Kongres ODS skončil opět Topolánkovým vítězstvím. Předsedovi kritici, podporovaní mohutnou tiskovou lobby, dopadli jako sedláci u Chlumce, o jejich porážce rozhodly hned první hodiny kongresu.
Topolánek si taky udržel rozhodující většinu ve Výkonné radě, a na závěr velkoryse prohlásil, že nechystá žádné „stínání hlav“. Proč taky, takové soky jako je pan Bém nebo pan Gandalovič je třeba si pěstovat. Problém ODS přitom není v tom, že by, jak se v novinách omílá, Topolánkovi chyběl výrazný konkurent. Topolánek konkurenta má, a to tak výrazného, že výraznější snad ani být nemůže. Problém konkurenta je bohužel v tom, že není vůbec členem strany a navíc vzhledem ke své nynější funkci (prezident ČR) ani Topolánka vystřídat nemůže, i když kumulace funkcí typu „předseda ODS a prezident ČR“ je něco, co u nás před nějakým časem nebylo až tak neobvyklé. Teď to ale (prozatím?) nejde, a tak místo sebe musí nastrkovat maňásky, na nichž se to, že jsou maňáskové, na první pohled pozná. Přitom v demokratickém systému (a náš politický systém je aspoň v této základní věci pořád ještě demokratický) je ovládání politické funkce zpoza buku nastrčenými pimprlaty nerealizovatelný. Nikdy to nemůže fungovat. Klaus je natolik výrazná osobnost, že kolem sebe výrazné osobnosti nesnese. Výrazné osobnosti odpudí a udělá z nich své nepřátele, nevýrazné přitáhne a ti pak za něj vedou předem ztracenou válku. Teď právě prohráli další bitvu. Navíc situace Topolánkových oponentů je choulostivá, bude těžké přesvědčit aparát a stranické potentáty, že nynějšího předsedu je třeba odstranit bez ohledu na to, jaký důsledek to bude mít pro volby do PS, respektive, že nejlepší způsob, jak předsedu odstranit, je zorganizovat volební porážku ODS. Potřebovali by ovšem „tak trochu porážku“, jenomže tak trochu porážka se nedá organizovat. Jakmile si silná klika ve straně začne připravovat volební porážku strany, je předem dáno, že to bude porážka katastrofální. Vsadil bych se, že Klausovi by to nevadilo, ale pro takovou strategii v ODS asi moc stoupenců nenajde, málokdo bude ochoten pro lásku k „Nejvyššímu“ obětovat dobré bydlo. Topolánek je na tom relativně líp, z čehož taky plyne, že pokud volby prohraje, může si za to v první řadě sám. Vzhledem k minulým předsedovým malérům musí řadového člena ODS naplňovat hrůzou blížící se vánoční svátky a oslavy konce roku. Nebylo by praktické (po zkušenostech z Monte Argentaria) na tu dobu zavřít pana Topolánka někam do sklepa?
ODS tedy bojuje, i když zatím sama se sebou. Václav Klaus zatím hájí naše národní zájmy v Peru. O své dojmy z exotické země se podělil se čtenáři Práva. Cituji jeho pozoruhodnou myšlenku, k níž ho inspiroval pohled na oceán z nábřeží v Limě: „Jeho nekonečná velikost bere dech“. Stejný dojem bude mít člověk i při pohledu na Jadran ve Splitu (ani tam není vidět na druhý břeh). Zajímavé jsou i prezidentovy dojmy hudební (úvaha nad odlišností naší a peruánské státní hymny). Náš prezident je nejen filosof a ekonom, ale i zručný autor cestopisných črt. To tu ještě nebylo.
Topolánek na kongresu ODS kritizoval výslovně i Klause, jednak za obdiv k Moskvě (právem), jednak za opoziční smlouvu – tady je kritika přehnaná. V okamžiku, kdy ani Klaus, ani Zeman nebyli schopni udělat vládu bez Havlových lidí, kteří by je mohli rozehrávat proti sobě, a Havel s neohrabaností sobě vlastní tyto obavy u obou nechtěně, ale úspěšně živil, jim nezbylo než se proti takovému okatě vychcanému plánu spojit. Opoziční smlouva však trvala příliš dlouho a stala se oběma protagonistům osudnou.
Docela rozumně hovořil na kongresu ODS předseda TOP09 Schwarzenberg. TOP09 podle něho potřebuje silnějšího partnera, oslabená ODS je nebezpečí pro stát. Zapomněl jen dodat, že silná musí být tak akorát, a co je to tak akorát, o tom má TOP09 svou představu. Navíc je zjevné, že TOP09 by ráda využila popularitu premiéra Fischera (pokud vydrží do voleb). Popularita premiéra je instrument poněkud jiný než výsledek voleb, a ve srovnání s výsledkem voleb poněkud manipulativně podezřelý.
Ruský prezident Medvěděv (už po několikáté) nasměroval svou kritiku tak, že se to premiéru Putinovi nemůže ani trochu líbit (tentokrát se kritika týkala podpůrné Putinovy strany Jednotné Rusko a jejích volebních praktik, kritika zazněla na výročním kongresu strany). Už na začátku Putinovy a Medvěděvovy koordinované spolupráce jsem upozorňoval na to, že něco podobného nemůže fungovat ani v Rusku. Jak vidno, už jsou tu zádrhele. Poměry v Rusku jsou ovšem už zase v normálu. Zazněla kritika (něco, co nemá být), otázka je, co to znamená. Jeden se prezentuje jako holubice (tj. prezentuje druhého jako jestřába). Jaká je skutečnost a co je za těmito gesty, nikdo neví. Tím divočeji se může spekulovat.
Na památníku padlých ruských vojáků na brněnském ústředním hřbitově je reliéf J. V. Stalina. Náměstek brněnského primátora upozorňuje, že zásah do památníku by se mohl dít jen se souhlasem ruské strany. Připadá mi malicherné se o takové věci s Rusy přít. Být brněnským primátorem, tak se Putina, resp. Medvěděva zeptám, zda tam toho vrahouna opravdu chtějí mít, a pokud by řekli, že ano, dal bych k pomníku upozornění, že ten Stalin je tam na výslovnou ruskou žádost. To, že nám tu po sobě zanechali poněkud kuriózní památníky, není podstatné. V Maďarsku zbyla po Turcích taky tu a tam nějaká mešita. Podstatná věc je, že už jsou pryč.
Podle volebního modelu Faktum Invenio, by ČSSD získala 29,1%, ODS 26,7%, KSČM 12,9%, TOP09 11,6%, KDU 5,5%. Jako požírači hlasů na „pravici“ fungují Věci veřejné a SZ, ani jedna nemá 4% hlasů. Přepočteno na mandáty by komunisté s ČSSD měli celkem pohodlnou, leč nikoli oslnivou převahu 105 mandátů, ačkoli percentuálně mají míň než jejich oponenti (náš volební systém díky Klausově a Zemanově úpravě přeje větším stranám).
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
