Co přinesl den (úterý 10. listopadu)

Co přinesl den (úterý 10. listopadu)

Co přinesl den (úterý 10. listopadu)

Pražská organizace ODS zvolila za svého předsedu opět Pavla Béma. Nedovedu posoudit, zda by volba protikandidáta Blažka byla změnou k lepšímu (i když se říká, že změna je život), nicméně ke změně nedošlo.



Rozvržení sil v Praze (a taky v ODS) zůstává stejné, to znamená stejně špatné. Bémovo vítězství bylo poměrně těsné a přispěl k němu nejspíše i&#160slib staronového předsedy, že pokud uspěje v příštích volbách do PS, bude rezignovat na funkci primátora (místo něho se pak stane primátorem nejpravděpodobněji starosta Prahy 6 Chalupa - vztah mezi Bémem a&#160Chalupou je podobný jako byl vztah mezi Rathem a Kubkem předtím, než se Kubek začal emancipovat). Pokud opravdu primátor získá mandát v PS (což je víc než pravděpodobné), pak svůj slib buď splní, nebo ne, a pokud ho nesplní, určitě to zevrubně vysvětlí. Výsledek voleb v Praze potvrzuje pravidlo, že změny k lepšímu se dosahují namáhavou, vytrvalou a&#160soustavnou prací. Pokud taková práce chybí, dějí se změny k horšímu (nebo ke stejně špatnému, což je totéž). Což je případ nejen ODS, ale všeho, co se u nás děje někdy od ledna 1993.

Druhou významnou událostí je volba eurokomisaře. ČSSD se neúspěšně pokusila přivést zelené k tomu, aby dali hlas Špidlovi (podle mého soukromého názoru by se vůbec nic nestalo, kdyby byl zvolen eurokomisařem na další období, je to na rozdíl od Paroubka slušný člověk, i když způsob, jak kdysi po funkci skočil, mne trochu rozladil; pokud v&#160Bruselu něco dělal, nebyla to ostuda, to by se o tom vědělo). Po vzájemném obviňování zúčastněných (zelených a ČSSD) i nezúčastněných (KDU-ČSL napadla Fischera za to, že nedal hlas Špidlovi, Cyril Svoboda se rozhodl, že se bude profilovat na Fischerův účet, myslím, že si vzal trochu velké sousto) se nakonec na základě dohody ODS a ČSSD stal českým kandidátem na eurokomisaře současný ministr pro evropské záležitosti Štefan Fülle. Pan Fülle je bývalý komunista, vlezl do partaje podle vlastních slov z naivity. K tomuto vykutálenému tvrzení se hned zítra vrátíme.

Václav Klaus má jakýsi problém se svým statutem. Rád by se co nejvíc pletl do politiky, strkal svůj všetečný nos do záležitostí ODS, z níž ostentativně vystoupil, mistroval Ústavní soud, spolurozhodoval o nominaci eurokomisaře atp. Něco mu ale ještě chybí, jakási organizovaná klaka. Taková, kterou měl jeho předchůdce Havel, když se pokoušel v roce 1991 zmáknout Federální shromáždění a zabránit rozdělení státu (tenkrát byly na prezidentovu podporu svolány demonstrace puberťáků ze středních škol, ale Havlovi lidé to zvorali, jako ostatně většinu pokusů o politickou manipulaci, demonstracemi puberťáků se špatně rozhání parlament). Václav Klaus je jiný formát, jde na to od lesa. Nyní se ustavuje iniciativa „Demokratická perspektiva“ (přesněji „Občanská demokratická perspektiva“) na podporu prezidentovi. Dozvídáme se o ní z&#160billboardů po Praze. Nikdo neví, kdo to je. Je to podpora anonymní, ale nepochybně masová. Pan prezident s ní nemá vůbec, ale ani trochu nic společného. Brzy zavalí celou Prahu letáčky a prospekty, takže chystaná stávka Dopravního podniku ztratí smysl. I bez ní nebude po Praze možné jezdit ani chodit. Tu všichni poznají, jak mocný je náš pan prezident a jak ho národ miluje. Je to jen další důkaz toho, že Václav Klaus přejímá od Václava Havla štafetu nepolitické politiky. Podporuje ho někdo, neví se kdo, ale ví se, a brzy to bude ještě jasnější, že je toho někoho zatraceně moc. Až ho bude úplně strašně moc, ustaví si po vzoru Občanského fóra nejprve aparát, a až bude aparát ustavený, zvolí si tento aparát členstvo. Pokud budou se členstvem problémy, podle známé básně Berta Brechta zase členstvo rozpustí a zvolí si jiné, řádnější. A nebude to žádný návrat před Listopad, kdepak: bude to něco, co tu ještě nebylo.

Příslušníci naší armády zdobí své helmice emblémy SS. Jejich velitelé jim to aspoň zčásti tolerují. To je perspektivní. Problém naší armády je totožný s problémem našeho národa. Dřív byli lidé (dokonce i u nás) vlastenci a věřili v Boha. Dnes nevěří v nikoho a zhlížejí se v SS. O SS prd vědí, ale tuší, že to bylo jakési krystalické ztělesnění nenávisti. Nenávist je solí země. Jak nás takoví lidé mohou v případě nutnosti bránit? A není pravděpodobnější, že až se jim zachce, začnou nás místo toho vraždit? Jsou k tomu vybaveni (to je nadnesené, jistě, protože jsou to našinci, dělali by to jen, kdyby jim to přinášelo nějaký opravdu výrazný zisk). Armáda, kterou jsme měli před listopadem 1989, měla kromě tisíce špatných vlastností jednu dobrou: protože její nižší složky (poddůstojníci, vojíni) byli „neprofesionálové“, skončil by např. pokus donutit takové útvary v listopadu 1989 k brutálnímu zásahu proti demonstrující veřejnosti velmi pravděpodobně hromadným masakrem těch, kteří by se odvážili k tomu dát povel. A naše vyčůrané předlistopadové lampasáctvo o tom velmi dobře vědělo. Profesionální armáda v zemi mravně rozložené mění tuto zemi v&#160banánovou republiku jihoamerického typu. Zatím ještě nejsme tak daleko, ale jsme na nejlepší cestě. Bohužel, tak demoralizovaná společnost, jako je česká, by měla být pokud možno co nejvíc odzbrojena. Armádu je třeba rychle rozpustit, odpadnou tak i vleklé spory o tom, zda ji někde nasadit, kolik jednotlivců je tam třeba poslat a zda smějí být nějak ozbrojeni. A&#160pokud by měla být armáda zachována, tak jedině jako divize, skládající se ze samých vojenských kutálek, ozbrojených trumpetami a bubny.

Místopředsedkyně Sněmovny Němcová vyzývá poslance Bendu, aby se vzdal funkce předsedy ústavněprávního výboru PS. Je zajímavé, jak nafouklý problém s poslancovou diplomkou slouží nejrůznějším vyčůraným pletichářům klausovského křídla ODS (tím samozřejmě nemám na mysli paní Němcovou, ani náhodou, jak by to jen mohlo někoho napadnout!), aby se mohli vydávat za morální absolutisty. Kdyby to aspoň nebylo tak průhledné! Zvláštní případ je rektor Západočeské univerzity Průša, kterého před časem jako člena ČSSD Paroubek teatrálně vyzval k rezignaci na funkci (má minimální zájem na tom, aby Paroubek svou výzvu opakoval, takže bych řekl, že ho to musí nějak vnitřně motivovat). Pokud jde o&#160možnost, že by Benda práci doplnil a znovu obhájil, Průša prohlásil: „Právo na to má. Jiná věc je, jestli k tomu má důvod.“ Pan rektor je nepochybně filosof. Měl ještě doplnit, že ještě důležitější je mít odpovídající příčinu. Když je tu příčina (například Hitler), je možné vyhnat a okrást miliony lidí a&#160určitou část při tom i povraždit. Protože pan Benda příčinu srovnatelnou s&#160Hitlerem nemá, může si toho dovolit poměrně málo. Možná, že bude rád, když naopak nevyženou jeho.

Na oslavách pádu (vlastně proražení) zdi v Berlíně se stali prvními mezi rovnými Lech Walęsa a Miklós Németh. Walęsa jako představitel Solidarity, která iniciovala smrtelné křeče brežněvovského Ruska, Németh jako ten, kdo dal poprvé na maďarsko-rakouském pomezí probourat železnou oponu. Dostalo se jim cti zahájit hroucení dominové stavby, symbolizující někdejší hraniční opevnění. Václav Havel se slavnosti neúčastnil (na rozdíl od Klause a Fischera), česká „kostka“ byla až druhá v řadě. Předseda zahraničního výboru PS Hamáček k tomu prohlásil, že tam Havel chyběl, a dodal: „Pokud jsou důvody Václava Havla zdravotní, tak to samozřejmě respektuji.“ Má nepochybně pravdu.





AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala