Sněmovna i Senát schválily změnu ústavy a sněmovna odhlasovala rovněž změnu volebního zákona, která umožňuje prezidentovi, aby vypsal volby 50 dní po jejich vyhlášení (dosud byl termín 60 dní).
Novela ústavy umožňuje poslancům ústavní většinou ukončit předčasně volební období (to je přesná formulace, včera jsem nepřesně mluvil o rozpuštění). Na základě usnesení sněmovny pak prezident rozpustí (tj. musí rozpustit) sněmovnu a vyhlásí volby. Ve sněmovně, Senátu a na sekretariátech politických stran panuje všeobecná nervozita z toho, zda poslanec Melčák opět podá stížnost Ústavnímu soudu.
K tématu:
Anketa: MÁ MELČÁK PRAVDU?
Poslanec Miloš Melčák nyní zvažuje podání další ústavní stížnosti. Poslanci podle něj aktuální novelou zneuctívají rozhodnutí Ústavního soudu. Souhlasíte s ním?
Předsedové nejsilnějších politických stran už měli jakési potíže přinutit své poslance, aby hlasovali pro novelu ústavy (ČSSD své poslance zavázala), přesto se dva sociálně demokratičtí „rebelové“ hlasování nezúčastnili a v ODS se pár lidí zdrželo. Zároveň zejména v KDU-ČSL a v ČSSD panuje nervozita, zda Melčák (k němuž se možná přidá i Raninec) napadnou i tuto úpravu. Problém je ve výtce retroaktivnosti, kterou vznesl ÚS vůči „jednorázovému“ ústavnímu zákonu.
Nová úprava sama o sobě v pojetí ÚS retroaktivní není, ale, pokud tomu dobře rozumím, jen tehdy, pokud bude použita až počínaje příštím volebním obdobím. Chce-li být ÚS konsekventní, musí napadnout ne snad samu úpravu ústavy, ale její aplikaci a prezidentovo nové nařízení (resp. sám zákon v tom, že tam není správně stanoven počátek jeho platnosti?).
Upřímně řečeno, zdá se mi to jako u blbých. Pokud to ÚS neudělá, stane se nevěrohodným, ztratí tvář. Pokud to udělá, zvýší se nebývalou měrou politický rozvrat. ÚS tlačí politiky do nemravných rozhodnutí. Jako volič jedné z občanských stran nechci, aby se tyto strany příštích osm měsíců dohadovaly s Paroubkem na společném vládnutí (rozuměj společném vládnutí i s komunisty). Chci, aby ho demokratickými a legálními prostředky ve volbách politicky zničily, nebo – v případě jeho vítězství, které je bohužel pravděpodobné – mu pak dělaly zásadní, důstojnou, nemilosrdnou a statečnou opozici. Tu statečnost budou moc potřebovat, jsem na ni velmi zvědavý.
Jinak jsem zjistil (mj. z popisky u Melčákovy fotografie v MfD), že ten člověk povýšil: byl přesunut z kategorie „přeběhlík“ do kategorie „rebel“. Rebel, to zní hrdě.
Jen klid
Miroslav Kalousek říká v rozhovoru pro Právo: „Rozsudek (ÚS –BD–) mohu kritizovat, že s ním nesouhlasím, ale nemohu ho nerespektovat a nemohu se dopouštět výroků, které by mohly znít buď jako vyhrůžka nebo jako nátlak. Myslím, že to by demokratický politik měl vědět v každé vteřině, byť tak vypjaté, jakou teď prožívají zejména lídři politických stran.“
Nevím. Pokud někdo uvažuje po posledním rozhodnutí ÚS, že jeho pravomoci jsou v zákonech nedokonale vymezené a že by se to mělo upřesnit, není to samo o sobě nelegitimní. Není možné, aby si ÚS stanovoval průběžně své pravomoci sám.
Taky není třeba se třást, že vytvoření vlády po předčasných volbách může trvat taky zase osm měsíců. Jen klid: Paroubek s Filipem to zvládnou za deset dní (tj. Paroubek menšinovou vládu sestaví a Filip mu ji nikoli jen tak z dobrého srdce požehná).
Nevím, co si zelení slibují od změny počtu poslanců z 200 na 199. Kdyby se pat dal oddálit tak primitivním způsobem, byli bychom na tom fajn. Ale i Topolánkovi se přece podařilo získat dva přeběhlíky.
Sekretář ÚS Langášek považuje za samozřejmé, že odůvodnění měl soud připravené předem. Soudce Holländer se už předchozí týden se svými kolegy scházel, aby zjistil, jaký názor u nich převažuje. „Pokud by byla většina těch, kteří by chtěli stížnost poslance Melčáka zamítnout, připravila by se dopředu jiná verze usnesení. Po ústním jednání by se jen doladila.“ Nebylo by normálnější, kdyby si soud dal víc na čas a mohl usnesení v klidu dopracovat? Proč to neudělali?
S Paroubkem si ještě užijeme legrace!
Zaujalo mne, jak Jiří Paroubek využívá ve svých vystoupeních poznatků z četby populárního zpracování evropských dějin pro střední vrstvy. Řekl Martinu Bursíkovi v souvislosti s úsilím zelených co nejvíc oddálit předčasné volby: „Připomínáte mi Madame du Barry, jak ji honil po popravišti kat, když říkala un moment – ještě chviličku.“
Nejde mi teď o Bursíka, čert ho vem, ale o Paroubka, jeho příběh, jeho psychiku a založení. Hahaha, to je sranda! Kat honí po popravišti ženu odsouzenou k smrti v jakobínském monstrprocesu a ona říká un moment, místo aby se bez zbytečného žvanění odevzdala dějinné spravedlnosti. Já si myslím, že vraždit ženy v politických monstrprocesech je odporné zvěrstvo. Myslím si, že Robespierre, Saint-Just, Danton, Marat a jak se všechna ta individua jmenovala, byly hnusné zrůdy. Myslím si, že není náhoda, když pan Paroubek sleduje jejich konání s takovým veselím.
S panem Paroubkem, až si ho náš lid zvolí za premiéra a posléze za prezidenta (jsem přesvědčen, že mu to vyjde, takovým to u nás vždycky vycházelo), si ještě užijeme legrace! Samozřejmě jen ti z nás, co nebudou v pozici nešťastné paní du Barry, ale jen v řadách diváků. Diváků je vždycky většina.
Ještě k poplatkům
Musím ještě upřesnit informaci ze včerejška o tom, že se postkomunistům nepodařilo o dva hlasy zrušit regulační poplatky ve zdravotnictví. Dva hlasy chyběly při odmítnutí sociálně demokratického návrhu, „zásadnější“ komunistický neprošel o jeden jediný hlas. Když přihlédneme jen k formální stránce tohoto dvojího hlasování, sněmovna i dál funguje tak, že se nedaří nic prosadit (novela ústavy a volebního zákona je jediná čestná výjimka, ale jak příští týden dopadne vlastní hlasování o předčasném ukončení volebního období, je ve hvězdách).
Související články:
Bohumil Doležal: CO PŘINESL DEN (pátek 11. září)
Poslanecké sněmovně se nepodařilo přehlasovat Senát ve věci zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví. Neprošly ani pozměňovací návrhy Senátu, a tak zákon platí v dosavadní podobě. ČSSD to předem věděla, hlasování bylo čiré předvolební gesto.
Maďarsko chce „kamsi“
Václav Klaus opět dostál své pověsti česko-slovenského nacionalisty a postavil se (např. na rozdíl od toho, co před časem učinil premiér Fischer) v slovensko-maďarském konfliktu na stranu Fica a Sloty. „Já vnímám jisté už dlouhodobě trvající ambice Maďarska rozšiřovat se kamsi… Není možné přepisovat minulou historii, není možné dělat nějaké radikální kroky, které by změnily uspořádání Evropy, jak vzniklo po první a druhé světové válce.“
Tvrzení, že se Maďarsko chce „rozšiřovat kamsi“, je drzá lež, řeči o „přepisování historie“ jsou nesmyslné (zkoumání historie spočívá v jejím neustálém přepisování) a odvolávat se na uspořádání po druhé světové válce znamená odvolávat se na situaci, kdy jsme byli ruskou kolonií. Zaplať Pán Bůh, že to bylo – třeba nejspíš jen dočasně – přepsáno (než to Paroubek se Zaorálkem zase vrátí do původního stavu).
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
