Co přinesl den (pondělí 26. října)

Co přinesl den (pondělí 26. října)

Co přinesl den (pondělí 26. října)

Předsedkyně Suverenity Bobošíková pohrozila svým potenciálním příznivcům, že pokud jí nedají dost hlasů, aby pronikla do Poslanecké sněmovny, skončí s politikou. Nedovedu si představit zprávu, na které by méně záleželo.


Moderátor Jan Kraus se dostal do konfliktu s radou ČT. Radní Krausovi vytkli, že jeho pořad není vyvážený, protože nechal mluvit zpěvačku Vondráčkovou, aniž by dal prostor Martě Kubišové, s níž je Vondráčková ve sporu. Nedovedu si představit, proč by se požadavek vyváženosti měl týkat nejen televizního zpravodajství, ale i zábavných pořadů. Pan Kraus kontroval s tím, že si svého nejhlasitějšího oponenta z rady, exsenátora Pavlatu, pozval do pořadu na kobereček. Těžko si představit, že se tak stalo kvůli něčemu jinému, než aby tam z něho udělal kašpara. Pokud má být TV rada, resp. její členové (jakkoli někteří z nich nemusí vzbuzovat zrovna respekt) odpovědná bavičům v tom smyslu, že když nebude po jejich, mohou si její členy zvát před kamery na kobereček, nemá vůbec žádný smysl a nemůže mít vůbec žádnou autoritu. Měla by pak být raději zrušena. Je to trochu podobné, jako kdyby se pan Kraus dopustil urážky na cti, soudce mu za to napařil pokutu a on si ho pak pozval do svého pořadu, aby ho zesměšnil.
Zdeňka Koudelku nechápu. S většinou jeho názorů nemám problém souhlasit, když začne mluvit o Benešových dekretech, jde mi hlava kolem. Dnes v Právu píše: „Ale je možné 65 let po válce aplikovat Benešovy dekrety založené na kolektivní vině stejně jako po válce samotné?“ Dnes je to problematické, tenkrát to bylo OK, finta obvyklá i u státotvorných historiků, pan doktor Koudelka aspoň nezatlouká, že byly založeny na kolektivní vině. To ho vede k otázce: „Není naše chyba, že dekrety určené pro poválečnou dobu stále potřebujeme?“ Nějak se nám tu poválečnou dobu, kdy to bylo OK, od dnešní doby, kdy to už OK není, nedaří oddělit. Obávám se, že to nejde. A závěr: neaplikovali jsme je ve své době dosti důsledně a napravujeme to až dnes. To lze rozvést: kdybychom na všechny ty zazobané Němce i na jejich potenciální dědice, co byli po ruce, byli hned v roce 1945 uplatnili s největší možnou přísností dekret č. 16/1945 Sb. O potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a mimořádných lidových soudech, byl by dnes pokoj. Nět čelavěka, nět prablěmy, jak říkával soudruh Stalin.


Ze skandálu na plzeňské právnické fakultě se konečně stalo politikum jak se sluší a patří, takže o něm mohu taky ztratit slovo. Exproděkan Kindl napsal pro ministerstvo financí jakýsi posudek ohledně lukrativní smlouvy o odstranění ekologických zátěží, kterou ministerstvo připravilo. Ministrem financí byl Miroslav Kalousek, dnešní čelný představitel TOP09. Po Kalouskovi kvůli tomu jede – hádejte kdo? No přece Cyril Svoboda. A má podporu Daniela Kaisera v dnešních LN, který se těší, jak bude TOP09 bolet odklad voleb. TOP09 leží klausovské lobby v žaludku. Ve skutečnosti jedna věc je to, co Kindl na ZČU prováděl nebo neprováděl, a druhá věc je posudek. Napřed se musí dokázat, že posudek není košer a že v tom má prsty Kalousek, a pak se jednak posudek může zahrnout do problematických Kindlových aktivit a jednak se můžeme na Hradě a v podhradí radovat, že bude TOP09 bolet hlava.
Maďarský ministr zahraničí vyslovil zásadní námitky proti tomu, aby ve výjimce, udělené ČR, byly explicitně zmíněny Benešovy dekrety. Maďarsko se tak připojuje k Rakousku, které vznáší stejný požadavek. Návrh výjimky měl ovšem být zformulován zcela obecně. Klaus se tomu dosud nebránil. Teď by se měl zašprajcovat a žádat explicitní zmínku o dekretech. Bylo by to sice hnusné, ale aspoň trochu odvážné.


AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala