Co přinesl den (středa 2. prosince)

Co přinesl den (středa 2. prosince)

Co přinesl den (středa 2. prosince)

V Poslanecké sněmovně se schyluje k lítému boji za zájmy pracujícího lidu. Protože výdaje, příjmy i&#160schodek státního rozpočtu jsou už odhlasovány, je třeba, aby bylo možno pracujícímu lidu z příjmů rozdávat, některé výdaje krátit.



První na řadě v krácení je samozřejmě obrana. Výdaje na obranu jsou zbytečné, protože, jak zjistil poslední průzkum agentury CVVM, jen 34 % občanů by se přihlásilo k obraně země v případě jejího ohrožení, z toho 9 % určitě, 25 % spíše (tomu lze rozumět „možná“). Je zjevné, že za těchto okolností jsou peníze na obranu vyhozené. Máme ostatně historicky odzkoušeno, že existují o hodně účinnější prostředky na zachování vlasti než je její obrana.

Poslanci KDU-ČSL chtějí prosadit, aby v případě podezření z korupce bylo možné nasadit agenta-provokatéra. To je znamenitý nápad. Agenti by byli dvojího druhu: ti, co úplatky nabízejí, a ti co úplatky přijímají. Oba by v případě odhalení provinilce přijímali určité procento z nabídnutého či přijatého úplatku. Pokud by se do hry zapojila celá ČR, což by se možná dříve nebo později stalo, přišli bychom si všichni, i my – agenti přijímající úplatky, i my, agenti úplatky vyžadující, na docela slušné peníze. Považuji celý tento nápad za nemravný, hříšný a ohavnost před Hospodinem a znovu s chutí cituji: „Běda tomu, skrze koho přichází pokušení“. Pokušení, prosím, žádné pohoršení.

Švýcaři mají malér: odhlasovali si, že si v zemi nebudou stavět minarety. Vzhledem k tomu by nyní mohla OSN podstatně omezit své aktivity v té zemi. České republice se rýsuje šance: my jsme daleko citlivější na ukrutnosti, kterých se na nás dopustili křesťané. Muslimové nám tolik nevadí, zatím neměli příležitost. Mohli bychom proto snadno roli Švýcarska převzít. Pro začátek by stačila maličkost: přestavějme Petřínskou rozhlednu na minaret!

Vláda premiéra Fischera přežila svou říjnovou - listopadovou smrt a začíná žít posmrtným životem. Premiér se emancipoval od politických stran a uvázal se prý na Vladimíra Mlynáře (tím se politicky osamostatnil, pan Mlynář nemá s politikou nic společného). Vypadá to, že si tento nepoliticko-politický útvar nyní vytváří i politickou stranu, TOP 09. Vzniká pozoruhodný pokus o inovaci způsobu vládnutí: nejprve se ustaví vláda, vláda si zřídí stranu, a obojí se následně ve volbách do PS zvolí. Podobné pokusy u nás probíhaly od roku 1948 pravidelně a úspěšně, mezi lety 1990 a 1992 byl učiněn pokus o reformu (strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny), ale nakonec se to tak nějak popsulo.

Lidové noviny přinesly další materiály, podle nichž Havlův někdejší důvěrník Joska Skalník působil před listopadem 1989 jako donašeč na americkém velvyslanectví v Praze. Podle Jiřího Křižana prý tvrdil, že si to mohl dovolit, protože Američané byli naši nepřátelé. Dokumenty, které dosud nenormalizovaný Ústav pro studium totalitních režimů během týdne dohledal v archivu (mají pár set stránek), mají ovšem jednu vadu, na žádném z nich není jeho pravost ověřena přímo panem Skalníkem. Takže si to StB všechno vymyslela. Problém má i Jiří Křižan. Podle Johna Boka není na rozdíl od Skalníka „skutečným disidentem“. Pan Bok by měl vydat seznam skutečných disidentů, něco jako protějšek Cibulkových seznamů. Badatelé by pak mohli srovnávat, nakolik se oba seznamy kryjí. Byla by to velmi inspirativní práce.







AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala