Havel o podpisu Lisabonu a populismu, o nutné obměně generace politiků–padesátníků, o ne/zrušení komunistické strany a o svém nástupu do prezidentské funkce („Nechtěl jsem to přijmout...“).
Vzpomínkový večer k nadcházejícímu výročí listopadového převratu se konal v Divadle Na zábradlí za účasti exprezidenta Václava Havla. V panelu vystoupili i Alexandr Vondra, Michael Žantovský a Jiří Křižan.
Havel o Lisabonu, ...
Havel kritizoval Klause za to, že podmiňuje svůj podpis pod Lisabonskou smlouvou sjednáním výjimky z Listiny základních práv a svobod, protože se obává majetkových nároků sudetských Němců.
Hrozba podle Havla neexistuje, jde o čirý populismus – v tom má Havel pravdu.
... o generaci padesátníků, ...
Zároveň se ovšem Havel domnívá, že je třeba obměnit generaci politiků – padesátníků, jejichž dospívání poznamenala normalizace. Co je to za nehoráznost? Proč mají být diskriminováni padesátníci? Nebylo by třeba je náhodou někam odsunout? A proč dospívání za stalinismu je menší handicap než dospívání za normalizace?
Je mi líto, ale cítím za tím nechuť k lidem, kteří svého času masově nevystoupili na obranu Charty 77. Těm lidem bylo třeba (pokud šlo jen o to, že se nepřidali) dávno odpustit a zároveň se zeptat, zda celý projekt Charty něčím nepřispěl k tomu, že se stal „masově nenásledovaným“ (nebo snad nenásledovatelným?). Tažením proti padesátníkům se nic nespraví, je to směšná hloupost.
... o ne/zrušení komunistické strany ...
Na dotaz ohledně toho, proč „nezrušil komunistickou stranu“, Havel prý odpověděl: „Já jsem nebyl diktátor, který o všem rozhodoval. Tehdy nebylo dost společenské a politické energie ani k tomu, donutit komunisty ke změně názvu strany.“
To, že nebyli komunisté zakázáni, nebyla tehdy věc nějaké energie, ale konkrétních lidí. Veřejnost by byla chtěla (např. vznikající ODS se na tom profilovala), ale špičky Občanského fóra (a taky Havel) byli proti.
Přitom nešlo o vendetu, nýbrž jen o to, aby se komunisti, pokud chtějí nějak pokračovat, postavili na stejnou startovní čáru s ostatními a aby byli donuceni se znovu definovat (není vyloučeno, že by se definovali stejně, jako jsou definováni dnes).
... a o sobě
A konečně, Havel ke svému nástupu do prezidentské funkce na večeru prohlásil: „Dlouho jsem se zdráhal, nechtěl jsem tu funkci přijmout.“ Každý, kdo Václava Havla zná a sledoval jeho politickou dráhu, ví, že v tomto případě bylo nutno použít zvlášť brutálního násilí.
Ohleduplná armáda
České armádě věří historicky nejvíc lidí (69 % podle agentury STEM). Možná je to tím, že příliš nebojuje (pravda, neshody v české politice jí to neumožňují), a pokud bojuje, tak zásadně mimo území vlastního státu. To je ohleduplnost, kterou veřejnost umí ocenit.
Je nás už 125 %!
Podle průzkumu agentury Median pro Lidové noviny Klause v jeho postupu proti Lisabonské smlouvě podporuje 65 % lidí, prý jak z ODS, tak z ČSSD. Většina lidí se také obává „prolomení Benešových dekretů“ a je zásadně proti tomu, aby prezident v případě, když smlouvu nepodepíše, odstupoval. Přitom zároveň podle průzkumu STEM pro Českou televizi si tři pětiny lidí (zase jak z ODS, tak z ČSSD) myslí, že Klaus odkládáním podpisu Lisabonské smlouvy poškozuje Českou republiku.
Možná vysvětlení tohoto zvláštního jevu jsou dvě: buď si aspoň část lidí (vypadá to přinejmenším na 25 %, může jich být ale dramaticky víc, maximálně 60 %) sice myslí, že Klaus poškozuje Českou republiku, ale podporuje ho v tom; nebo se nám podařilo dosáhnout pozoruhodného úspěchu: je nás už 125 %. (tip mi dodal čtenář, jemuž touto cestou děkuji).
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
