Co přinesl den (středa 24. června)

Co přinesl den (středa 24. června)

Co přinesl den (středa 24. června)

Zrodil se nám Berlusconi. Jmenuje se Soukup, chce, aby se mu tak (totiž Berlusconi) říkalo, sponzoroval Stranu zelených, pak jí tak trochu pomohl do hrobu, a teď by rád sám vstoupil na politická prkna...

, která znamenají svět.


Protože pan Soukup je podnikatel, nezajímají ho voliči, ale peníze. Když jsou peníze, budou i voliči. On se svými přáteli (zjevně z Demokratické strany zelených) chce uspořádat volební ofenzívu, bude ji financovat (strana nemá jiné prostředky), zároveň se taky chce stát poslancem a jeho cílem je sto miliónů. Ne snad že by chtěl získat sto miliónů voličských hlasů, na to by byl i Berlusconi krátký, ČR je příliš malá země, ale že by chtěl až sto miliónů do kampaně vložit.
Pokusme se trochu počítat. Podle údajů tisku (čerpám je z rozhovoru, kterým s mediálním magnátem a stoupající politickou hvězdou pořídila v MfD Zuzana Kaiserová) musela DSZ investovat v kampani do jednoho voličského hlasu 339 Kč. Pokud by byla voličská účast v nadcházejících volbách do PS stejná jako posledně a pan Soukup by se spokojil se stejným výsledkem, jaký posledně měla Strana zelených, přišel by českého Berlusconiho jeden voličský hlas na sto miliónů lomeno 336 487, tj. na 297 Kč. Český Berlusconi je tedy bytostný optimista, myslí si, že to spolu s paní Zubovou, která si u veřejnosti velice šplhla potopením Topolánkovy vlády, tentokrát pořídí levněji. Je nejen v zájmu ČR, ale jak by řekl František Palacký, i v zájmu humanity samé, aby tento plán nevyšel. Zároveň mne velmi mrzí, že bobřík vyčůranosti na tento měsíc už byl udělen.

Václav Klaus se rozhodl, že se Lisabonskou smlouvou bude zabývat až poté, co ji schválí Irové v referendu, náš a německý Ústavní soud (do něho teď prezident zjevně vkládá velké naděje) a polský prezident Kaczyński. Nevím, proč je dobré a taktické celou věc takhle vyostřovat, pokud tato sázka do loterie prezidentovi nevyjde, bude pak pro něj jeho podpis o to potupnější. Něco jiného by ovšem bylo, kdyby si na tyto verdikty počkal, a pak, přestože by všechny skončily pro Lisabon dobře, veřejně a ostentativně jako sám samojediný smlouvu podepsat odmítl. Pak bych sice s jeho rozhodnutím nesouhlasil, ale jistě bych nebyl sám, kdo by si řekl: safra, ten má ale kuráž.
Také nejsem přesvědčen jako prezident, že bychom nebyli před Unií za šašky, naopak byli jsme, a nejen kvůli potupnému pádu vlády. Pád vlády byl potupný i kvůli tomu, co předcházelo, nekonzistentní stanovisko ODS, zamindrákované chvástání (Evropě to osladíme) a nechutné urážení jiných zemí (Entropa), což u národa – pokud jde o jeho skutečné a očividné slabiny – tak nestydatého, jako jsme my, dvojnásob zaráží. České předsednictví jako předsednictví malé a slabé postkomunistické země mohlo skončit dvojím způsobem: neutrálně, nebo s ostudou. Je nad slunce jasné, že skončilo ostudou.

Předseda ODS Topolánek má víc štěstí než rozumu: jeho výzvu, aby malé pravicové strany s ODS spolupracovaly, většina z nich odmítla. Proti se vyslovily Věci veřejné, Strana svobodných občanů, Liberálové.cz a Evropská demokratická strana. Je vyloučeno, že by tyto pidistrany udělaly ve volbách do PS srovnatelný výsledek s volbami do EP (čestnou výjimkou jsou Liberálové.cz, kteří dosáhli ve volbách do EP omračujících 0,07 %). Bude pro ně hlasovat v podstatě stejně voličů, kdežto účast bude trojnásobná. Kooperace s takovými subjekty větší stranu vždycky poškodí.

„Výsledek voleb do EP většinu nepotěšil,“ zní titulek v Právu, totiž „většinu lidí“ (56 %). Na první pohled to vypadá, jako by česká veřejnost byla nespokojena s výsledkem voleb do EP podobně jako ta íránská s prezidentskými volbami. Ve skutečnosti jde v průzkumu STEM o to (jak pak ostatně ze zprávy vyplývá), do jaké míry jsou sympatizanti jednotlivých strana spokojeni s tím, jak jejich strana dopadla.

Sociální demokraté plánují, jak už jsem psal, zvýšit daňovou zátěž bohatců. Zdá se, že v budoucí socialisticky demokratické společnosti budou mít bohatci podobné postavení jako židé ve středověku, odpor českých paroubkovských sociálních demokratů k bohatým má něco společného s antisemitismem. Slušného člověka zajímá, zda bude mít nižší nebo aspoň stejné daně, a ne, zda někdo jiný bude na daních skřípnut. Lidovci naopak hodlají zvýšit DPH u toho, co svádí k neřesti, tabáku, alkoholu a hazardu. Zejména ten alkohol mne mrzí, člověk bude potřebovat tu a tam nějakého panáka k tomu, aby budoucí případnou vládu koalice Paroubek–Svoboda snesl. Navíc lidovci nejsou důslední – bylo by třeba taky zdanit antikoncepční prostředky a zvláštní daní zatížit mimomanželský sex.

Po prohraných volbách do EP radí Paroubkovi spolupracovníci svému guru, aby návrhy strany prezentoval s úsměvem. Paroubek to považuje „spíše za technickou věc“. Úsměvy mu jdou jen tenkrát, když může před kamerami své konkurenty urážet. Je velké štěstí, že chtít na panu Paroubkovi, aby se celý projasnil a stal se vlídným mužem rozdávajícím pohodu, je jako chtít na hrochovi, aby lítal. Jako vždy v podobných situacích se aktivoval místopředseda Škromach: dal předsedovi najevo, že pokud projede i parlamentní volby, bude mít zatraceně velký problém. Paroubek si ovšem věří, jeho průzkumy mu věští úspěch.

Podle ČTK „stejně jako většina britských listů, The Independent označuje ODS jako stranu prezidenta Klause, který prohlašuje změnu klimatu za mýtus, a bývalého premiéra Topolánka, který byl vyfotografován nahý na večírku italského premiéra Berlusconiho“. Pokud zpráva odpovídá skutečnosti (nemám důvod o tom pochybovat), je třeba konstatovat: obojí je lež. Je to smutný svět, když už i britští gentlemani lžou jako malí kluci.

Martin Weiss podrobil v LN drtivé kritice Václava Havla za to, že chce režírovat vlastní hru a obsadit do hlavní role svou manželku. Za prvé, musí taky kritizovat Giuseppa Verdiho, který dirigoval vlastní opery a obsazoval do hlavních rolí svou manželku Giuseppinu Strepponiovou. A za druhé a hlavně, co je panu Weissovi do toho? Dále se (v komentáři) pan Weiss domnívá, že katastrofou pro naši demokracii by byla velká koalice, případně dohoda o spoluvládnutí mezi ODS a ČSSD. Tomu nenasvědčuje vůbec nic jiného než spekulace a chuť strašit, zavedená jednak na Hradě, jednak mezi různými politickými trpajzlíky.
Úplně stejnou, ne-li větší katastrofou bude vládnutí ČSSD s komunisty v zádech nebo vládnutí koalice ČSSD–lidovci s tím, že si Paroubek to, co bude chtít, prohlasuje s opozičními komunisty. Pokud se do PS dostane TOP 09 i Suverenita, vznikne rovněž katastrofická situace. Pokud se do PS dostane kromě dosavadních stran (s výjimkou zelených, ti jsou zdá se vyřízeni) jen TOP 09, bude katastrofa, podaří-li se opět pat nebo vybouchne-li TOP 09 během spoluvládnutí s ODS a dejme tomu s lidovci podobně jako naposled Zelení. Představit si nekatastrofické řešení stávající situace je těžké, zadělávat na katastrofu snadné.

Zbyněk Petráček píše v článku o „řeči protestu“ v LN, že se demonstrace z let 1988 a 1989 nesvolávaly telefonem (hrozil odposlech), ale pomocí amatérsky rozhazovaných letáků. Možná, že nějaké letáky byly, ale jediný spolehlivý prostředek byla Svobodná Evropa. A do Svobodné Evropy se pochopitelně telefonovalo, odposlech sem, odposlech tam.



AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex.cz)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala