Bruselský summit v podstatě ustoupil Václavu Klausovi. Unijní listina základních práv jako celek bude u nás platit jen potud, pokud se shoduje s českými zákony. Všichni jsou šťastni: Klaus se najedl a Unie zůstala (zatím) celá.
Někteří právní experti tvrdí, že nejde o mnoho. Jan Kysela odpověděl na otázku serveru iDNES.cz, jak hodnotí fakt, že se Charta základních práv nebude na Česko vztahovat a co to pro české občany bude znamenat, takto: „Pokud čtu navrženou změnu protokolu správně, není pravda, že se Listina základních práv nebude na Českou republiku vztahovat (to samé Velká Británie a Polsko). Zdůrazňuje se jen, že Listinu základních práv je třeba interpretovat prismatem národních právních řádů příslušných států, tedy že v zásadě stanovuje to, co už máme. Zvláštní důraz se v protokolu nicméně klade na sociální práva, která nemají být soudně vymahatelná, pokud nejsou současně garantována v příslušném členském státě. Z hlediska České republiky to znamená domáhání se sociálních práv v mezích zákonů provádějících jednotlivá ustanovení domácí Listiny základních práv a svobod. Je zřejmě taky pravda, že většina práv obsažených v listině, je už součástí českého práva.“
Přiznám se, že bych hrozně rád slyšel věcnou analýzu a podrobnější srovnání Listiny a českých právních dokumentů (zejména listiny základních práv a svobod). Rád bych zjistil, zda a do jaké míry bylo nebo nebylo odbouráno či omezeno právo českého občana odvolat se vůči bezpráví, jemuž byl ve své vlasti vystaven, k evropským institucím (tohle právo považuji zejména do paroubkovského budoucna za významné a podstatné). Klausovi samozřejmě nešlo o Benešovy dekrety (to byl populistický argument pro tvrdé jádro jeho stoupenců, které bohužel není zase až tak malé), ale možná mimo jiné právě o toto.
Ministr Kocáb se jako jediný zdržel ve vládě hlasování ve věci mandátu Fischerovy vlády na summit v Bruselu. Jakkoli s ministrem Kocábem většinou velmi nesouhlasím, tenhle jeho krok chápu. Není vůbec jasné, co unijní ústupek Klausovi bude – zejména v paroubkovském budoucnu, které nás nejspíš čeká - opravdu znamenat. Neoctneme se náhodou zase za plotem z ostnatého drátu (zatím virtuálním, později se může zhmotnit)?
Fischerovu vládu kritizuje i Paroubek, neměla se prý vzdát Listiny jako celku, nýbrž požadovat záruky, že se nedotkne „majetkových úprav“ z minulosti, tedy Benešových dekretů. Ta výtka je problematická, typická kritika generála po bitvě. Jakmile by bylo příliš zjevné, že jde o majetkové konfiskace z let bezprostředně po poslední válce, vzbouřili by se Maďaři a Rakušané. Paroubkovi ovšem nejde ani o věcnost, ani o korektnost, ale o preference. Nedá se vyloučit, že slovenskému premiérovi Ficovi, jehož výhrady se nesly nakonec tímto směrem (Unijní listinu jako celek Slovákům zachoval), právě o vyvolání konfliktu s Maďarskem šlo. Paroubek ho podpořil, proč se nepřidat, nic se nám nemůže stát. Oba zjevně usilují o jakousi obnovu někdejšího Československa a podporují politiku mnoha azimutů, které všechny shodou okolností ukazují směr Moskva.
Česká společnost je v těchto věcech bezbranná a netečná. Na konfliktu Unie versus Klaus je vlastně znepokojivé jen jedno: přes všechna silácká slova a místy nehorázná vyjádření unijních politiků se nakonec ukázalo, že Unie je skoro úplně bezmocná proti trucování jakéhokoli regionálního králíka. Do superstrátu má opravdu hodně daleko. Může být vůbec někdy k něčemu?
Agentura Media Age pořádá diskusi o mediální politice firem a politiků. Hlavním debatérem bude Miloš Zeman. V pozvánce se uvádí že „novináři jsou korumpováni ideály, a když uvěří, že se budou podílet na spravedlivém boji, ztratí svou nezávislost stejně, jako kdyby jim přišly na konto peníze“. To je nesmírně srandovní. Je totiž zjevné, že nezávislost je pro autory projektu taky, nebo snad především, nezávislost na ideálech. Závislost na ideálech korumpuje (dělat něco pro prachy je zjevně o trošku nezávislejší, i když to taky není ideální). A nezávislosti v pojetí Media Age se ve staromódních dobách říkalo cynismus.
Karel Gott je rozhořčen, že mu někteří lidé medaili, kterou obdržel, nepřejí. „Vždyť oni pořád opakují to samé: že jsem sloužil, že jsem dostal od Husáka titul národní umělec, vždycky vytáhnou antichartu, vyčítají mi, že jsem tady žil“. Zřejmě vychází z přesvědčení, že má na ocenění nárok, že dostat řád je (v jeho případě) samozřejmost a nedostat bezpráví. Ve skutečnosti je na tom stejně jako deset milionů jeho spoluobčanů. Samozřejmost je řád nedostat (drtivá většina z těch deseti milionů ho taky nedostane). I kdyby pan Gott nedostal od Husáka titul národní umělec, i kdyby nepodepsal antichartu, i kdyby tu nežil, nabyl by to ještě dostatečný důvod pro to, aby dostal metál. Nedostat metál není nic, za co by se měl člověk stydět, protože je to normální. Nenormální je dostat metál, dostat metál je pocta a musejí pro ni být nějaké přesvědčivé důvody.
Petr Gandalovič dal konečně zcela zřetelně najevo, jaká je jeho orientace a co si od něho lze slibovat. Vyjádřil se pro velkou koalici a prohlásil, že prý pro ni byl už po volbách v roce 2006 (tenkrát se to na první pohled nepoznalo, věděli to zjevně jen zasvěcení). Není ostatně sám, předseda olomouckého regionálního sdružení ODS prý prohlásil: bude-li po volbách výběr mezi variantou ODS s ČSSD nebo ODS s komunisty, pak té spolupráci říkám ano. To je neuvěřitelné: budou spolupracovat s Paroubkem, který je bude moci vydírat KSČM jako polokoaličním polopartnerem, za jehož podpory by ČSSD mohla kdykoli vytvořit „menšinovou vládu“ a ODS vypéct. Dobrovolně usedají Paroubkovi na lopatu, dostanou se do situace, v níž se octli malí koaliční partneři ČSSD po pádu tandemu Špidla – Gross, kdy Paroubek docela cynicky vládl s komunisty a koaliční partnery měl více méně pro parádu. Tahle politika bude jistě mít podporu Béma a podporu Hradu. Má ovšem taky podporu Jiřího Paroubka: „Velkou koalici jsem vždycky viděl jako krajní možnost, nikoli jako něco nemožného. Třeba po minulých volbách bych raději dal přednost velké koalici než dávat možnost politické korupci, na základě které bych získal poslance druhé strany.“ A kdopak to tenkrát mluvil o „konstruktivních poslancích“? Pouze se mu to nepovedlo. Paroubkovi by se prý taky lépe komunikovalo s Bémem a Gandalovičem než s Topolánkem a Langrem. To je výrazný důvod, proč podporovat Topolánka a Langra. Navíc Paroubkova vstřícnost má jasný cíl, destabilizovat největšího politického konkurenta. Diletantismus „protitopopánkovského tábora“ je nemožný a ptůhledný. Pokud se tito lidé prokoušou k moci, ODS zničí.
Známý podnikatel Zdeněk Bakala zažaloval místopředsedu ČSSD Zaorálka za to, že označil jeho jednání v souvislosti s převodem 44 tisíc hornických bytů na realitní kancelář RPG Real Estate za nesolidní a samotného Bakalu na gaunera. Případ je jednoduchý: k tomu prvnímu má kdokoli, a tedy i Zaorálek právo, měl by to prokázat, ale nemůže za to být soudně stíhán; to druhé je sprosťárna a soud by tu měl proto Bakalovi vyhovět. Je zajímavé, jaký problém dá u nás lidem tyhle dvě polohy rozlišit, příklad je velmi názorný.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
