Češi svým odporem k radaru dali najevo, že se Ruska nebojí tak, jak by se ho bát měli. Člověk, který se nedovede bát (tj. bát se tam, kde je to na místě), není hrdina, ale lehkomyslný idiot.
Jedním z příznaků této nebývalé politické krize je i to, že noviny přestávají poskytovat aspoň základní jednoznačné informace a člověk si nedokáže představit, jaká účelová manipulace s fakty za tím stojí.
Tak v Právu na první straně čteme titulek „Janota s rozpočtem narazil. Odstoupí?“ Podtitulek otvíráku Mladé fronty Dnes zní: „Ministr Janota chce rozpočtový schodek srazit na 157 miliard a má šanci, že balík projde“. V minulých dnech se čtenář zase dozvídal jaksi zároveň, že ODS má k balíčku zásadní výhrady a že ho podpoří. Co to má proboha znamenat?
Z armády uděláme Alexandrovce
Cyril Svoboda naráží ve své straně a ve spřáteleném okolí na odpor. Výhrady mají někdejší stoupenci Miroslava Kalouska (europoslanec Březina, předsedkyně středočeské krajské organizace Melicharová-Ptáčková – teď je jasnější, proč Svoboda tolik toužil na kandidátce strany předsunout před ni paní Hybáškovou), kteří by zjevně rádi mimo jiné viděli, aby strana podpořila vládu premiéra Fischera.
Generál Šedivý z přidružené EDS nesouhlasí se snahou omezit armádu ČR, pokud jde o výzbroj, na něco jako jsou ruští Alexandrovci – člověk nemusí být ani generál, aby se mu to nelíbilo.
Panu Svobodovi i jiným českým politikům závidím jejich přesvědčení, že bránit se netřeba, zvlášť v době hospodářské krize; ale moc bezpečně se pod jejich ochrannými křídly necítím.
Reakce na Obamu
Rusové udělali mírové gesto: nerozmístí rakety v oblasti Kaliningradu (měla to být reakce na radar v ČR). Ruské rakety u Kaliningradu by mi ani trochu nevadily, stejně je ti poserové nepoužijí jako první, neudělali to ani za Stalina, za Chruščova a za Brežněva. Vadili by mi (vlastně bych měl říkat budou mi vadit, nebo snad dokonce vadí mi?) ruští agenti a přisluhovači ve Strakovce a na Hradě. Možná by měl Putin slíbit, že upustí od jejich rozmístění. Jenže to neodpovídá ruskému stylu politiky v „blízkém zahraničí“. V Právu píše tentokrát Michal Mocek (nikoli Alexandr Mitrofanov), že Obamovo rozhodnutí by nemělo být chápáno jako nějaká porážka Česka a Polska, nýbrž spíše jako nová příležitost i výzva k aktivnímu utváření vztahů se zeměmi na východě – a s Ruskem zejména. Hle, mločí hlava ve Vltavě. A zpívá na druhorepublikovou notu.
Také v Evropě (totiž té západní) zavládlo nad Obamovým rozhodnutím příliš mnoho nadšení na to, aby bylo možné brát vážně Vondrova slova, že se musíme soustředit na evropskou obranu (Dovedli by se ubránit sami, respektive byli by k tomu vůbec ochotni? Pokud ne, jak by ještě mohli pomáhat jiným!). Sarkozy je nadšen a francouzská vláda vyzývá k diskusi o ruských návrzích na posílení evropské bezpečnosti, šéf NATO Rasmussen sní o propojení amerického, ruského i aliančního protiraketového systému. Jásá Süddeustche Zeitung i Le Figaro.
Jistě, Rusko je pro ně daleko a ti, kteří jsou pro ně blízko, zaspali. „Visegrádská“ spolupráce je mj. díky dlouholetému intenzivnímu úsilí ČR spíše teatrální záležitost. Navíc Ficovi záleží v první řadě na tom, aby slovenské vztahy s Maďarskem byly co nejnapjatější a od Klause se mu dostalo vřelé podpory. Kdyby existovala, bylo by o něco snazší prosadit naše společné zájmy proti Západu i proti pořád ještě oslabenému Rusku. Teď už je pozdě, hlupáci z Klausova týmu ji dávno zazdili.
Václav Havel vydal k Obamovu rozhodnutí prohlášení, kterému nerozumím. Rusko prý svým odporem k radaru zkoušelo, jako moc se ho Češi bojí. Myslím, že je to úplně naopak: Češi svým spontánním odporem k radaru dali najevo, že se Ruska nebojí, respektive že se ho nebojí tak, jak by se ho bát měli.
Určitých lidí je za určitých situací velmi prospěšné se bát. Člověk, který se nedovede bát (tj. bát se tam, kde je to na místě), není hrdina, ale lehkomyslný idiot.
Daniel Kaiser pořídil v LN rozhovor s Alexandrem Vondrou. Ptá se ho mj.: „Pokud by se Klaus s Topolánkem dopředu zkoordinovali, měla česká strana šanci ovlivnit Obamův pohled na radar?“ Nechápu, jak se někdo může takhle nesmyslně ptát (respektive chápu, smysl je „Topolánek se měl zkoordinovat“). Byli by se museli oba zkoordinovat s Paroubkem, který byl schopný radar ve sněmovně odpálit a nepochybně by se mu to bylo povedlo. Když Vondra doporučuje „vzít vážně evropskou obranu“, připomíná to Kaiserovi „Peroutkovo vytí s vlky po Mnichovu“. To je děsné, pro klausovskou tiskovou lobby je EU totéž co Hitler. Jsme v rukou šílenců.
Brána lidských práv otevřena
Kardinál Vlk prohlásil v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes mimo jiné: „Jsme tady v pasti lidských práv, která nepočítají s právem a pravdou Boží. Muslimové pokládají náš životní styl za pohanský a přicházejí sem se svou vírou, aby zde podle ní obnovili život podle Božích pravd. Zaplavují Evropu. To, co se jim nepodařilo vojensky, silou, když byli v 17. století u Vídně poraženi, to se jim dnes daří širokou bránou lidských práv.“ Na tom mnoho je. A je zajímavé, jak obdobně se proměnila i ruská taktika: to, co se jim nepodařilo vojensky, to se jim dnes daří širokou bránou hospodářské expanze, migrace a ovšem taky lidských práv v tom pojetí, o kterém hovoří Vlk.
Ke kůzlátkům tenkým hláskem
Místopředseda ČSSD a stínový ministr zahraničí Zaorálek mluví před volbami ke kůzlátkům tenkým hláskem: „Pro nás je ideální středová koalice… Našimi přirozenými partnery jsou liberálové a křesťané… Být ve velké koalici je pro nás velice nevýhodné, varianta s komunisty je pro nás katastrofální.“
Po volbách se nejspíš ukáže, že varianta je to katastrofální, avšak v trochu zastřené podobě bohužel nevyhnutelná, protože nic jiného nezbývá.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
