Co přinesl den (sobota 10. října)

Co přinesl den (sobota 10. října)

Co přinesl den (sobota 10. října)

Zelení se zabývají otázkou možného odvolání prezidenta Klause pro jeho nezpůsobilost vykonávat funkci. Snaha je to ušlechtilá a pochopitelná, leč odsouzená k nezdaru, protože v této věci je ústava krajně nejasná...

Sobotním novinám vévodí dvě témata: prvním je rozhodnutí Václava Klause žádat doplnění Lisabonské smlouvy pro ČR o záruku proti případným majetkovým nárokům sudetských Němců; druhým dohoda parlamentních politických stran a paní Zubové o tom, že hlasování o důvěře Fischerově vládě odpadá, protože za ni není náhrada.


Pokud jde o Klause, ukázalo se, že zásadněji se proti jeho návrhu postavili jen zelení, zabývají se otázkou jeho možného odvolání pro nezpůsobilost vykonávat funkci.
Snaha je to ušlechtilá a pochopitelná, leč odsouzená k nezdaru, protože v této věci je ústava krajně nejasná („nezpůsobilostí“ se rozumí nejspíš, ač to není přímo řečeno, zdravotní nezpůsobilost; Klausův postoj by tedy bylo nutno nejprve diagnostikovat jako zvláštní formu Alzheimerovy choroby, projevující se záchvaty nekontrolovaného nacionalismu). Všechny české parlamentní strany se proti zeleným Klause zastaly, nikdo si netroufl natvrdo říci ani to, že na jeho výhradách nic není. Klaus chytil voliče za jejich slabé místo a české partaje se svých voličů bojí.
Zarážející je poměrně vysoká míra sprostoty, s níž na Liškův návrh reagoval mladší předseda TOP 09 Kalousek. Mluví o „siláckých prohlášeních zeleného adolescenta“, který není politickým profesionálem. Chce si u Klause šplhnout? Jediné, co by Parlament mohl s Klausem udělat, by bylo přijmout jakýsi zrcadlový obraz k stupidnímu zákonu o tom, že se Edvard Beneš zasloužil o stát (zákon je stupidní formálně, osoba dr. Beneše v té stupiditě hraje vedlejší roli). Nový zákon by zněl: „Prezident Václav Klaus škodí státu“. Je ovšem předem jasné, že pro takový zákon by nejspíš nehlasovali ani zelení.


K tématu:

Zelení chtějí odvolat Bobo Klause
Petr Holec: ZELENÍ CHTĚJÍ ODVOLAT BOBO KLAUSE
(Reflex.cz, 12. 10. 2009)
Tak už to konečně víme: prezident Václav Klaus prý nepodepíše Lisabonskou smlouvu kvůli strachu ze sudetských Němců. Scheisse! Jak dlouho chce ještě brnkat na tuhle falešnou strunu?


Jsou i jiná řešení

Pokud jde o druhé téma, Fischerovu vládu, vůbec není pravda, že neexistuje jiné řešení. Existuje spousta řešení, například takové, že by nějaká strana důvěryhodnější, než jsou komunisté, ze vznikající Národní fronty vystoupila. Proč by si například nemohl vládu na zbytek volebního období udělat pan Paroubek sám? Zasloužil by si to, když tu předchozí svrhl. ODS mu to mohla umožnit – a pak ho nechat, aby se v tom plácal, případně on a další zájemci.

Puget líbivého populismu

Právo přineslo zajímavý rozhovor s předsedou strany Věci veřejné Radkem Johnem. Podle pana Johna strana zásadně odmítá miliardy pro „církve“, drží se středopravého programu, je pro přímou demokracii, referenda, ale to jsou prý jen nuance, pro přímou volbu prezidenta, předsedů stran, hejtmanů a starostů, chtějí prověřovat úplatnost politiků, úředníků a soudců. Sponzoři politických stran by měli mít povinnost veřejně oznamovat dary nad milión. Jsou pro mnohem přísnější tresty kapsářů a nepoctivých taxikářů, kteří odrazují cizince. Podpora v nezaměstnanosti by měla být jen pro potřebné. Poplatky ve zdravotnictví by měly zůstat, ale měly by se omezit.

Politici stojí za houbeles, zato voliči jsou brilantní, takto si pan John představuje kultivovaný národ. Když člověk čichá k tomuto obrovitému pugetu líbivého populismu, jdou na něj mrákoty; má pocit, jako by vstoupil do politického krematoria.
Připomíná mi to Mladý svět za normalizace, kde pan John působil a nepochybně se snažil dělat v rámci možností něco atraktivního a čtivého. Tatáž tendence – Strana mírného pokroku v mezích zákona. Prosadí se snad dnes v politice sametová normalizace, normalizace s lidskou tváří? Pokud se Věci veřejné nedostanou do Parlamentu, odčerpají hlasy občanským stranám. Pokud se tam dostanou, budou na „pravici“ zdrojem chaosu. Podíval jsem se na internetové stránky strany (chtěl jsem zjistit, jakého vyznání je ThDr. Klasnová, tipuji ji na členku Československé církve husitské, leč nenašel jsem to). Hned v záhlaví mne upoutala anketa: „Inventuru nemravných prodejů? Ano/Ne.“ Otázka je natolik vlezle sugestivní, že odpověď může být jedině: Ne! Ne! Ne!

Jaképak „postupně získali převahu“

V Právu píše Miroslav Šiška o Lászlóovi Rajkovi. Jeho pojetí maďarského vývoje v letech 1945–48 je takové, jaké má v Právu být: „Komunistická levice získala postupně převahu nad zbytky totalitních tendencí fašistického typu i nad proudy demokratickými.“ To je nesmysl, totalitní tendence fašistického typu byly zakázány.
Zemi fakticky ovládala „Spojenecká dozorčí komise“, v níž dominovali Rusové a v jejímž čele stál maršál Vorošilov a o pořádek se staraly početné ruské okupační jednotky. Fašisté, Szálási a spol. skončili na šibenici, menši ryby se mohly zachránit urychleným vstupem do komunistické strany. Zakázáni byli i stoupenci autoritativního (nikoli fašistického a totalitního) Horthyho režimu, podobně jako u nás „pravicové“ strany.
V relativně svobodných volbách dopadli komunisté jako sedláci u Chlumce, vyhrála nezávislá malorolnická strana, která získala nadpoloviční počet hlasů. Rákosi pak s pomocí svých ruských protektorů postupně nekomunistické strany rozložil, ovládl a nechal buď „sloučit“ s komunisty (sociální demokraty) nebo prostě potichu zaniknout. To všechno za použití podlých intrik a pořádného množství násilí, s vydatnou ruskou pomocí. Nebýt ruských bodáků, neudržel by se v Maďarsku komunismus ani měsíc. Tak jaképak „postupně získali převahu“.
Také je nesmysl, že by Rajk patřil k nějaké „západní skupině“, pan Šiška zjevně bere příliš vážně protokoly z procesu. V Maďarsku zuřil boj mezi „moskevským“ a „domácím“ vedením KSM, k druhému patřil Rajk, ale taky např. János Kádár, který sice ještě Rajka osobně vyslýchal (a podle všeho taky přiměl k přiznání), nicméně zakrátko skončil sám v base a mohl si gratulovat, že nedostal taky špagát. Jedni byli za osmnáct a druzí za dvacet bez dvou, nicméně „soudruh Stalin rozhodl“ a přednost dostali moskevští. Kdyby byl rozhodl naopak, skončili by na šibenici Rákosi, Gerö, Révai a Farkas.


A ještě k Nobelově ceně míru...

...pro prezidenta Obamu. Norský výbor pro udílení ceny prý vyzdvihl vstřícnost prezidenta vůči muslimskému světu a jeho úsilí o jaderné odzbrojení. Tedy to, že dal údajně najevo: vůči nepřátelům jsme vstřícní a nehodláme se bránit. Řekl bych, že to nebude tak úplně pravda – až se ukáže, že to tak úplně není, nejspíš mu zase tu cenu vezmou.




K tématu:

Bohumil Doležal: NOBELOVA CENA ZA NADĚJI
(CO PŘINESL DEN: PÁTEK 9. 10., Reflex.cz, 12. 10. 2009)
Prezident Obama cenu dostal za to obrovské množství nadějí, které dokázal všude ve světě vygenerovat. V tom je nepochybně světovým rekordmanem. Rád bych taky konstatoval, že ji dostal v pravý čas, obávám se, že za rok by to už nešlo.

Zaslouží si Barack Obama Nobelovu cenu za mír?
Anketa: ZASLOUŽÍ SI BARACK OBAMA NOBELOVU CENU ZA MÍR? (Reflex.cz, 9. 10. 2009)
Mezi kandidáty, o kterých spekulovali odborníci a novináři, se jméno Baracka Obamy příliš často neobjevovalo...


AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala