Co přinesl den (pátek 4. prosince)

Co přinesl den (pátek 4. prosince)

Co přinesl den (pátek 4. prosince)

Jiří Paroubek má prý v partaji jakési potíže, pokud jde o&#160navýšení počtu českých vojáků v&#160Afghánistánu. Ministr Barták žádá navýšení o 100 vojáků. Američané, kteří spojence o&#160navýšení požádali, jich tam mají desetitisíce.

Jiří Paroubek má prý v partaji jakési potíže, pokud jde o navýšení počtu českých vojáků v&#160Afghánistánu. Ministr Barták žádá navýšení o 100 vojáků. Američané, kteří spojence o navýšení požádali, jich tam mají přinejmenším desetitisíce.

Paroubek si zjistil, že 90 % místních organizací ČSSD účast v&#160Afghánistánu vůbec odmítá a je ochoten připustit nanejvýš, že jich tam zůstane tolik, kolik jich tam je teď. Upřednostnil by však jejich snížení. Ve straně jsou ovšem reformisté naklonění kompromisu: byli by ochotni zvýšit českou účast o 40-50 vojáků (místopředseda sněmovního výboru Seďa), ovšem jen za té podmínky, že ti vojáci v žádném případě nebudou bojovat. Pokud bude pan Seďa v menšině, bude akceptovat rozhodnutí strany. Jen pokud by se octnul ve většině (to by, pokud tomu dobře rozumím, znamenalo, že by se ve straně octnul sám, protože všichni ostatní jsou proti), možná by si dodal odvahy a těch čtyřicet zásadně nebojujících vojáků by prosadil. Čím dál, tím víc se mne zmocňuje pocit, že ČSSD vznikla následovně: o listopadu 1989 se dalo dohromady pár lidí, kteří si vzali do hlavy, že taková strana v našem politickém spektru chybí a že kdyby se jí postavili do čela, kynula by jim slušná politická kariéra. Neměli však žádné členstvo, tak si ho vypůjčili od komunistů. Zajímalo by mne, zda ho dostali darem, nebo zda musí komunistům za každého člena platit něco jako žold. Skoro se těším, až Paroubek konečně vyhraje volby. Všechno bude jasnější, budou nás zase honit a zavírat, noviny budou přecpány tím, co si dnes Paroubek musí chudák platit jako inzerci, polovina novinářů se podělá, druhou polovinu vyházejí (v této věci jsem možná moc velký optimista), ale bude to lepší, než tato hnusná simulace jakési demokracie, provozovaná lidmi, kteří si přejí pravý opak. Všechno bude jasné. Je třeba, aby věci byly jasné. Příklad toho, kdy mohly být věci jasné, ale nebyly: kdyby se prezident Beneš nebyl vrátil v roce 1945 do ČSR se zdůvodněním, že by neměl jinou politickou možnost než dělat křoví faktické okupaci své země Třetím Římem (tenkrát rudým). Nebo kdyby byl aspoň v únoru 1948 odmítl přijmout demisi nekomunistických ministrů a&#160podal demisi. V tomto ohledu mne zajímá, kdo bude naším Benešem anno 2010. Mám svůj tip.

Na rozdíl od „jestřábů“ v ČSSD je „holubice“, jihomoravský hejtman Hašek - známý, leč málo úspěšný hypnotizér z volby prezidenta, proti povolební spolupráci ČSSD s KSČM na celostátní úrovni. Důvod je pádný: většina ČSSD podporuje bohumínské usnesení. Možná, že by bylo lépe říci, že většina obyvatelstva (zatím pořád ještě) je spíše proti spolupráci sociálních demokratů s komunisty. Mohly by být potíže. V roce 2011, prozradil pan Hašek, bude sjezd ČSSD, a pak se může leccos změnit (to dodávám já). Tipnul bych si totiž, že ve skutečnosti je pro spolupráci s KSČM na všech úrovních stejných 90% místních organizací ČSSD, kolik jich je proti vojenské účasti ČR v Afghánistánu. Jen se jim teď, před volbami, nehodí o tom mluvit, třeba by to vadilo některým voličům. A na okraj: jakmile se papaláši v nějaké straně začnou dělit na „jestřáby“ a„&#160holubice“, je s tou stranou něco zcela bytostně v nepořádku.

Podle zprávy v Právu (citují náměstka ministryně zdravotnictví Šnajdra), probíhá formou vytváření „Veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení Středočeského kraje“ jakési „zkrajštění“ pěti velkých středočeských nemocnic. Nemocnice by prý byly fakticky vyňaty z&#160kompetence kraje a byly svěřeny zřizovatelům „obchodních společností“, což jsou vesměs lidé hejtmana Ratha. Dostane se Rathovi tímto způsobem do rukou nakonec celý kraj? Stal by se pak jakýmsi středočeským Rožmberkem (lehce říznutým Babinským). Proč by ne? U nás je přece všechno možné.

Zelení si těsně před sjezdem všimli toho, že soupeří o voličské hlasy s TOP 09 a že mají poměrně malou šanci - jejich vládní účinkování nebylo příliš oslnivé, skončilo rozvalem strany a mohutným příspěvkem k pádu vlády. Jejich rozkročení bylo příliš široké a jejich politické schopnosti příliš úzké. Bursík se snažil, ale úkol, který na sebe vzal, připomínal úkol Františka Josefa I. udržet pohromadě Rakousko-Uhersko, jenom v supermikroskopickém rozměru; Bursíkovi je třeba přiznat, že stejně jako stařičký mocnář měl dobré úmysly, byly však nad lidské síly. Nynější „úkol“ Strany zelených (víceméně nedobrovolný, ale nic jiného jim nezbývá) je připravit občanský tábor o co nejvíce hlasů, které ve volbách spadnou do koše. Bude jich jistě mezi 3 – 4% a Paroubkovi to velmi pomůže. To je ta lepší varianta. Horší varianta je, že se probojují do Poslanecké sněmovny a přispějí k dalšímu rozvratu české politické scény. Ze všech pravdoláskovních experimentů se ve svých důsledcích SZ projevuje jako ten nejstrašnější: Po ODS a US-DEU zbylo jen něco málo puchu, tady to vypadá na hromadu „biomasy“, která z obou stran ucpe Sněmovní ulici a&#160zablokuje parlament tak, že ho už nikdo neodblokuje.

V Lidových novinách vznikl, pokud tomu dobře rozumím, dojem, že se pozornost v případech různého práskání a donášení příliš soustřeďuje na „oběti“ (agenty) a hlavní viníky (důstojníky StB) nechává stranou. Rozhodli se tedy, že jednomu z viníků (tomu, co měl údajně na starosti totálně nevinného pana Skalníka) udělají exemplární ostudu, aby se to tak nějak vyvážilo. Problém je, že má prý v Praze s dalšími estébáky „dvě realitky“, což samo o sobě není nezákonné. Stanovit mu určitou úroveň povolání (např. od čističe kanálů níže) by se v normálním státě muselo učinit zákonem. Takový zákon by byl mimo jiné obrovská sranda. Nebo by se muselo právně zakotvit, že práce v StB byla vlastizrada (byli to fakticky posluhovači ruského impéria). To se ovšem bohužel hned po revoluci nestalo, a teď už je trochu pozdě. Jinak je třeba konstatovat, že ani pan Kundera (jehož problém není, že by byl agentem StB), ani pan Skalník, který taky samozřejmě nikoho ani náhodou neudával, jako ostatně všichni, se ani náhodou neživí čištěním kanálů. A zcela obecně vzato, mimo jakoukoli přímou souvislost s tímto případem: s tím, že jsou udavači ve společnosti v jistém opovržení, se bohužel dá taky těžko něco dělat: zakázat to zákonem by byla sranda ještě větší než stanovení povolené sociální úrovně pro estébáky. Protože fakt, že udávat se nemá, polehčující okolnosti sem, polehčující okolnosti tam, je nějak zabudován do našeho morálního hardware. Mimořádně směšné, ohavné a průhledně účelové je ovšem tvrdit: jak můžeme soudit chudinky práskače, když jsme pořádně nepostihli ani ty, kterým práskali? Vždyť práskači byli vlastně „našinci“, původně bojovníci za lidská práva jako my všichni, jen se to zvrtlo a staly se z nich nešťastné oběti. „Práskač nebo hrdina, všichni jedna rodina.“ To, že nebyli postiženi důstojníci StB, vůbec neznamená, že o práskačích je nutné držet hubu.






AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala