Prezident Klaus s Jiřím Paroubkem si docela dobře rozumějí. Pro Klause je úkolem číslo jedna svrhnout vzpurného Topolánka a dostat ODS zpátky pod kontrolu; přirozeným spojencem v této věci mu je předseda ČSSD.
V novinách doznívá úterní bouřka rozpoutaná rozhodnutím Paroubkovy ČSSD rezignovat na předčasné volby.
Novela ústavy ovšem zůstává v platnosti a po řádných volbách v květnu příštího roku už ji Ústavní soud nebude moci napadnout. To je skrovný výsledek celého toho virválu z první poloviny září.
Mezitím se znovu ukázalo, že si docela dobře rozumějí prezident Klaus s Jiřím Paroubkem. Klaus zřejmě překonal první rozčilení a vrátil se k dennímu pořádku. Na denním pořádku je u něj jako úkol číslo jedna svrhnout vzpurného Topolánka a dostat ODS zpátky pod kontrolu; přirozeným spojencem v té věci mu je předseda ČSSD.
Na Ústavní soud se sice pan prezident taky hněvá, ale ten přijde na řadu až jako druhý. V jeho představách. V představách pana Paroubka bude, jak si tipuji, jako druhý po Topolánkovi na řadě pan prezident.
Fischer do guláše
Premiér Fischer údajně modifikoval nebo upřesnil své stanovisko, nehodlá otázku důvěry své vládě vázat na přijetí Janotova balíčku, jak se mohlo zdát z jeho včerejšího prohlášení. Premiér je v nesnadné pozici, ale podílet se na vlastním zpracování na guláš by snad nemusel. Na tom, že Fischerova vláda má dostat mandát, se ostatně shodnou Topolánek i Paroubek. Bohužel se už neshodnou na tom, k čemu by ho měla dostat. To není pro premiéra Fischera příliš dobrý signál, pánové se shodnou na tom, že si to má tak říkajíc vypít. To ale vůbec neodpovídá situaci, jak se vyvinula v úterý: vypít by si to měl Paroubek, svým úterním rozhodnutím si o to vysloveně řekl.
Komentátor Paroubek
Politický komentátor Jiří Paroubek volá v Lidových novinách: „Jsme na začátku. Odložme hysterii, stranické zájmy a nevěcné argumenty. Země má vládu, která má čas přijmout řešení pro tuto zemi.“ „Řešení pro tuto zemi“, to zní tak trochu jako „mír pro naši dobu“. Je třeba se obávat, že řešení pro tuto zemi bude obdobně trvalé. Země totiž má vládu, ale žádný Parlament, který by stál za řeč. Tedy má Parlament, který pokud možno všechno zabije. A co se mu nepodaří zabít, to dorazí Ústavní soud.
Koho zajímá Zeman?
Miloš Zeman se zjevně chystá založit novou stranu. Prý mu o to říkají jeho četní přívrženci. To není dobré znamení, ten člověk si zjevně myslí, že by mu to mohlo projít. Je tu ovšem jedna naděje: pan Zeman už v těchto dnech v podstatě nikoho nezajímá. Jeho poslední naděje, jak přes trosky svých přívrženců ovlivňovat politické dění v zemi, padla s Topolánkovou vládou.
Průzkumy preferencí
Agentura STEM udělala dva průzkumy stranických preferencí. První pro ČSSD, podle něj by výrazně vyhrála ČSSD, druhý pro Věci veřejné, podle něho by se Věci veřejné dostaly do PS. To, co vyplývá z obou průzkumů jako relevantní informace, je, že za prvé relativně velký rozdíl mezi ČSSD a ODS spočívá ve skutečnosti, že preference ODS důkladně luxuje TOP 09, a za druhé, že všeobecně posilují tzv. polykači a anihilátoři volebních hlasů. V tomto případě SZ a Věci veřejné, jejich šance na průnik do sněmovny bych viděl poněkud skeptičtěji než STEM. Skutečnost, že by mohly sežrat spolu s dalšími pidistranami přes deset procent odevzdaných voličských hlasů (tj. takových voličských hlasů, které by jinak určitě nedostali postkomunisté), se mi zdá být reálná.
Mezitím vydalo výsledky průzkumu preferencí a odhad volebních výsledků i CVVM, tady to vypadá jinak, šance obou silných soupeřů jsou úplně vyrovnané, do sněmovny by se s odřenýma ušima dostali i lidovci, TOP 09 by udělala slušný výsledek a polykači hlasů by neuspěli tak výrazně jako podle výše citovaných agentur. Lze to brát jako výraz jistého optimismu.
Nastává nová éra. Jenže čí?
Šéfredaktor Mladé fronty Dnes Čásenský věští, že éra Paroubka a Topolánka se vyčerpala, nastává prý čas, aby se odebrala do historie. Ve skutečnosti se odebere do historie jen Topolánek, za podpory tatíčka z Hradu a jemu nakloněných médií (všimněte si, že jsem MfD výslovně nejmenoval). Díky nim se éra Jiřího Paroubka naopak otvírá. Musím říci, že mi to vadí, ale je tu malá útěcha: bude zajímavé sledovat, jak si pak, až se Topolánek a jeho vedení odeberou do historie, Paroubek poradí s hradním papá a jeho tiskovou lobby.
Hlasují, jak se zapráská
V MfD se taky píše, že mezi 78 poslanci ČSSD je kolem dvaceti rebelů, kteří nechtěli hlasovat pro „svůj okamžitý konec“. Jistě nechtěli, dokud předseda nezapráskal bičem. Tomu, jak se zdá, v ČSSD rozumějí, hlasují a remcají. Rebelují, ale jen když je nikdo nevidí a neslyší. Jsou to rebelové stydliví. Jak je to u nás zvykem. Poslanci ČSSD hlasovali v poslední době daleko ukázněněji než poslanci ODS (přitom poslanci ODS hlasovali tak, jak je to obvyklé v normální politické straně, v zásadě jednotně, odlišné názory byly, ale, jak se zdá, se tolerovaly).
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
