Václav Klaus tedy podepsal Lisabonskou smlouvu. Učinil to, jak je u nás zvykem, se skřípěním zubů. Skřípěli i senátoři. Lidé blízcí Klausovi považují Lisabonskou smlouvu zjevně za něco obdobného té Mnichovské.
Skřípění demonstroval prezident zvláštním prohlášením: obsahuje skřípění a nakonec jednu větičku, jíž národu sděluje, že smlouvu podepsal. Lidé blízcí Klausovi považují Lisabonskou smlouvu zjevně za něco obdobného té Mnichovské, jen ještě o fous horší (tenkrát jsme přišli jen o„pohraničí“, které ovšem sahalo až k Mělníku, dnes o celou ČR). Zdá se, že náš národ, nebo aspoň naši politici, nebo aspoň někteří naši politici nutně potřebují dny zrady a potupy. Asi tak, jako rybičky v akváriu vodu. Až pak opravdu dny zrady a potupy nadejdou, už si jich ani nevšimnou.
Jiřímu Paroubkovi nevadí, že hejtman Rath plánuje vstřícnost ke komunistům na celostátní úrovni. Zřejmě hejtman tentokrát působil jako střela řízená. Jeho oddanost Paroubkovi je nejspíš nesena tušením, že bez něj by asi ve straně neobstál.
Exsenátor Zlatuška si, jak je dnes zvykem, vyřizuje v dnešní MfD účty s Markem Bendou. Uvádí, že jeho rigorózní práce obsahuje školácké gramatické chyby, např. věty začínající spojkou „neboť“ nebo „a“. Neexistuje nejmenší důvod, proč by hlavní věta nemohla začínat spojkou „neboť“ nebo „a“. Existují na to spousty dokladů v „literatuře“, ten nejznámější zní: „Neboť tvé jest království, i moc i sláva až na věky věků.“ V té souvislosti si jako vystudovaný filolog troufnu tvrdit, že nejdivočejší představy o českém jazyce a jeho pravidlech mají zpravidla vystudovaní matematici, technici, veterináři atp. A když už dospějí tak daleko, aby je prosazovali (všimněte si, začínám hlavní větu spojkou „a“, a přiznám se, že to dělám panu Zlatuškovi naschvál), dělají to s fanatismem božích bojovníků.
Petr Gandalovič poskytl velký rozhovor MfD. Zdůvodňuje tam, proč neřekl Topolánkovi rovnou a čelně, že ho vyzývá, aby na kongresu složil funkci a utkal se s ním. Prý je to výzva sarajevského typu. Jak to? Problém Sarajeva byl v tom, že to Klausovi spolustraníci neřekli Klausovi do očí, ale počkali si, až bude v zahraničí. A jakmile by mu to byli řekli přímo do očí, nebyl důvod, proč to taky nezveřejnit.
Paroubek s Topolánkem se u premiéra Fischera nedohodli na společném kandidátovi pro funkci eurokomisaře. Je zjevné, že počítá s podporou zelených ministrů pro Vladimíra Špidlu a rád to tedy nechá na vládě. Upřímně řečeno, dovedu si představit daleko větší pohromy pro ČR, než když Špidla zůstane ještě další období ve funkci.
V Brně zkoumají, zda pod kontroverzním památníkem ruským vojákům, padlým v bojích o Brno za druhé světové války, jsou opravdu uloženy jejich ostatky. Problém byl v tom, že si ruská strana nadiktovala, aby na pomníku byl emblém „SSSR“ se srpem a kladivem, a starosta příslušné městské části ho pak osobně obrousil (k velké radosti Rusům, měli proti čemu zuřivě protestovat). Nevím, má-li se kolem toho zrovna teď a u nás dělat rodeo. Když si Rusové potřebují zrovna tímhle dnes hojit své mindráky a splín nad zhroucenou veleříší, nechť je po nich. Padlí si zaslouží klid (všichni padlí, nejen ti ruští). A buďme potichu vděčni našim německým sousedům, že na nás nechtějí, abychom hroby jejich padlých vojáků zdobili hakenkrajcy (myslím že jsou rádi, že se u nás hroby německých padlých vůbec obnovují).
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
