Ve vyjádření k Ústavnímu soudu Václav Klaus zopakoval otázky, které soudu v minulosti položil, a podrobil soud kritice za to, že na ně odpověděl buď nedostatečně nebo mu dokonce zůstal odpověď dlužen.
Ve vyjádření k Ústavnímu soudu Václav Klaus zopakoval otázky, které soudu v minulosti položil, a podrobil soud kritice za to, že na ně odpověděl buď nedostatečně nebo mu dokonce zůstal odpověď dlužen.
Jde svým způsobem o politickou polemiku. Každý má právo kritizovat soud, je ovšem na pováženou, když prezident (jako instituce, nejvyšší představitel exekutivy ve státě) vede ve vyjádření, které si od něj ÚS vyžádal, s ÚS politickou polemiku, navíc o jeho námitkách, s nimiž soud nepolemizoval, nýbrž o nich jako kompetentní orgán rozhodoval.
Zároveň prezident útočí na city veřejnosti: Lisabonská smlouva podle něho obsahuje závazky, které pro ČR znamenají de facto rezignaci na základní atributy suverénního státu, přičemž kompetence se dostávají do rukou institucí, které jsou mimo demokratickou kontrolu našich občanů (tady je jistý problém: má např. Evropský parlament faktickou legitimitu a kompetence k tomu, aby mohl být chápán jako plnohodnotná legislativní instituce, zastupující veřejnost členských zemí? EU jistě potřebuje další zdokonalení).
Velmi citově působí pasus o tom, že ÚS rozhoduje o budoucnosti státu, za jehož suverenitu bojovaly předchozí generace v obou světových válkách, za suverenitu, o kterou nás připravila komunistická totalitní velmoc. A teď bychom se jí měli dobrovolně vzdát? To je vlastenecká píseň s lehce falešnými tóny.
Ústup za ústupky?
Zároveň se ozvaly z hradních výšin trumpety se signály jistého ústupu. Prezidentův kancléř Weigl připustil, že Česko může dostat záruky podobné těm, co dostali Irové (v tomto případě má jít o uznání platnosti Benešových dekretů), aniž by při tom bylo nutné hned kvůli tomu měnit obsah Lisabonské smlouvy.
Taková úprava by prezidenta prý uspokojila. Prezident o tom jedná s vládou, je to věc jednání mezi prezidentem, vládou a EU (Klaus zjevně žádá, aby přitom dostal příležitost náležitě se zviditelnit).
Klausovi domácí odpůrci plánují v případě Klausova zdráhání kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, který by měl rozhodnout, kdo má v podpisu Klause zastoupit, předseda lidovců Svoboda přišel s návrhem, aby se o Lisabonské smlouvě uspořádalo referendum. S myšlenkou referenda horlivě souhlasí ČSSD (byli by ve vošajslich věci, kde není jasné, jak se veřejnost k problému staví, z obliga a mohli by se alibisticky vymlouvat na lid). Jinak je Svobodův návrh dosti zvláštní: Svoboda jako Klausův odpůrce a stoupenec Lisabonské smlouvy si zjevně nepřipouští, že vůbec není jasné, jak by referendum dopadlo. A za druhé, Klaus není ve své kompetenci ratifikovat mezinárodní smlouvy podle ústavy vázán výsledky referenda, musela by se účelově měnit ústava a věc by se nepochybně znovu dostala k ÚS.
Weiglovo stanovisko dnes v rozhovoru pro LN potvrdil sám prezident: přijetí Lisabonské smlouvy není ještě koncem dějin. On sám nikdy neřekl, že by doplněk k Lisabonské smlouvě musely znovu s celou smlouvou ratifikovat všechny členské státy EU, a nikdy neřekl, že by mu nestačily podobné garance, jaké dala EU Irům (jistě, to řekl, nebo spíše naznačil pouze jeho tajemník Jakl). S tím, že by se spokojil s „příslibem“ připojení toho dovětku k přístupové smlouvě s Chorvatskem.
A konečně, prezident se vyjádřil, že na britské volby čekat nemůže a nebude, „to by je museli udělat v následujících dnech či týdnech“. Zbyněk Petráček charakterizuje v Lidových novinách to, co se v Klausově dalším postupu rýsuje, slovy „vyhlaste vítězství a stáhněte se“. Bylo by ale velmi hloupé, kdyby to ve skutečnosti vypadalo jako „vyhlaste vítězství a následně kapitulujte“. Dá s tedy očekávat, že si s Klausem EU ještě něco užije.
Poevropšťování
Podle Jiřího Hanáka je prý EU nyní „také spolek na poevropšťování Německa“. To je nesmysl, Německo je dávno dokonale poevropštěné, a bylo poevropštěné už před Hitlerem; nacismus byl v jeho dějinách jen mimořádně krvavý a ohavný, ale relativně krátký exces. Poevropštit by teď potřebovali někdejší ruští vasalové, v první řadě Česká republika (Klausovo vyvádění s Benešovými dekrety je toho mimořádně výrazným dokladem, a nejen ono).
Jinak to, jak Hanák charakterizuje Klausův postup („malé záruky, nota bene zbytečné, požaduje a nabourává tím záruky zásadní“ ) sedí, jen bych k tomu „malé a zbytečné“ doplnil ještě „nemravné“, protože místo abychom se oháněli Benešovými dekrety, měli bychom být pěkně zticha a rádi, že nám to svinstvo tak hladce prošlo.
Lidi, všechno bude!
ČSSD pokračuje v předvolební kanonádě. Hodlá na půl roku zmrazit nájemné (jde mj. o problém podnikatele Bakaly a bytů OKD, Bakalova společnost podle Práva vypověděla nájemníkům bytů předkupní právo) a rozdávat třinácté důchody. KDU-ČSL žádá zase zdanění hazardu. Do května si populismu ještě užijeme.
Koho místo Topolánka
Exministr Pospíšil se rozhovoru pro Právo vyslovil pro to, aby nadcházející kongres ODS byl volební. „V čím větší konkurenci pan předseda uspěje, tím silnější bude jeho mandát.“
To jsou pokrytecké řeči, změna především umožní zvolit někoho jiného. Ať ti, kteří Topolánka nechtějí (jejich důvody bych zčásti chápal, kdybych za nimi necítil neviditelnou ruku Hradu), to řeknou otevřeně.
A ať řeknou, koho a co chtějí místo Topolánka. Není to jen interní záležitost ODS, ODS si to jistě rozhodne sama, je to v její kompetenci, ale protože jde o nejsilnější českou stranu, měla by být informována i veřejnost a v rámci toho potenciální voliči strany. (Pospíšila z hradních vazeb nepodezírám, už proto, že se v rozhovoru o Lisabonské smlouvě vyjádřil dost jinak než Klaus). Pokud jde o Topolánkovu rezignaci na mandát, dal tím předseda ODS oprávněně najevo, že současnou PS považuje za šaškárnu bez faktické legitimity.
Líheň elit v RaJi
V MfD jsem si přečetl, že šéf Sazky Aleš Hušák pracoval na počátku své profesní manažerské kariéry (ještě za totáče) v podniku Restaurace a jídelny. Vida, o jak významný podnik šlo, významnější než např. proslulý Prognostický ústav!
Zde, v hájemství gulášů, španělských ptáčků a „zbytků po kozácku“ se rodily elity, které dnes vládnou naší politice i ekonomice.
Volba mezi Scyllou Ruska a Charybdou Ameriky
Luboš Palata, který po pádu Topolánkovy vlády zjevně opět prodělává bolestný proces reorientace, píše v LN o tom, že podle komisaře Verheugena mohou prý za „citlivost“ tématu Benešových dekretů v Česku politici CSU. A to proto, že strana je tradiční ochránkyní sudetských Němců a uměle drží při životě otázku jejich majetkových nároků. To je omyl: problém se drží při životě, protože se česká politika a česká veřejnost s vyhnáním sudetských Němců dodnes nedokázala vyrovnat.
Pan Palata rovněž tvrdí, že pokud jde o dostavbu Temelína, měla by se ČR mezi Scyllou Ruska a Charybdou Ameriky rozhodnout pro Evropu: „Pokud nechceme být ani americkou letadlovou lodí v Evropě, ani ruskou gubernií, měli bychom při tak klíčových zakázkách upřednostňovat evropskou cestu“.
To je nesmysl, za normálních okolností by rozhodování mělo být především ekonomické, vzhledem k tomu, jak jsou v Rusku ekonomické zájmy provázány se státními, nelze odhlédnout od politické stránky věci. Naproti tomu mezi „Evropou“ a „Amerikou“ je možné se rozhodnout podle toho, která nabídka je věcně výhodnější. Pro pana Palatu je najednou USA něco podobného jako Rusko.
Hnusné čtení
Pan Kerles podrobil v LN křížovému výslechu mluvčího SdL Posselta. Posselt se choval krajně nevýbojně, jen se dožadoval dialogu mezi Českou republikou a sudetskými Němci na oficiální úrovni. Považuji to taky za potřebné, a to už přes patnáct let. Nicméně, pokud česká oficiální místa udrží svůj odmítavý postoj ještě deset let, bude to bezpředmětné.
Zato pan Kerles se předvedl. Cituji z jeho otázek: „Myslíte to vážně, že případné zrušení Benešových dekretů v případě Česka by neznamenalo průlom i v majetkových otázkách?“ Pokud jde o řečnickou otázku, znamená to konstatování „děláte si z nás srandu“, pokud ne, znamená to totéž s otazníkem. „Jenže mnozí čeští politici i obyvatelé republiky… chtějí, aby sudetští Němci přiznali, že byli slovy Miloše Zemana pátou kolonou hitlerovského Německa a přispěli tedy i ke vzniku války. Proč nikdy podobná omluva nebo přiznání ze sudetské strany nezazněla?“
Kerles přitom připouští, že se Posselt oficiálně omluvil Čechům za hrůzy a zvěrstva, které má na svědomí nacismus. Proč by se omlouval, kdyby se neomlouval i za podíl sudetských Němců na něm. Neměli by se sudetští Němci omluvit za to, že vůbec ještě existují? Neměli by prohlásit, že to, co se jim stalo, bylo to nejlepší, co je mohlo potkat? Pan Kerles zřejmě podle vzoru poručíka Duba chce sudetské Němce donutit až k pláči. Ptá se Posselta, který se narodil v roce 1956, „necítíte se jako pátá kolona“? Necítí se pan Kerles jako dobrovolný Stalinův slouha?
A znovu tu opakuje: „Pro mnohé Čechy může být až nepochopitelné, jak se sudetští Němci i více než šedesát let po válce snaží udržet kontakt se svým bývalým domovem. Jako by snad žili v jakémsi virtuálním světě stále v Sudetech.“ Tedy: ačkoli jsou na to dekrety a rozhodnutí Spojenců, oni pořád mají tu drzost se hlásit k zemi, kterou považují i za svůj domov, i za svou vlast. Místo aby si přiznali, že mají takovou vlast, jakou jsme jim v roce 1945–46 nadekretovali. Je to zkrátka hnusné čtení.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
