Co přinesl den (pondělí 24. srpna)

Co přinesl den (pondělí 24. srpna)

Co přinesl den (pondělí 24. srpna)

Po týdenní prázdninové pauze je tu zpět komentovaný POLITICKÝ DENÍK Bohumila Doležala. V první řadě se samozřejmě věnuje houstnoucímu předvolebnímu klání po hustopečském „kamenném“ incidentu.

Policie ČR změnila stanovisko k případu útoku na předsedu ODS Topolánka. Už připouští i možnost, že útok kdosi objednal. Těžko může dělat něco jiného, když jeden z účastníků „akce“ vystoupil v TV Nova a prohlásil, že byl najat k tomu, aby na plovárně v Hustopečích „udělal rozruch“, a dostal za to zaplaceno. Zároveň policie prohlásila, že o záležitosti nebude poskytovat až na další žádné informace.







Jistě, tak se to dělá. Policistů z Břeclavi, kteří se případem zabývají, je mi upřímně líto. Celá věc je nepochybně nad jejich síly a možnosti. Jde o politikum prvního řádu, a pokud v tom jejich nadřízení nechají zkoupat jenom je, bude to projev dosti ohavného alibismu. ODS zachovává stoický klid, jak by ne. Paroubkova teze o presumpci viny tu působí pouhou setrvačností. ČSSD je v defenzívě a žádá zveřejnění celého rozhovoru, který Nova pořídila s jedním z údajných pachatelů. Také žádá Paroubkovými ústy o sepsání memoranda o slušném vedení předvolební kampaně ve standardu vyspělých demokracií. To zní podobně, jako kdyby fretka vyzvala ostatní zvířátka k zachování standardů kultivovaného vegetariánství nebo tchoř k dodržování norem všeobecné voňavosti. Ministr vnitra Pecina přišel s tím, že poskytne „policejní ochranu“ všem stranickým mítinkům. Topolánek zuřivě protestuje a má k tomu důvod. Policejní přítomnost dodá stranickým akcím nepříjemnou příchuť, a navíc, kdo ví, policie přece může mítink rozpustit se zdůvodněním, že bezpečnost pořadatelů je ohrožena.

Blbá pravidla
V otázkách Václava Moravce se střetla senátorka Janáčková s ministrem Kocábem. Ministr Kocáb ohlásil, že stát vydá stovky miliónů na „sociální začleňování“ (koho, to se v rámci politické korektnosti nesmí říci). Janáčková trumfovala hloupými řečmi o tom, že „ti snědší okrádají ti méně snědé“ (jednak všichni vědí, že snědost není žádné kritérium, jednak je těžké se divit, že podobné opisy působí na postižené urážlivě, spousta z nich přece nekrade). Janáčková ovšem taky řekla, že u nás není jasné, kdo je Rom, protože k té národnosti se hlásí asi deset tisíc lidí, a prohlásila, že nemůže dokázat, že většinu majetkových trestných činů v obci, kde je starostkou, spáchali Romové, protože je zakázáno dělat statistiku podle etnických kritérií. V obou věcech má pravdu: jak se má poznat, že nápady pana Kocába se osvědčily, když to nelze statisticky ověřit (jde v první řadě o sociální začleňování Romů, co si budeme povídat), a aby podobné projekty měly smysl, musí se na jejich uskutečňování aktivně podílet i ti, jichž se týkají; k tomu, aby se na nich mohli podílet, musejí umět se aspoň trochu organizovat. Politická korektnost ovšem velí předstírat, že vlastně neexistují. To je jako v blázinci, jeden z dílčích důkazů toho, jak si moderní evropská společnost vymýšlí blbá pravidla, která jí jednou zabrání existovat.

Zelený prvek všeobecného zdokonalení
Ohroženi reálnou šancí sestupu do mimoparlamentního podsvětí, projevují zelení vstřícnost a otevřenost: nejsou už proti stavbě jaderných elektráren. Bude však možné je stavět jen tehdy, až budou vyčerpány všechny potenciálně obnovitelné zdroje energie (což se stane tenkrát, až budou zlikvidovány všechny rostliny a pevnina se změní v poušť). Stavba elektráren se musí obejít bez státních dotací (musí být zjevně projevem osobního rozmaru budovatelů), provozovatel musí garantovat úhradu veškerých škod při případné havárii (to snad platí pro všechny provozovatele všeho, nebo ne?) a úložiště jaderného odpadu by mělo vzniknout „na základě partnerské dohody s dotčenými obcemi“ (které budou různí samozvaní obhájci jejich práv hecovat k tomu, aby dělaly co největší obstrukce, takže se posílí prvek všeobecného telesmatu vyděračstvím, jež nám už teď např. brání stavět dálnice). Mezi plodiny, jejichž pěstování je třeba podporovat, řadí zelení i konopí, s tím, že konopné drogy je třeba legalizovat. Nevěřím, že na něco podobného by pan Liška mohl nalákat ta tři procenta, co mu chybějí pro vstup do Poslanecké sněmovny, i když k tomu přidá „výstavbu startovacích a sociálních bytů“.

Rusko netakticky rajcovati
Topolánek se pře se Schwarzenbergem o to, kdo má větší zásluhu na vypovězení ruských diplomatů. Podle Topolánka on je chtěl vyhodit hned, Schwarzenberg coby ministr zahraničí tomu bránil. Schwarzenberg tvrdí, že chtěl jen zabránit, aby případný konflikt propukl ještě před summitem EU–Rusko. Jednalo se údajně o třítýdenní zdržení. V tom případě dělal jen to, co ministr zahraničí dělat musí, a svým způsobem měl recht: s Ruskem je mimořádně obtížné vyjít, ale to není důvod, abychom ho zbytečně a netakticky rajcovali.


Dvě poznámky k dobré vůli
Aniž bych chtěl jakkoli zpochybňovat dobrou vůli Petra Uhla otupit hroty slovensko-maďarského konfliktu (bylo by to nevhodné už proto, že dobrou vůli mívá pan Uhl poměrně zřídka). Nemohu si odpustit dvě poznámky k jeho článku v Právu: za prvé, svátek svatého Štěpána se v Maďarsku neslaví 21. srpna, ale o den dříve. A za druhé, nejde o žádné přenesení ostatků sv. Štěpána do Budína, ale o slavnostní uložení jeho ostatků ve městě Székesfehérvár, které bylo tenkrát centrem Uherského království.

Vlastenecko-evropanské fráze a mnichovanská strašidla
Rovněž v Právu soptí Lukáš Jelínek proti „okoukaným politickým celebritám“ (trojice Havel, Schwarzenberg, Vondra), pánům ze zašlých časů, kteří s prastarými myšlenkovými schématy zneužívají své autority k vymývání mozků oddané části veřejnosti, včetně mediální. U někoho prý uspějí, u někoho ne, hlavně je škoda, že více chvil nevěnují poctivé četbě, psaní a úvahám, které by je mohly sblížit s evropskou realitou. Sugestivní návrh! Hleďte si svého a filosofujte! Mám zejména vůči Havlovi a Vondrovi spoustu výhrad, ale za daleko horší a nebezpečnější považuji potenciální kolaboranty s Ruskem typu Vácslava Hanky, kteří jsou znovu ochotni nás s doprovodem vlasteneckých a tentokrát i evropských frází prodat Putinovi. Zároveň vzývají mnichovanská strašidla (řeči o „odpovědném Dánovi“ Rasmussenovi, jenž nechtěl za spolupracovníka „zastydlého studenoválečníka“ Vondru – nebylo to náhodou tak, že ho jen považoval za málo inteligentního?). Že to dělají z hlouposti, je vůbec neomlouvá.

Jak číst Právo
„Maďarský gang připravoval další vražedné útoky na Romy“, zní titulek v Právu (šifra –ivi-, zřejmě univerzální terminál Ivan Vilček, někdejší spolupracovník Kudláčkova Českého deníku, za titulek ovšem možná nemůže, titulky si v novinách dělají bez velkého ohledu na autory). Článek ovšem informuje o velkém úspěchu maďarské policie, které se podařilo dopadnout organizovanou skupinu, jež spáchala řadu ohavných rasisticky motivovaných vražd. Příspěvek do rubriky „Jak číst Právo“.

Vaše Excelence, styďte se!
Kancléřka Merkelová obhajovala na berlínském setkání „odsunutých“ (rozuměj vyhnaných) Němců záměr zřídit Dokumentační centrum vyháněných. Zároveň prohlásila: „Nikdy nezapomeneme, že vyhnání bylo důsledkem nacistické politiky.“ Vaše Excelence, vážená paní kancléřko, je mi líto, ale kecáte. Vyhnání bylo důsledkem indolence, ukrutnosti a vychcanosti politických elit v ČR a Polsku, jimž se podařilo (jak to bylo snadné!) zblbnout a získat na svou stranu veřejné mínění ve svých zemích. Na chování německého obyvatelstva těch států za války mohly reagovat tisíci různými způsoby, vybraly si ten nejhnusnější, který se dal se Stalinovou pomocí prosadit. Se svou minulostí, Vaše Excelence, si, jak věřím, nakonec dokážeme poradit sami. Nepotřebujeme vaše nemístné odpustky, jež u nás fakticky podporují ty největší sviňáky. Styďte se!

O opatrné pochvale
Daniel Kaiser, který před časem proslul tvrdým a nesmlouvavým rozhovorem s Modrým Kořenem z Pražského hradu, se dnes v LN, aby se neřeklo, „opatrně“ zastává dokonce i zrádného Topolánka: „Občanští demokraté se tentokrát (ve věci napadení předsedy Topolánka) vyhnuli pokušení incident vyždímat pro politické účely. A za to si zaslouží opatrnou pochvalu.“ Pochvala musí být, aby to vypadalo objektivně. A musí být opatrná, aby se Modrý Kořen moc nezlobil.


Moderní forma pověsti o „rituální vraždě“
Švédské noviny Aftonbladet (největší švédský, podle německé Wikipedie „bulvární list se sociálně demokratickým zabarvením“) obvinily izraelské vojáky, že unášejí mladé Palestince, vyoperovávají jim životně důležité orgány a mrtvá těla pak vracejí jejich rodinám. Je to zjevně moderní forma pověsti o „rituální vraždě“, stejně hnusná. Izraelský ministr zahraničí Lieberman uvažuje o zrušení plánované návštěvy švédského ministra zahraničí v Izraeli. Švédský ministr nenese přímou odpovědnost za to, jak píšou noviny v jeho zemi, ale Liebermanovo rozhořčení chápu a sdílím.








AUTOR JE POLITOLOG

Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala