Ministr financí Janota už neuvažuje o rezignaci, premiér Fischer jej „uhovořil“. Naopak, hodlá vzniklou situaci řešit. Řešení bude spočívat v tom, že ubere miliardy jednotlivým resortům.
Netknuty mají zůstat obrana - NATO by běsnilo – a zemědělství – zjednaní družstevníci z celé republiky by mohli navštívit Prahu, a ještě předtím, než vyrazí na nákupy a do hospod, proměnit Václavské náměstí v hnojiště.
Vláda a pan ministr na sebe tedy dobrovolně berou destrukci státního aparátu, kterou by měl správně provádět pan Paroubek v rámci své prodloužené lidumilné předvolební kampaně. Vláda bude dále energicky čelit dalším populistickým návrhům poslanecké koalice (ČSSD – KSČM – KDU-ČSL – nedefinovaní kverulanti). Kabinet se ovšem vymlouvá na to, že se v Poslanecké sněmovně neopírá o jasně definovanou koalici politických stran, a proto je hlasování o všech jeho návrzích (včetně rozpočtu) podle premiéra především odpovědností politiků. Znovu opakuji: Nechápu, jak si někdo může vymyslit takovou strašnou hloupost. Pokud se nějaká vláda neopírá o jasně definovanou koalici politických stran, má jedinou možnost: odstoupit. Zároveň ODS vyčítá vládě, že ustoupila levici a poslancům nepohrozila demisí (bububu, bude demise), když nepřestanou zvyšovat schodek. Už tento požadavek je nestydatý, když ho říká strana, která měla sílu rozpočet odpálit a místo toho výrazně přispěla k jeho prosazení. Vláda ovšem měla odstoupit, ale to by za a) nesměla být vládou koalice – nekoalice ODS a ČSSD. Tato skutečnost demisi velmi komplikuje, každý ministr je podle Havlova mustru „osobností“ a může si dělat co ho napadne, čehož důsledkem je, že jsou všichni svázáni do jedné otýpky a nemohou dělat vůbec nic, než se vymlouvat jedni na druhé a ohánět se pozitivními záměry. A za b) muselo by se jí dostat od ODS k demisi výrazné a rázné podpory, a ne výrazného podrazu. Jestli si ten podraz pan Fischer od ODS sám vyprosil nebo nevyprosil, je nezajímavé, ODS měla rozpočet shodit a konečně přestat z indolence pomáhat Paroubkovi vyhrát volby. Místopředseda Nečas pateticky říká: „Rozpočtové provizorium a z něj vyplývající ekonomické problémy, navíc v době krize, by však znamenaly větší zlo a vrchol nezodpovědnosti.“ Jistě, vrchol nezodpovědnosti – jenže nezodpovědnosti pana Paroubka. Proč má ODS takovou horlivou snahu dělit se s Paroubkem o jeho nezodpovědnost? Učte se od Paroubka, soudruzi! A neberte na sebe pokorně jeho hříchy! Jinak, při všech chybách ODS by se nemělo zapomínat na to, že i TOP 09 nejdřív přišla se svou populistickou troškou do mlýna, který měnil Janotův návrh rozpočtu na trhané kroupy, a teprve potom, když byla jasně vidět výsledná spoušť, začala být superzásadní.
Jiří Paroubek sdělil, že ČSSD hodlá do volební kampaně investovat 160 milionů Kč se zdůvodněním, že ODS do ní údajně vloží půl miliardy. Je třeba ocenit, že pan Paroubek neřekl rovnou půl bilionu. Nicméně je zjevné, že zdroje jsou: strany by se tedy měly zavázat omezit náklady kampaně na šestnáct milionů pro dvě nejsilnější a úměrně méně po ty menší, ušetřené peníze pak vrhnout na pomoc nuzným a krizí postiženým. Jistě, bylo by to jen jakési symbolické gesto, ale hezké gesto, a navíc by nás všechny ušetřilo nechutného pohledu na stranické papaláše, pokoušející se většinou úspěšně přesvědčit veřejnost, že jejich oponenti jsou zároveň idioti a zločinci. Lidé tomu rádi věří, zabírá to na všech stranách, a procento nevoličů roste. Nevím, k čemu je dobrá takováhle systematická a úspěšná snaha o likvidaci základní důvěry v demokratickou politiku.
Podle někdejšího prezidentského kandidáta Švejnara by se vláda neměla vzdát, nýbrž přicházet s rozumnými nápady a nenechat se odradit tím, že s nimi ve sněmovně neuspěje. To je typický model držení pozic české provenience. Jen nikam neodcházet, přišli by jiní, ještě daleko horší. A proto budeme napřed prosazovat věci rozumné, ale neprosaditelné, a posléze, aniž bychom si toho všimli, přejdeme na věci nerozumné, ale prosaditelné. Tím bude naše historické úloha splněna, nakopnou nás do zadku a na naše místa budou moci konečně nastoupit ti horší, kteří už se od nás nepoznají, protože budou dělat to samé, co jsme nakonec dělali my.
Stará garda Práva Jan Kovařík si libuje, že nové berlínské letiště, které se staví blízko někdejšího dederonského Schönefeldu, ponese jméno Willy Brandta. Myslím, že by měl chtít víc: letiště by se mělo jmenovat letiště Güntera Guillaumeho, to byl ten dederonský špión, co dělal Brandtovi podržtašku (a zároveň všechno zprostředkovával dem Genossen Markusu Wolfovi až do té doby, co to prasklo). To by se Kovaříkovi líbilo!
Premiér Fico prohlásil, že Slovensko jako poslední ze zemí EU chytilo „eurovlak“, ostatní si budou muset počkat na další. A že se to Slovensku vyplatí. Obávám se, že na tom je pořádný kus pravdy.
V MfD otiskli článek bývalého dánského ministra zahraničí, v němž politik mj. tvrdí: „Je v ruském vlastním zájmu, aby přistupovalo k EU jako k celku. Pokračující ohrožení některých zemí (např. blokací dodávek zemního plynu) by mohlo vést k zoufalému protiopatření v podobě blokace rozhovorů mezi Evropskou unií a Ruskem.“ Ve skutečnosti je to úplně naopak: je v zájmu malých postkomunistických zemí EU, aby EU vystupovalo vůči Rusku jednotně. Pokračující nejednotnost koryfejů EU by mohla vést k enormnímu nárůstu ruské drzosti, pokud jde o blokaci dodávek zemního plynu bývalým ruským koloniím.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
