Co přinesl den (úterý 21. července)

Co přinesl den (úterý 21. července)

Co přinesl den (úterý 21. července)

„Zastávám postoj, že změny klimatu existují. Nemá smysl řešit, zda za ně může člověk, anebo jde o cyklické změny, to nechme odborníkům. Ale ty změny tady prostě jsou a je třeba se jim vyrovnat a přizpůsobit.“

„Zastávám postoj, že změny klimatu existují. Nemá smysl řešit, zda za ně může člověk, anebo jde o cyklické změny, to nechme odborníkům.
Ale ty změny tady prostě jsou a je třeba se jim vyrovnat a přizpůsobit,“ prohlásil místopředseda ODS Vodrážka. Pokud tím chtěl říci „je třeba se s nimi vyrovnat a přizpůsobit se jim,“ zní to o hodně rozumněji než Klausovo vyvádění.

Rozdíl mezi EU a Rathem
EU vyžaduje, aby památky, cesty a silnice opravené z jejích dotací byly označeny cedulkou, kde je to uvedeno. Dr. Rath chtěl před časem, aby hasiči, jimž přispěl na stejnokroje, to měli uvedeno na nášivkách. Z toho Martin Weiss vyvozuje, že se EU chová stejně jako Rath. Možná by stačilo sečíst to, čím přispěla EU České republice, a porovnat to s tím, čím přispěl dr. Rath hasičům, aby vyplynul rozdíl. Pan Weiss zjevně vychází z toho, že pomáhat nám hodným Čecháčkům je pro EU povinnost, na niž je ze strany EU drzé upozorňovat. Závěrečné formulace jeho textu v LN, z něhož cituji, znějí: „Tady přece musí být nějaký zásadní rozdíl, říkali jsme si… Ale na žádný rozdíl jsme nepřišli.“ Zjevně by to chtělo pro větší srozumitelnost doplnit: říkali jsme si s Danielem Kaiserem…

Zahraniční rekreační mise
Podle průzkumu, který si nechalo pořídit ministerstvo zahraničí, je česká veřejnost pro to, aby zahraniční mise ČR měly zejména humanitární a záchranné cíle a zaměřovaly se na rekonstrukce a stavby budov a komunikací. Přitom je sporné, zda by ovšem taková mise měla být vyslána do Afghánistánu (42 % pro, 41 % proti). Nejlepší z hlediska souhlasu veřejnosti by možná bylo, kdyby mise byly vysílány do destinací jako je Mallorca nebo Kanárské ostrovy a jejich cíle byly výrazně rekreační.

Situace je vážná
„Česká politika stále více degeneruje v pouhou přerozdělovací divadelní společnost. Divadelní, poněvadž politici musí hrát divadlo, aby získali od publika hlasy. Pokud jsou úspěšní a zasednou ve vládě, začíná fáze zákulisně přerozdělovací -spřízněným lobbistickým skupinám začnou ve formě státních zakázek či jiných výhod vracet to, co do nich tyto skupiny zákulisně investovaly. Neboť bez peněz se pořádné volební divadlo neobejde.“
Nic proti kritickému a skeptickému náhledu na českou politiku, jistě si to zaslouží, ale v současné době je česká politika, jak se módně říká, „o tom“, zda tady bude v příštích letech demokracie nebo autokratický systém sice s poněkud jinými parametry než ten předlistopadový, ale přinejmenším podobně hnusný (může být klidně ještě horší, proč ne?). Záleží na tom, zda v podzimních volbách vyhrají, jak se zatím zdá (i když výraznost vítězství nemusí být tak velká, jak to původně vypadalo), Paroubek s komunisty, nebo ne. Zdá se, že si veřejnost, ani ti, co o politice píší, vážnost situace vůbec neuvědomují.




AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala