Co přinesl den (sobota 28. listopadu)

Co přinesl den (sobota 28. listopadu)

Co přinesl den (sobota 28. listopadu)

Předseda Evropské komise odmítl výhrady ohledně členství v KSČ v případě českého kandidáta na komisaře Štefana Füleho. „Jsem si jist, že ctí naše hodnoty svobody, demokracie a lidská práva.“.

Předseda Evropské komise odmítl výhrady ohledně členství v KSČ v případě českého kandidáta na komisaře Štefana Füleho. „Jsem si jist, že ctí naše hodnoty svobody, demokracie a lidská práva.“

Jistě, a&#160bude je ctít tak dlouho, dokud mu to ponese. Do té doby bude hodným hochem, který rád vyhoví – zajímalo by mne jen, jak si poradí s problémem Turecka. Nebude ho muset dořešit, ale něco v tom udělat musí, a Evropa je v té věci rozpolcená. Turecko je pozoruhodná země, jediná z islámské oblasti, kde se podařilo poměrně dokonale realizovat princip sekulárního státu. Podstata systému spočívá (v&#160praxi, nikoli v ústavní teorii) v tom, že jako Ústavní soud posledku funguje poměrně mohutná armáda, která v případě pokusu o teokratickou reorganizaci seřeže experimentátory na hromadu. Doposud to fungovalo znamenitě, obávám se, že pokus o import všelidských práv (ve Španělsku se, pokud si vzpomínám, už vztahují částečně i na lidoopy) a politické korektnosti z Evropy v několika letech Turecko zničí a promění v druhý Írán. (Jinak mám občas pocit, s nímž ovšem, hluboce nesouhlasím, zda bychom se přece jen neměli trochu od Turků učit.)
Česká média jsou vcelku s resortem pro pana Füleho spokojena, jen v&#160Lidových novinách je komusi líto, že Slováci byli úspěšnější a vydobyli si funkci místopředsedy EK. Berou to zjevně jako hokej.


Mirek Topolánek inicioval v ODS pozoruhodný proces. Poté, co z&#160důvodů, které mi nejsou zcela jasné, vyjmenoval tři své možné nástupce, hlásí se další: o Ivanu Langrovi už jsme psali, ozval se i Petr Bendl (jeho charakteristiku, která před časem zazněla z Topolánkových úst, nebudu raději citovat, obávám se však, že je poměrně přesná). S nástupci, hlavně s&#160těmi, co se doporučují sami, se roztrhl pytel. Místopředseda Nečas prohlásil, že by se strana měla soustředit na volby a ne na neustálé prezentování vnitřních poměrů v ODS, že on se soustředí na volební úspěch ODS a ne na lovení vyšších funkcí, než jaké momentálně má. Kromě toho řekl: „Oponenti pana Topolánka udělali obrovskou hrubou a nezodpovědnou politickou chybu tím, co odstartovali v posledních týdnech. Strašně poškodili ODS a ten zhruba čtyř- až pětiprocentní propad preferencí, který já očekávám jako důsledek těch vnitřních sporů v ODS, je naprosto logickým trestem od voličů.“ Pan Nečas by byl asi dobrým místopředsedou, možná i předsedou, ale jiné strany, než je dnešní ODS.

Sněm TOP 09 proběhl rychle a idylicky. Nejprve byly bleskově schváleny stanovy, pak 163 hlasy z 164 zvolen za předsedu Karel Schwarzenberg (nemylme se, ten výsledek není rudiment názorové plurality, Jeho Jasnost nehlasovala po pithartovsku sama pro sebe, nýbrž se po aristokraticku zdržela). Podobně bezproblémově byli zvoleni i ostatní činovníci strany. To se to volí v partaji, která ještě de facto nevyvíjí žádnou politickou činnost. Nový předseda strany prohlásil ve svém úvodním projevu, že „stranu nezaložili, aby dobývali funkce, ale zavedli zásady, které platí v evropské politice. Naším úkolem je změna dusného prostředí v české politice.“ Představme si, že by řekl, že stranu založili, aby dobývali funkce a že chtějí pokud možno zachovat dusné prostředí v české politice. To by bylo aspoň originální. V ODS se šíří spekulace, že by TOP 09 chtěla po volbách nominovat za premiéra znovu Fischera, kterého by předtím získala do svých řad. TOP 09 to rozhořčeně popírá. A právem, řekli přesně, jak si to představují. Fischer dokončí do voleb své zodpovědné poslání. Načež proběhnou volby (už nebude vázán vlasteneckou povinností) – no a pak se uvidí. TOP 09 je ve stavu nascendi, a už zraje pro naše nejvyšší ocenění, bobříka vyčůranosti.

Pan předseda SZ Liška se v rozhovoru pro Právo podivoval, jak mohou být (v TOP 09) nositelem nějaké změny lidé, kteří jsou pevnou součástí establishmentu posledních dvaceti let. Problém je v tom, že od „nositelů změn“, co nebyli součástí establishmentu, si toho nelze moc slibovat – viz třeba Jiří Čunek nebo – když už máme zůstat v SZ – Matěj Stropnický.



AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala