S pozoruhodným nápadem přišel ministr Kohout. USA by nás za to, že radar (rozumí se jejich vinou) nebude, měly odškodnit tím, že vystřelí do kosmu českého občana. Já bych navrhoval, aby to byli čelní představitelé ČSSD...
Česká politika dosáhla dvou významných úspěchů na cestě do slepé uličky. S mohutným přispěním Ústavního soudu bude zkoušet tři čtvrtě roku existovat s málo funkční vládou a úplně nefunkčním Parlamentem.
Přitom je předem velmi pravděpodobné, že experiment bude ukončen nástupem Jiřího Paroubka k moci. Není pouze jasné, zda bude vládnout „menšinově“ s podporou komunistů, nebo zda mu některá z dalších stran poskytne možnost, aby vládl s její pomocí a na komunisty se obracel, jen když se mu to bude hodit.
Moskvu si vyřešte sami!
V zahraničněpolitické oblasti se českým politikům podařilo otrávit Američany natolik, že rezignovali na projekt protiraketové základny, který by býval měl pro malé středoevropské země tu druhotnou výhodu, že by jim byl poskytl jakés takés krytí v případě nemístných ruských imperiálních ambic (na zemi, kde jsou americké vojenské základny, jakkoli mrňavé, se útočí hůř než na takovou, kde nejsou).
Odpor české veřejnosti, slabost vlády a její neschopnost získat pro radar podporu v Parlamentu poskytly Američanům vítanou záminku: vztahy s Ruskem mají pro ně pochopitelně větší význam a česká veřejnost i česká politika udělaly společně všechno pro to, aby jim jejich rozhodování v poněkud choulostivé záležitosti usnadnily.
Tím nemá být řečeno, že by se prezident Obama zachoval čítankově. The Times napsaly: „Obama chce ruskou pomoc s Afghánistánem a Íránem a ponechává na Evropě, aby vyřešila své vlastní vztahy s Moskvou, od energetické bezpečnosti po historické křivdy.“ Na tom něco je. Jenže my jsme mu ten obrat maximálně ulehčili.
Pro starostu Trokavce Neorala je osobně silné zadostiučinění, že jeho odboj proti „darebáckým politikům“ ve věci radaru nebyl marný. Pro mne je zase zadostiučiněním – i když podstatně, podstatně slabším –, že pan Neoral a další neuvidí z těch stamiliónů, co jim vláda naslibovala, už ani vindru.
Místo radaru chceme kosmonauta
S pozoruhodným nápadem přišel v této situaci ministr Kohout. USA by nás za to, že radar (rozumí se jejich vinou) nebude, měly odškodnit tím, že vystřelí do kosmu českého občana. Nebyl bych tak skromný. Mohli by být hned dva, já osobně bych navrhoval, aby to byli čelní představitelé ČSSD (jako kompenzace za to, že si jejich strana v posledních třech letech vládnutí moc neužila). Hádejte kteří. A podmínkou by bylo, že už tam zůstanou. Bohužel je to jen krásný sen, jako všechny krásné sny neuskutečnitelný.
Směr východ
Zdá se, že stát, v němž jsou dominujícím společenstvím Češi, dokáže existovat bez většího karambolu maximálně dvacet let. Tentokrát, na rozdíl od minulosti, to vypadá, že jeho relativně brzké zhroucení jsme si přivodili zcela vlastními silami, nemáme se na koho vymlouvat. Polistopadový experiment se svobodou a demokracií českou veřejnost otrávil, česká společnost se setrvačností vrátí k obvyklejším a méně náročným formám vládnutí. Je mi líto, všechno směřuje k plíživé, ale ve svých důsledcích výrazné změně režimu a zahraničně politické orientace ČR.
Leccos napovídá i volební model, s nímž přišla agentura Faktum Invenio (před minulými dvěma volbami nejúspěšnější v odhadu jejich výsledku). Vyhrála by ČSSD s 32,6 %, ODS by na ni měla přes 5 % ztráty, KSČM by získala 13,8 % a TOP 09 11,9 %. Lidovci by se do PS těsně nedostali.
V přepočtu na mandáty to dává 80 křesel pro ČSSD, 65 pro ODS, 31 pro komunisty a 24 pro TOP 09. Jediná dobrá zpráva je, že za této situace by ČSSD neměla s komunisty ústavní většinu. Je ovšem otázka, zda bude ústavu ještě k něčemu potřebovat. Není vyloučeno, že lidovcům se přece jen podaří do sněmovny proniknout (a tudíž se jejich 4,6 % hlasů neztratí), v tom případě by převaha ČSSD nebyla tak výrazná, ale asi by stačila. V případě, že se podaří KDU-ČSL dostat mimo PS, ukáže se projekt TOP 09 jako poměrně málo produktivní. Luxuje preference ODS i KDU-ČSL, ale neoslovuje mnoho těch, co volit nechtějí. Navíc Unie svobody měla taky v době svého vzniku solidní preference, ty se však do voleb v červnu 1998 pěkně scvrkly. Jedinou výhodou TOP 09 je, že její osud není se současnou vládou nijak moc viditelně svázán (nevím ovšem, co je pravda na tom, že Vladimír Mlynář radí současně Fischerovi i Schwarzenbergovi. To by byl velmi chmurný a temný signál).
Příspěvky na půlku
Jiří Kalousek navrhl snížit o polovinu státní příspěvky politickým stranám. Navrhuje se mu to dobře, TOP 09 žádné nepobírá, protože mandáty jejích poslanců a senátorů patří stranám, za něž byli zvoleni (KDU-ČSL a ODS). Na druhou stranu by se něco ušetřilo. Moc asi ne, o miliardy určitě nepůjde.
Židle pro dva
České noviny jedním dechem spekulují o tom, že Topolánek míří do Evropské komise, a informují, že hodlá do Bruselu vyslat Vondru. Asi tam půjdou oba a budou tam sedět na jedné židli.
Balíček bez důvěry
Premiér Fischer se rozhodl, že nebude spojovat otázku důvěry své vládě s úsporným balíčkem ministra Janoty. Hodlá jej projednat ve stavu legislativní nouze: půjde to rychle, ale v tom případě to s důvěrou spojit nelze, zároveň nelze zabránit tomu, aby poslanci kladli pozměňovací návrhy (což odporuje Janotově představě, že o balíčku se bude hlasovat jen v celku).
Přitom Fischer touží po tom, aby jeho vláda dostala silný mandát. Jak může dostat silný mandát a neprosadit úspory? Když je neprosadí, nemá žádný smysl. Pan premiér se nechal slyšet, že osobně zváží další kroky. Vypadá to, že se bude velmi, velmi zlobit.
Pryč s pověrami
Nejlépe je na tom náš pan prezident. Nemusí si zase až tak moc lámat hlavu vnitropolitickou krizí nebo zahraničněpolitickou blamáží České republiky, má totiž vážnější, tj. globální starosti: jede do USA bojovat proti pověře o globálním oteplování. Naši prezidenti mívají globální starosti. Jsou to už tradičně filosofové.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
