Neměl jsem v posledních letech nikdy chuť navážet se do Karla Gotta, jednak je to snadný terč a jednak nedělal nic jiného a horšího než spousta jeho kolegů, jen na něj díky jeho velkému úspěchu bylo víc vidět.
Případ s jeho údajným pokusem o emigraci a dopisem, který prý nenapsal, však po komentáři přímo řve. Celou aféru na počátku sedmdesátých let si pamatuju, vnímal jsem ji – jako drtivá většina lidí – „zvnějšku“ (tj. nikoli z profesního prostředí, v němž se zpěvák pohyboval).
Konfliktu Karla Gotta s komunistickým vedením jsem rozuměl tak, že – za prvé – Husákův režim přecenil své síly: chtěl Gotta dostat do lajny podobným způsobem jako ostatní hvězdy tehdejší české pop music a nějak nezvážil jeho obrovskou popularitu v SRN. Gott naznačil, že pokud budou hodně blbnout, mohl by taky případně v SRN zůstat. Režimu by to bylo jednak nepříjemné a jednak by ztratil možnost tuhle nadějnou ovečku čas od času pořádně ostříhat a nasbírat si „devizy“. Gott nepochybně věděl, že jeho pozice není docela slabá.
Na druhé straně byl i Gott zranitelným, jeho hodnota spočívala v tom pro západního (německého) diváka zvláštním kouzlu, že se pohyboval zároveň na terénu ruského impéria a svobodného světa. Kdyby tahle ambivalence zmizela a ze zpěváka se stal obyčejný emigrant, asi by ztratil něco na přitažlivosti. Navíc domácí obliba mu zajišťovala jistotu (přízeň publika přece jen cizího je vrtkavá a nejistá); navíc je nepochybně pravda, co dnes zpěvák tvrdí, že StB, jak bylo jejím zvykem, ho nestydatě vydírala prostřednictvím nátlaku na jeho rodiče.
Tak se zrodil kompromis, jehož výrazem je mj. i dopis, o němž se teď mluví. Gott neemigruje a zachová jakousi pasivní loajalitu k režimu, stejnou jako ostatní české pop stars s několika velmi málo čestnými výjimkami (tj. ozve se jen v krajních případech, jako bylo odsouzení Charty 77), a režim mu umožní prezentovat se bez problémů na německém „trhu“. Dopis nemusel sám psát, servilní pasáže mu jistě nešly od srdce (braly se tehdy v té kuriózní a nepříliš důstojné společnosti jako nutné zlo), na druhé straně nevěřím, že by o nich nevěděl. Byla to součást hry, tiché dohody s Husákovým režimem.
Nepochybně hlavním viníkem v té nedůstojné tragikomické frašce byl komunistický režim, ale že by pan Gott byl čistý jako lilium, si taky nemyslím. Mohl zůstat venku (že to pro něho bylo těžké, je mi jasné) anebo ještě spíš zůstat doma a živit se něčím jiným – svět by se kvůli tomu nezbořil a bolševikovi by pořádně zavařil. Takhle zároveň pomohl sobě i jemu. A nebyl by dnes v pokušení trousit chválu na tak odpornou svini, jakou byl dr. Gustáv Husák (viz rozhovor v Právu). Co platno člověku, kdyby celý svět získal, ale na duši ztrátu utrpěl!
Související články:
Josef Vlček: KAPESNÍ PRŮVODCE PO GOTTOVĚ OSUDU
(Reflex.cz, 10. 6. 2009)
Milan Tesař, Štěpán Mareš: PTÁCI KARLA GOTTA (Alles Beste 70) (Reflex.cz č. 28/2009)
Co je to „to“?
„Šéf“ společnosti Transparency International Ondráčka (pokud tomu rozumím, jedná se o jakousi obdobu Greenpeace v amazonském pralese politiky a státní administrativy, předvoj bojovníků za tzv. politickou korektnost všemi prostředky) hlásá v Právu (které se konečně v Toskánské aféře pořádně rozjelo): „Topolánek by účty z Toskánska zveřejnit rozhodně měl!“
Myslím si, že účty by především měli skládat ti, kdo Toskánskou aféru rozjeli a kdo jim v tom pomáhali. K tomu je nutné organizátory aféry najít a vytáhnout za ušiska z pohodlného a zbabělého přítmí na světlo boží. Pak se taky uvidí, co všechno má Topolánek a další vysvětlovat a zveřejnit. Právem oslovení politologové si myslí, že za chování „politiků“ nesou určitou vinu taky občané (že „to“ „politikům“ trpí, místo aby je kamenovali).
Co je ale „to“, když nevíme, kdo tuhle obludnou difamační kampaň zorganizoval, a jen tušíme, za jakým účelem. Teprve až tohle budeme vědět, bude jasně vidět, jakou roli tu sehráli zmínění „politici“.
Ono se myslí
Mladá fronta Dnes z alibismu předstírá, jako by zároveň s difamací ODS všemi silami usilovala o to odhalit, kdo „šmírování“ zorganizoval a zařídil. Prý se „ve štábech ODS i ČSSD myslí(!), že za tím mohou být „malé strany“, TOP 09 a Věci veřejné. To je nehorázný nesmysl, za tak rozsáhlou akcí musí být někdo nesrovnatelně mocnější.
Navíc Kalousek se Schwarzenbergem nejsou idioti a musí vědět, že pokud chtějí zasednout ve vládě, nesmějí krást hlasy ODS (tím v občanském táboře nic nepřibude), ale získávat je mezi nerozhodnutými voliči a těmi, co minule z nezbytí volili zelené.
Jaký je cíl té veleakce
Pokud jde o kauzu Toskánsko, spekuluje se v MfD a LN o tom, že fotografie a videa pořídil bývalý agent rozvědky a Randákův podřízený Petr Bakeš, odsouzený před časem kvůli sledování prezidentova kancléře Weigla před prezidentskou volbou. Ten člověk, píší v LN, „začínal již u komunistické Státní bezpečnosti. Podle jeho svazku byl v roce 1988 „ustanoven referentem 4. správy StB“, která se zabývala sledováním. Důkaz o účasti toho Bakeše je, pravda, nepevný, opírá se jen o to, že na zvukovém záznamu doprovázejícím videa, která kolportoval generál Randák, prý kdosi poznal jeho hlas.
A článek končí: „Problematická je dovolená hlavně kvůli tomu, že se Topolánek v letovisku Monte Argentario neformálně setkal s vlivnými lidmi z českého byznysu – například s lobbistou ČEZ Vladimírem Johanesem či šéfem zmíněného polostátního gigantu Martinem Romanem.“
To je účelový nesmysl, ta dovolená je problematická hlavně proto, že ji problematickou učinila za horlivé spolupráce českých novin neoficiální sledovačka, na níž se snad dokonce podíleli estébáci, kteří kdysi proháněli po Praze mne a moje kamarády.
A jaký je cíl celé té veleakce – zatím lze jenom spekulovat, spekulovat se dá snadno, a mně se už dlouho chce hrozně moc spekulovat zejména o zahraničních zájemcích o politickou změnu v ČR (na mysli mám pochopitelně Andorru).
Maďarští extremisté prodávají rohožky...
Ivan Vilček se v Právu pozastavuje nad tím, že „maďarští extremisté prodávají rohožky s tváří Fica a Sloty“ – tak zní titulek. Správně by titulek měl končit „s tváří Fica a extremisty Sloty“. Příspěvek do rubriky „jak číst Právo“.
Pokud jde o návštěvníky z ciziny...
Podle romisty a antropologa Zbyňka Andrše česká společnost v konfrontaci s rumunskými Romy opět selhala. „Je toho mnoho, co můžeme na Romech (všeobecně, ne na těch z Rumunska teď –BD–) oprávněně kritizovat, v případě toho konkrétního případu z letošního léta bychom se však měli spíše zamyslit, jak je to s námi, s naší společností.“
Ve skutečnosti dovedu pochopit tu rozvětvenou romskou rodinu, která byla konfrontována s tragickou smrtí mladého příbuzného. Ostatně šlo o shodu nešťastných náhod, ne o cynicky organizovanou akci jako je „emigrace“ do Kanady.
Dovedu pochopit (ještě o něco víc, je to ale dáno perspektivou, s níž se na případ dívám) rozhořčení lidí z vesnic, v jejichž okolí se ti Romové ubytovali – najednou viděli, že u nás neplatí rovnost před zákonem, a že si jiní smějí dovolit to, co by si oni dovolit nesměli, i kdyby snad chtěli, protože státní orgány mají panickou hrůzu před dalším obviněním z rasismu a nechaly představitele místní samosprávy, aby se v problému plácali.
Jediné, co nedovedu pochopit, jsou hloupé řeči, které vede ten Andrš. Ostatně, pokud jde o návštěvníky z ciziny, jsou tu příklady podstatně křiklavější, jimž by naši bojovníci za lidská práva a politickou korektnost měli věnovat svou pozornost: podle LN u nás – s přinejmenším jakousi tichou tolerancí českých úřadů – pracuje spousta dělníků hlavně z Ukrajiny v otrockých podmínkách, a když se pokoušejí vymanit, hrozí jim od mafie, která je „zaměstnává“, přinejmenším mučení.
Co tomu říká Michael Svatoušek Kocáb? Nepatří to tak náhodou do jeho resortu? O podobných věcech se ví dávno, od aféry s dělnicemi ze severní Koreje (napsal jsem o tom kdysi článek V PRVNÍM KRUHU PEKLA, který tu připomínám).
K tématu:
Stanislav Krupař, Pavlína Wolfová: ION ODJÍŽDÍ DOMŮ
(Reflex.cz, 4. 8. 2009)
Pavlína Wolfová: JE PO VŠEM
(Reflex.cz, 3. 8. 2009)
Stanislav Krupař: Fotogalerie KEMPING ROMALE 2 – SIESTA V HUSINCI
(Reflex.cz, 3. 8. 2009)
Pavlína Wolfová: ČEKÁME A MODLÍME SE
(Reflex č. 31/2009)
Stanislav Krupař: Fotogalerie SMUTNÝ KEMPING ROMALE
(Reflex.cz, 28. 7. 2009)
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
