Jan Fischer odmítl funkci eurokomisaře (zdálo se, že by se na něm shodly ODS i ČSSD) s tím, že jeho cílem je za prvé dovést zemi k volbám a za druhé vrátit se poté k odborné práci v ČR nebo v zahraničí.
Předseda ODS Topolánek je zjevně zklamán a nechápe, proč tedy Fischer původně s nabídkou souhlasil. Situace je mimořádně nepřehledná, dá se interpretovat dvojím způsobem: za prvé, Fischer svou funkci bere věcně a zodpovědně, nejde mu o kariéru (začínám lepší eventualitou, i když v českém prostředí všeobecně – nechci se pana premiéra nijak osobně dotknout – je vždycky tou méně pravděpodobnou), nebo by se rád v budoucnu pokusil nějak využít značnou politickou popularitu, kterou si zatím získal. To by bylo u člověka politicky zatím nezakotveného náročné, ale v současné politické situaci nikoli nepředstavitelné (nezapomínejme, že jedna z našich v současné době nejúspěšnějších politických stran je dosud stranou víceméně virtuální). V každém případě se po Vladimíru Dlouhém vehementně nabízí už další zájemce na eurokomisaře, někdejší prezidentský kandidát Švejnar. Vyzývá ODS, aby „vzala rozum do hrsti“ a podpořila ho. "Měli by přemýšlet nad člověkem, který je schopen sjednotit široké politické spektrum," pravil. Pokud jde o to, umět se náležitě pochválit, nemá pan Švejnar u nás konkurenci. Úkolem eurokomisaře ovšem není sjednocovat domácí politické spektrum, ale úřadovat v Bruselu.
ODS (respektive Topolánkovo křídlo) musí vzít rozum do hrsti tak jako tak. V ODS zřejmě roste nespokojenost se současným vedením. Nevypadá to tak úplně spontánně, a navíc některé hlasy na webových stránkách strany jsou neobyčejně legrační: jakýsi komunální politik ODS např. prohlásil rezolutně: „Nevybírejme však ze současných představitelů ODS, z Topolánků, Langrů, Tluchořů, Nečasů, Římanů, Bendů a jim podobných. (Gramaticky vzato jde o tzv. klausovský plurál, bd). Musí to být silná osobnost, která bude přínosem pro ODS, nebude spojená se žádnou aférou a bude mít důstojnou vizi pro ODS.“ Pokud dotyčný nevěří na to, že se do čela ODS postaví nějaký mimozemský kosmonaut (viz Paroubkovi Marťané), pak jeden takový sedí v současné době na Hradě. Titul „předseda ODS a prezident České republiky“ by zněl docela hezky. Možná ještě lepší by bylo „generální tajemník ODS a prezident České republiky“. Musely by se jen krapet upravit stanovy strany.
Petr Uhl se v Právu vyjádřil mj. k rozhodnutí postoloprtských radních o zřízení památníku „všem nevinným obětem“ „událostí“ (rozuměj hromadných vražd) z května a června 1945. A podotýká „copak je zabíjení vinných (bez soudu!) správné? Má úplně pravdu, na tento aspekt věci jsem ve svém pátečním příspěvku zapomněl.
Právu poskytl rozsáhlý rozhovor první místopředseda ČSSD Sobotka. K Rathově podpoře spolupráce s KSČM na vládní úrovni podotkl, že „atmosféra kolem výročí 17. listopadu není vhodná pro debaty tohoto typu“. Ovšem, v červnu už bude atmosféra výrazně vhodnější. Sobotka dále připouští menšinové vládnutí pro situaci jaká prý byla v roce 2006, kdy „nebyla ochota k žádnému programovému kompromisu a převažovala vůle k silovému řešení“. Je třeba připomenout že ochota nebyla na straně Jiřího Paroubka, který se snažil nejdřív ODS drsně vydírat, a když už ji měl skoro na lopatě, dohodl se s Kalouskem na menšinové koalici. Rovněž je demagogická drzost tvrdit, že komunisté hlasovali proti Lisabonské smlouvě „spolu s ODS“. Přitom nebýt hlasů části ODS, podporované vedením strany, nebyla by smlouva prošla v PS ani v Senátu. Sobotka v souvislosti s kritikou vlády za to, že zprostředkovala Klausovou výjimku (nebude platit Listina základních práv EU jako celek) kritizoval i ministra zahraničí Kohouta, kterého ČSSD do vlády nominovala. Pan Sobotka je sice ve dvojici s Paroubkem „hodný policajt“, ale v zásadních věcech drží lajnu (což je ostatně povinnost hodných policajtů).
Prezident ČLK Kubek, který v době Topolánkovy vlády plnil roli poslušného Rathova kašpárka, se teď bije jako lev za regulační poplatky. Po úpravách prý už nejsou tak asociální. Spíš se ale bojí, že by ho jinak členové ČLK (tj. i ta loajální klaka, která dochází na schůze, kde se o něčem rozhoduje) trhli mezi dveřmi, pokud by je chtěl připravit o peníze, které nutně potřebují (se zavedením poplatků jim údajně pojišťovny snížily úhrady). Spojenectví dvojice dr. Kubek – dr. Rath se uvolnilo, ale nic si od toho neslibujme, až se dr. Rath stane ministrem zdravotnictví, zase se upevní.
Mladé frontě Dnes poskytla zase rozhovor Miroslava Němcová. Chce, aby ODS znovu zaujala pozici v pravé části spektra, kterou prý Topolánek vyklidil a teď ji obsadila TOP09. To je úvaha patafyzická a nic neříkající. Zajímavé by bylo za prvé, jak se staví k prezidentu Klausovi a jeho nemožné politice (byla známa jako Klausova oddaná stoupenkyně) a k otázce velké koalice, případně nějaké opoziční smlouvy s Paroubkem (která by byla jednak nemravná a jednak by ODS nepochybně pohřbila). Nechápu, proč se jí na to Viliam Buchert nezeptal, jde jen a jen o tohle. ODS dirigovaná z Hradu je nezajímavá a povede ČR o katastrofy.
„Ať už studenti udělali jakoukoli chybu, tak zásadní viník je fakulta, která umožnila, aby se chyby, a možná i podvody staly“, prohlásil k situaci na právnické fakultě ZČU předseda Senátu Přemysl Sobotka. Přesně to si myslím i já. Navíc kampaň proti poslanci Bendovi je nechutná a má nepochybně politický podtext. Benda patří k topolánkovské části ODS. V jeho případě nejde o studium, to absolvoval řádně, ale pouze o rigorózní práci. Měli ji odmítnout, a ne ho napíchnout na kůl, což, jak se zdá, je teď v médiích veřejnosti sugerováno.
Miloš Jakeš vydal paměti. V nich píše mimo jiné, že zásah proti demonstrantům 17. listopadu 1989 naplánovali jeho konkurenti v KSČ, aby ho dostali od vesla, a celá akce se jim vymkla z rukou. Považuji toto vysvětlení za velmi pravděpodobné, u lidí tak dejme tomu jednoduchých, jako je někdejší generální tajemník KSČ, se poměrně snadno pozná, kdy si vymýšlejí. To, co říká o jednání Hegenbarta a Lorence s zeměmi NATO a ES, jsou samozřejmě blbiny.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
