Paroubek a Svoboda hodlají jednat o společném postupu a z Janotova balíčku zbude jen špagátek s mašličkou, kterým byl převázán. Oba dva potentáti dozráli k tomu, aby se opět stali laureáty naší nejvyšší pocty – bobříka vyčůranosti.
ČSSD projevila maximální míru konsensu, když strpěla Janotův balíček. Ten, komu se to zdálo být poněkud podezřelé, teď může cítit maximální satisfakci:
Při projednávání rozpočtu hodlá ČSSD doplnit státní výdaje o řadu populistických gest, a na některých se už taky domluvila s KDU-ČSL. Protože komunisté nikdy žádnou takovou legraci nezkazí, lze počítat s tím, že většina návrhů projde (další tři miliardy na sociální služby, vrácení mateřské na letošní úroveň atp.).
ČSSD by navíc chtěla prosadit, aby se nesnižovaly platy státních zaměstnanců, a taky „třináctý důchod“. Paroubek a Svoboda hodlají jednat o společném postupu. Z Janotova balíčku tak zbude jen špagátek s mašličkou, kterým byl převázán. Oba dva potentáti dozráli k tomu, aby se opětně stali laureáty naší nejvyšší pocty – bobříka vyčůranosti.
Udávat se nemá
Lidové noviny přinesly zprávu o tom, že byl nalezen text přednášky náměstka ministra národní bezpečnosti Jermana z roku 1952, kde se odvolává na případ Dvořáček a uvádí Kunderu jako toho, kdo věc komunistické policii „oznámil“. Zápis, o kterém psali v Respektu, a kvůli němuž pak různí dobráci (např. T. Zahradníček) Respekt skandalizovali, byl tedy autentický. Nikdy jsem o tom nepochyboval. Na tom, co jsem napsal o kauze Kundera, necítím potřebu nic měnit. Chápu, že pro zúčastněné (nejen pro Dvořáčka) to bylo velké osobní neštěstí a že nejednali z fanatismu, ale ze strachu, dosti pochopitelného. Jen je třeba ještě navíc a znovu zdůraznit: za prvé, je velmi dobře, že s tím v Respektu před časem vyrukovali. Za druhé, bylo legitimní klást komunistickému režimu odpor (diskutovat lze o cestách a metodách toho odporu, ale ne o jeho zásadní legitimitě). A za třetí, udávat se nemá.
Kdo smí žalovat Klause
Daniel Kaiser vyčítá v LN zeleným, že chtějí podávat kompetenční žalobu na Klause. Na Klause prý může podat kompetenční žalobu jen instituce, např. vláda, a premiér žádnou nechystá.
Pan Kaiser dobře ví o tom, co prošlo všemi novinami, i Lidovými, že v případě dalších obstrukcí jeho hradního guru premiér o kompetenční stížnosti u ÚS uvažuje.
Režim let padesátých
28. října má být na náměstí Hrdinů odhalen pomník Milady Horákové. Sponzorovala ho Paroubkova ČSSD a přispěla i KSČM. Konfederace politických vězňů se rozhořčeně distancuje. Myslím, že by bylo dobré podívat se pravdě do očí. Československá strana národně socialistická byla koaličním partnerem komunistů až do února 1938. Souhlasila s okleštěním politického života (zákaz „pravicových“ politických stran včetně té nejsilnější, agrární) a s nesmyslným a nestoudným politickým systémem, který zakazoval politickou opozici, s podvázáním svobody vlastnictví a svobodného podnikání a s rozsáhlým a brutálním porušováním lidských práv.
Komunisté ovšem využívali své mocenské převahy, národní socialisty postupně izolovali od moci, a nakonec je v únoru jako nepotřebné na základě šikovné politické provokace odkopli. Milada Horáková se jako přední představitelka ČSNS bohužel na této politice podílela.
Je to postava, jak se dnes říká, rozporuplná. Stala se pak obětí justiční vraždy ve vykonstruovaném procesu (věcný základ její odbojové činnosti byl v něm nesmírně nafouknutý, to, co opravdu dělala, by za normálních okolností a v normálním státě vůbec nebylo trestné). Je oběť, to zdůrazňuji. Není divu, že komunistům, kteří se dnes hlásí k období, kdy národní socialisté ještě s komunisty seděli v koalici a v zásadních věcech s nimi spolupracovali, už nevadí, naopak.
A Konfederace politických vězňů se zbůhdarma rozčiluje. Je to směšné: komunisté už nechtějí vyradýrovat z dějin Horákovou, nemají proč. Zato nejrůznější bojovníci za svobodu by nejradši z let 1945–48 vyradýrovali komunisty. Nebýt komunistů, bylo by to všechno bývalo OK. Přitom komunisté tomu všemu udávali tón.
Pomník prý je avizován jako pomník obětí „československého režimu padesátých let“. Nikoli komunistického. To, že byl komunistický, se teď bude zatloukat. Teď, na prahu období, kdy nám budou vládnout komunistické střední kádry, které z KSČ po převratu odešly, s těmi, které tam zůstaly, s papaláši z potěmkinských pastran „Národní fronty“ a z oblasti normalizačního podnikání (RaJ).
Oč je to lepší, než vláda exdůstojníků KGB v Rusku? Oč je Paroubek lepší než Putin? Pomník na náměstí Hrdinů je jakýmsi nechtěným zhmotněním a příslibem nadcházejícího režimu „druhé ČR“.
Krade TOP 09 hlasy?
Podle nejnovějšího průzkumu preferencí a volebního modelu agentury CVVM by volby vyhrála ČSSD s 32 % (její preference jsou setrvalé). ODS proti červnu ztratila devět procent hlasů, TOP 09 získala 14 %. Ztráty ODS zjevně souvisí s tímto velkým ziskem. Celkově by vyhráli postkomunisté, protože KSČM má 15 % (přibrala 3 %). Zelení spolu se stranou Věci veřejné sežerou přes 5 % hlasů lidí, kteří by nevolili postkomunisty.
Je pozoruhodné, že tento na první pohled celkem logický výsledek je podstatně rozdílný od toho, s čím přišla Faktum Invenio – a zároveň nepochybně nabudí velkou nervozitu v ODS. Rozdíl mezi oběma agenturami je v tom, že podle CVVM TOP 09 krade hlasy hlavně ODS a v trochu menší míře i KDU-ČSL, podle Factum Invenio získává nejspíš ve větší míře nevoliče (optimistická varianta).
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
