ho Václav Pergl) upozorňuje, že „korupce ve zdravotnictví není jen flaška pro doktora“. Myslím, že měl být odvážnější a prohlásit přímo, že hlavní problém našeho zdravotnictví jsou naopak různé pozornosti a úplatky, které vymáhají zpupní pacienti na zcela bezbranných lékařích. Věřím, že se k tomu nakonec dopracuje, zatím je někde na půl cesty: „Vynucování sponzorských darů“ je například nepřípustné, dobrovolný sponzoring je však věc prospěšná (pro srozumitelnost upozorňuji, že jde o sponzoring lékaře pacientem, nikoli naopak). Zbývá už jen určit, kdo rozhodne, co byl sponzoring vynucený nebo dobrovolný. Nejspíš nějaká komise, kterou zřídí ČLK po konzultaci s experty jako je dr. Rath. A pokud by se snad ukázalo, že šlo o sponzoring vynucený, bude sponzor co nejpřísněji potrestán. Také „pozornost pro lékaře, většinou nepeněžní povahy, kterou dává pacient dobrovolně… většinou po léčbě jako výraz své spokojenosti, přičemž za ni neočekává žádnou neoprávněnou výhodu“ nepovažuje dr. Kubek za nic nebezpečného. Za přijímání takových darů nelze lékaře šikanovat, protože by to bylo pokrytectví (zjevně právě vzhledem k tomu, že daleko rozšířenější je korumpování pacientů lékaři, které mnozí pacienti brutálně vyžadují). Velmi se mi líbí úsloví o pozornosti pro lékaře, kterou pacient dává dobrovolně většinou po léčbě jako výraz své spokojenosti. Pacient tedy může – i když nemusí - svou spokojenost s léčbou dát najevo i předem. Ještě šťastnější formulace by možná byla „kterou pacient dává většinou dobrovolně jako výraz své spokojenosti“. Zda před nebo po, bych sem nepletl, je to zbytečné. Co všechno se rozumí „pozornosti většinou nepeněžní povahy“ je třeba nechat na fantazii pacienta. Jen jednu věc nechápu: proč dr. Kubek tak zdůrazňuje slovo „dobrovolně“. Cožpak je představitelné, že by tomu bylo jinak?
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
