Co přinesly dny (28.–29. srpna)

Co přinesly dny (28.–29. srpna)

Co přinesly dny (28.–29. srpna)

ČSSD slibuje zavést jako protikrizové opatření zkrácený čtyřdenní nebo třídenní pracovní týden. Připomíná mi to uhelné prázdniny, na něž jsme se v zimě jako děti velmi těšili.

Pátek 28. srpna

Češi byli v tvrdých bojích s Tálibánem, zní titulek v Právu (ale mohl by být i v kterýchkoli jiných českých novinách). Bránili místní vojáky (to je pozoruhodné a mnohoslibné – místní vojáci potřebují někoho, kdo je bude bránit) i děti.
Ačkoli z článku vyplývá, že boj byl neobyčejně lítý, nikdo z našich nebyl zraněn ani nepadl. Připomíná mi to Mládkovu písničku o křečkovi, kterého porazila železniční vlečka: dopadlo to výborně, jsem jen trochu v šoku. Jak se něco podobného může jmenovat „tvrdé boje“? Zdá se, že se smějí vést jen takové tvrdé boje, v nichž má ztráty jen nepřítel (a u každého „poškozeného“ nepřítele by pak měl soud rozhodnout, zda byl poškozen oprávněně nebo zda má být poškoditel potrestán). Jakmile máme ztráty my, je třeba co nejrychleji vzít nohy na ramena.
I v takovémhle prostředí a s takovým pojetím boje se dají vést války, bohužel jen takové, co jsou už předem prohrané. Vypadá to, že NATO, zejména ve svém nynějším složení, skončí v Afghánistánu stejně neslavně jako kdysi Rusové. Podle českého velvyslance v USA Koláře je teď pro prezidenta Obamu prioritou číslo jedna Afghánistán. Pokud se na něj soustředí, asi s ním prohraje i to ostatní, neprioritní (držení Íránu v šachu, Irák a možná i Izrael – to poslední by nejspíš byla předehra ke konfliktu, který by mohl dostat „globální“ charakter).

Pro rodiny
TOP 09 navrhuje odpočty nákladů na služby spojené s hlídáním dětí a domácími pracemi z daní. To je důležité, cynická bolševická teze o plné zaměstnanosti platí sice samospádem s malými korekturami stále, ale neudělalo se nic pro to, aby se rodinám s dětmi ulehčila situace a děti nebyly od šesti měsíců věku vystaveny studenému odchovu ve státních teletnících. (Podobné je to s péčí o seniory, vím, jak strašné problémy jsme měli s tím, abychom mohli jakž takž zařídit péči o starou, zcela nesoběstačnou maminku).
Životní úroveň dnes není taková, aby jeden z manželů mohl bez problémů zůstat delší dobu doma. Zároveň stát ani soukromníci nezajišťují potřebné služby, a pokud ano, jsou tak drahé, že na ně lidé nemají peníze. Návrhy exministra Nečase, které mířily taky tímto směrem, i když jinou cestou, si rovněž zaslouží uznání.


Politici s těhotnými manželkami
V Reflexu vyšel kritický článek o Paroubkovi. Jeho manželka se kvůli tomu musela odebrat ne gynekologii (velmi ji to rozrušilo). Paroubek teď prý hodlá Reflex žalovat.
Je zajímavé, jak úporně bojuje on (a taky dr. Rath) proti svobodě projevu. Neměl by být přijat zákon, že politici s těhotnými manželkami se nesmějí kritizovat?
Obávám se, že by se nám pak politici začali množit rychleji než kočky.




Vláda bez politických tlaků
Ministr Janota využil svého „nestranického“ postavení (nemá co ztratit) a navrhl dosti brutální způsob, jak snížit strašidelný deficit pro rozpočet v příštím roce. Jako laikovi se mi zdá, že to, co navrhuje, je jednoduché a bude to účinné. Možná, že to neodpovídá představám šamanů vzývajících neviditelnou ruku trhu (důvěřují jí jako „ekologisté“ přírodě, že si pomůže od kůrovce) ani sociálním populistům.
Ani Paroubek, ani Topolánek na něj ideologicky nezaútočili, ba jeho iniciativu přivítali (proč taky, pan Janota nikam nekandiduje), zároveň dali najevo, že je pro ně jako celek předvolebně nepřijatelná. Ale kdo ví, po volbách se třeba ukáže.
Paroubek by chtěl, aby ministr svůj návrh nepodával v balíku, ale rozdělil na dílčí návrhy. Přijali by pak ty, co by se jim hodily. Je to známá osvědčená metoda testování výhod jízdy vlevo tím, že se nejprve na zkoušku pustí padesát aut do protisměru. Takovýhle balet (a také kritika premiéra Fischera za to, že nebyl dost tvrdě nacionalistický při rozhovoru s maďarským prezidentem Sólyomem) může snadno v lidech vzbuzovat dojem, že vláda může pracovat rozumně, jen když není vystavena tlakům politiky. To samozřejmě není pravda, nejde o politiku jako takovou, ale o různé stupidní ideologie a bezbřehý populismus (v populismu se vždycky mísí cynismus se zbabělostí). Obojí kvete zejména v situacích, kdy se neustále vede jakýsi předvolební boj. A ten se vede v situacích blízkých politickému patu. V situacích blízkých politickému patu žijeme od roku 1998.

Bublina náhubkového zákona
Na poslední schůzi PS se bude probírat mj. zmírňující novela náhubkového zákona. Problém toho zákona je nafouknutá bublina. Česká média, zejména ta „pravicová“, si ho navíc zaslouží a je užitečný: svazuje jim (zákazem uveřejňování ilegálně získaných policejních odposlechů) aspoň malounko ruce při nestoudném manipulování veřejného mínění ve prospěch Modrých Kořenů (zvláště jednoho, toho nejsilnějšího).

Radar jinam
Americké představy o protiraketovém štítu dostávají nové dimenze: pro Obamu je teď důležitá spolupráce s Ruskem, uvažuje se prý o radaru v Izraeli nebo v Turecku a o raketách odpalovaných z lodí. Tato koncepce pro nás není vůbec dobrá, ale zavinili jsme si ji sami: proč by měl Obama riskovat pokus zřídit základnu v zemi, kde je její stavba politicky neprosaditelná?

Upozornění pro poslance
Poslanec Melčák hodlá podat ústavní stížnost na to, že byl zkrácením volebního období připraven o poslanecké požitky na dobu do „normálního“ ukončení svého mandátu. Připomíná mi to stížnosti těch, co příliš kouřili nebo se přežírali čokoládou a způsobili si smrtelný neduh, na firmy vyrábějící dotyčné zboží, zdůvodněné tím, že je dostatečně neupozornily na nebezpečí, které je může potkat. Možná by bylo dobré umístit v zasedací síni PS veliký svítící nápis: „Pozor! Váš mandát může být taky zkrácen!“

Co je lež
Svědkyně v případu Čunek Urbanová podala stížnost proti důvodům rozhodnutí státního zastupitelství v Praze 1, které zastavilo její trestní stíhání. „Nemohu se ztotožnit s argumenty, že jsem neúmyslně lhala.“
Stížnost je nesmyslná. Obvinění nekonstatuje, že lhala, nýbrž že nemluvila pravdu, ale neučinila tak úmyslně. Lež je, když někdo úmyslně nemluví pravdu. Je neuvěřitelné, jaké nehoráznosti si lidé dokážou vymyslet.

Představy o mučení
Chudinka, který byl zatčen v Kábulu, protože údajně hodil granát do amerického vojenského džípu a zranil tři americké vojáky, byl nyní propuštěn z Guantánama. Právo nám poskytlo sugestivní pohled na jeho vlídnou tvář a výpověď: „Často a krutě tam vězně mučili – nenechávali nás vyspat a nedávali nám dost jídla.“ O tom, co je to kruté mučení, máme na základě zkušeností s ruskou koloniální správou a jejími domácími přisluhovači trochu jiné představy. Taky by mne zajímalo, co by dotyčný ubožák a jemu podobní dělali s těmi americkými vojáky, kdyby se jim podařilo dostat je do rukou živé (možná by vojáky zachránilo to, že jsou vítaným obchodním produktem ve vztazích mezi bojovníky za svobodu na jedné, křižáky a sionisty na druhé straně).

Dva body pro Klause
Václav Klaus si u mne v posledních dnech dvakrát šplhnul. Za prvé, podepsal petici proti volnému množení kůrovce na Šumavě. Někde v novinách jsem si přečetl, že o té věci mají rozhodovat odborníci a ekologisté. To je nesmysl. Odborníci mají přednést své názory (ani ekologistům to nelze zakázat, ale po akcích jako je zdržování obchvatu Plzně k nim mám nulovou důvěru) a rozhodne se veřejnost, to je základ demokracie.
Ředitel Národního parku Šumava mluví o tom, že v lese působí kultury, které člověk nevytvořil, a v části Šumavy je třeba je zachovat. Řekl bych, že pokud se proti kůrovci razantně nezasáhne, jeho zachování povede k tomu, že se Šumava připodobní dalmatským horám (ty ovšem připravili o porost nikoli kůrovci, ale Benátčané, když byli námořní velmocí a budovali a rozšiřovali své námořní loďstvo).
Argument pana ředitele je třeba rozšířit do globálna: před časem byl bezohlednou rukou pustošitelů přírody na zeměkouli zcela vyhuben virus pravých neštovic. Je třeba zasáhnout a v části světa ho zachovat. Vhodné prostředky k tomu má ve svých zbrojních arzenálech např. Putinovo Rusko.
Druhé, co na Klausovi oceňuji, je jeho odpor proti unijnímu rozkazu bez milosti zavést místo dosavadních žárovek „šetrné“ zářivky. Už jsem psal, proč jsem proti, ne z nějakých ideologických důvodů, ale protože to mne a spoustu občanů ČR staví do nemožné a neřešitelné situace. Nařízení je – aspoň pro ČR, když už ne pro celou EU – uspěchané a bezohledné k občanům.


K tématu:
P. Holec: KLAUSOVO TEMNO
K útoku na tradiční stowattové žárovky, které víc topí, než svítí, nás Klaus vyzývá kvůli nařízení EU; podle toho nahradí postupně od letošního září tyto žárovky nové, dražší a úspornější.
B. Doležal: CO PŘINESL DEN (27. 8.)
Od prvního září člověk nedostane v obchodě normální žárovku stovku... Nejsem žádný euroskeptik, ale opatření považuji za uspěchanou kravinu.



Panicem ve třiceti
Žalobce olomouckého Vrchního státního zastupitelství nedostane bezpečnostní prověrku. Za totáče totiž zastupoval bolševický stát v procesu s šiřiteli náboženské literatury (známý disident František Lízna ad.). Páter Lízna vyfasoval dvacet měsíců natvrdo. Jarnot své tehdejší jednání (v roce 1981) hájí svým mládím a nezkušeností, bylo mu teprve třicet. A ještě v roce 1991 údajně bránil znovuotevření případu. Navzdory rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se mu fakticky stane prd. Řekl bych, že lidé jako onen ve třiceti letech politický panic nemají v justici co pohledávat.

Stačilo, aby Rusové zaveleli
Čtenář Marcel Telinec v LN právem poukazuje na to, jak nestoudná demagogie se skrývá ve Ficově obvinění prezidenta Sólyoma, že si vybral ke své návštěvě Komárna zrovna den maďarského útoku na Slovensko (přesněji řečeno ruského na ČSSR s potěmkinským doprovodem nepříliš silných jednotek dalších ruských evropských kolonií). Podotýká, že kdyby to byli Rusové nařídili, „československé“ jednotky by se byly podílely na rozdrcení maďarské revoluce v roce 1956.
Jenom znovu doplňuji: v říjnu 1956 měli naši soudruzi spakováno, seděli na kufrech, aby mohli, tak jako se to stalo v Maďarsku, v případě eskalace povstání do ČSR co nejrychleji zdrhnout do Moskvy, jako to učinili jejich maďarští stalinističtí soudruzi. Zároveň ovšem oplývali bojovností, protože této eventualitě chtěli pokud možno zabránit. Antonín Novotný proto navrhoval Chruščovovi několikrát (dvakrát nebo třikrát, přesně si to nepamatuji) účast „ČSLA“ na bratrské pomoci Maďarsku. Nikita byl pragmatik, nepřeceňoval bojovného ducha „vnuků husitů“ a s vědomím, že si s povstáním, které se nemohlo nadít nějaké skutečné pomoci, poradí sám, ho pokaždé odmítl.



Sobota 29. srpna
ČSSD slibuje zavést jako protikrizové opatření zkrácený čtyřdenní nebo třídenní pracovní týden.

Zaměstnanci pak mohou (to znamená nemusí?) využít volný čas na vzdělávání – tím budou mít nárok na 100 % mzdy a zvýší si kvalifikaci. Opatření má být plně hrazeno z Evropského sociálního fondu. Což měl prohlásit místopředseda ČSSD Škromach.
Připomíná mi to uhelné prázdniny, na něž jsme se v zimě jako děti velmi těšili. Krizové prázdniny pro pracující, kteří přece nic nezavinili. Vida, k čemu může být taková krize dobrá – aspoň když se na ni díváme předvolební optikou.

Ministři, zainteresujte se
ODS navrhuje ústavní zákon, podle něhož by se platy ministrů a některých poslanců (totiž těch, kteří by hlasovali pro státní rozpočet) snižovaly v případě překročení deficitu až o čtvrtinu. (Kdyby byl deficit větší o pětinu, musela by vláda požádat o důvěru.) To známe, za totáče se tomu říkalo „hmotná zainteresovanost“ a mnoho se o tom žvanilo. Miroslav Kalousek coby politik, nynější soupeř a možná budoucí spojenec ODS nazývá ten nápad ohleduplně „úsměvným plácnutím do vody“. My si můžeme dovolit ho nazvat otřesnou populistickou kravinou.

„Kaiser inkvizitor“
V Lidových novinách podrobil Daniel Kaiser rozhovoru tentokrát předsedu slovenské strany Most-Híd Bélu Bugára. Je to jako obvykle hnusné čtení. Padají inkvizitorské kádrovací otázky: Čtete slovenské knihy? Jak se díváte na Trianon? Ten člověk (jakýsi slovenský Maďar –BD–) se nedívá na slovenskou televizi? Člověk se jen těžko brání dojmu, že by Kaiser měl vlastně mít pravomoc nepřátele Modrých Kořenů nebo skryté nepřátele českého (a slovenského) národa během výslechu taky mučit.





AUTOR JE POLITOLOG

Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala