Co přinesl den (čtvrtek 2. července)

Co přinesl den (čtvrtek 2. července)

Co přinesl den (čtvrtek 2. července)

Spor o dr. Ratha se v ČSSD vystupňoval natolik, že se do věci musel vložit předseda Paroubek. Lídr středočeské kandidátky Urban hrozil odstoupením, pokud z ní nebude Rath vyškrtnut.


Spor eskaloval poté, co se Rath odmítl zbavit svého poradce Bušiny, obviněného z daňových úniků, ale to zřejmě byla jen poslední kapka, po níž pohár trpělivosti Rathových přátel přetekl. Rath prý reagoval na výzvu k odstoupení hystericky.
Paroubek na tiskovce v Ostravě prohlásil, že soudruh Rath sice v poslední době často chyboval, že by se měl ukáznit, kritizoval ho např. za útoky na nezávislost justice, ale není důvod, aby opouštěl kandidátku schválenou velkou většinou hlasů. Měl by se napříště věnovat zdravotnictví, kde je jen málo lidí, kteří by se mu vyrovnali intelektem a erudicí (převedeno do srozumitelné řeči, měl by si hledět svého).
Rathovo setrvání na kandidátce podpořili předseda středočeské ČSSD Dolejš a místopředseda ČSSD Sobotka. O věci jednalo vedení strany a asi není vyloučeno, že se k ní tak či onak ještě v pátek vrátí.
Je si Rath natolik jistý v kramflecích? Ví, že ho nemohou vyhodit, protože by jim dokázal šeredně zavařit? Své dominantní postavení ve zdravotnictví si vybudoval tím, že se zmocnil vedení ČLK. ČLK je instituce, která není nikdy schopná sejít se v plném počtu (všichni doktoři z ČR se nikdy nedokážou soustředit v daný okamžik na tomtéž místě) a je velmi obtížné stanovit nějaké kvórum, takže jde pouze o to zajistit, aby se v rozhodující chvíli sešli ti praví lidé. To první je v případě voleb do PS stejné (stoprocentní volební účast je vyloučená), toho druhého se ale ve volbách do PS prakticky nedá dosáhnout. Jak to asi dr. Rath zařídí, aby se prosadil v celé ČR stejně jako v ČLK? A jak to chce zvládnout do října? Situace, jakou v ČSSD spoluutváří, může stranu ve volbách zničit.


Kampaně bez útoků
Jaroslav Foldyna se projevil v přípravě na volební kampaň jako politik zároveň šikovný a slušný, konstatuji to pro spravedlnost, zdá se, že jsem ho hodnotil příliš příkře, mea culpa. Prohlásil, že se v kampani zdrží osobních útoků na politické soupeře. V té souvislosti kritizoval zneužívání fotek s nahatým Topolánkem ve volební kampani (nepřímá kritika Paroubka) a kriticky se vyjádřil i k tomu, když se v médiích poukazuje na Paroubkovu zálibu v luxusních restauracích („každý se může chodit najíst, kam chce, když si to platí ze svého“).
I když záliba socialistického politika v luxusu působí poněkud podivně, v podstatě je i to druhé pravda. Obávám se, že pokud se pan Foldyna bude držet tohoto přesvědčení, zůstane v ČSSD bílou vránou – ale na počet preferenčních hlasů, které by v tom případě dostal, jsem opravdu zvědavý, tipnul bych si, že by jich nemuselo být málo.

K volbám přes oblaka rozprášeného hnoje
Na přelomu srpna a září vystoupí před poslanci bezpečnostního výboru na uzavřeném zasedání bývalý detektiv protikorupční policie Karel Tichý. Byl na žádost ČSSD (a i na žádost vlastní) zbaven Poslaneckou sněmovnou mlčenlivosti, aby mohl podat svědectví o okolnostech, za nichž vznikl spis Krakatice. Jde zjevně o sociálně demokratickou vendetu za případ Kubiceho zprávy. Pan Tichý nezjeví poslancům pravdu, nýbrž je pouze seznámí se svým názorem, který by měl být dále prověřován (jeho touha být zbaven mlčenlivosti je poněkud nápadná). Pokud se někdo postará, aby se to, co řekne, včas profláklo (co myslíte, postará se?), prověřování se do voleb určitě neuzavře.
Ministr Pecina k tomu někdy koncem dubna řekl: „Pokud by měl expolicista zveřejnit, co ví, jen pár týdnů před volbami, pak by to zavánělo politickou manipulací. A tomu bych chtěl zabránit z jedné i z druhé strany, aby nebyla kauza typu Kubiceho aféry. Ale ani proti ODS, ani proti komukoli jinému.“ To je velmi hezky a přesně řečeno, případ Kubice byl víc než problematický a organizovat odvetu je problematické stejně, ne-li trochu více, protože oplácet špatné stejným je jednak neslušné a jednak se to nemusí vyplatit. Teď už se ale pan Pecina k věci nechce vyjadřovat, rozhodl Parlament a basta. Exministr Bublan se zase ovlivnění voleb neobává (snad chtěl říci „nepříznivého ovlivnění“). Připravme se tedy na to, že k volbám budeme kráčet oblaky rozprášeného hnoje. Konec konců ODS si to vykoledovala.

Zprzněná reforma
Julínkova zdravotnická reforma zkrachovala, píše v Právu Antonín Rašek. Jaképak zkrachovala, ČSSD se podařilo ji zprznit a v podstatě zlikvidovat. Nemohla zkrachovat, protože se realizovala jen z malé části. Tím není řečeno, že by nebyla zkrachovala, kdyby se ji podařilo realizovat se vším všudy, nýbrž jen to, že tvrzení pana Raška je demagogické.

Chlastat se nemá
Ruský prezident se chystá vyhlásit válku hydře alkoholismu. Hodlá spolu s ministryní zdravotnictví připravit odpovídající program a podniknout příslušné kroky. Boj proti alkoholismu je v Rusku odjakživa nutnou součástí každého obrodného konceptu. Během sestavování plánů obvykle teče vodka proudem a výsledky nebývají nijak skvělé: ale na z nemalé části ožralou veřejnost dělají dobrý dojem: každý kořala totiž dobře ví, že chlastat se nemá.
Možná, že by skromnější plán, např. dílčí zlidštění ruské společnosti – o něž, nemohu si pomoci, šlo v letech perestrojky a ještě bezprostředně po ní (musím se přiznat, že jsem tenkrát i z česky sobeckých důvodů držel Rusům palce) – ve svých důsledcích alkoholismus na Rusi dost podstatně omezil. Bohužel polidštění skončilo tím, že nešťastnou souhrou náhod na carském stolci usedl notorický alkoholik.

Dotacemi proti Temelínu
Podle zprávy LN začal Zemský kontrolní úřad v Horních Rakousích prověřovat hospodaření patnácti českých a rakouských ekologických organizací, které pobíraly od hornorakouské vlády tučné dotace na své protitemelínské aktivity. Týká se to i známé lobby s vlezlým názvem Jihočeské matky. Pokud Rakušané zjistí závažné nedostatky, měla by podle mého názoru rakouská armáda dočasně obsadit jižní Čechy, rakouská policie zatknout delikventky (možná se mezi matkami najde i nějaký zamaskovaný chlap, tedy ideový transvestita) a odvléci je do nějaké alpské šatlavy (do Brixenu to nejde, ten zhruba před stoletím anektovala Itálie, ostatně tak fešácký kriminál by si provinilci nezasloužili).
Pak už zbývá jen vyhodit Temelín a Dukovany do povětří, a rakouské obrněné divize by se mohly stáhnout. To je samozřejmě nadsázka – ve skutečnosti by stačilo, kdyby se provalilo, kolik peněz rakouské úřady do svých prodloužených prstů, prosazujících za jejich prachy na našem území jejich absurdní atomfobii, za poslední léta narvaly. Připadá mi to celé jako obludná drzost: nejen že to dělají, ale ještě se k tomu takovýmhle nestoudným způsobem přiznávají.





AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala