Co přinesl den (úterý 23. června)

Co přinesl den (úterý 23. června)

Co přinesl den (úterý 23. června)

Jiří Paroubek má jasno v tom, co způsobilo pokles jeho popularity. Kromě volební prohry ve volbách do Evropského parlamentu je to důsledek „až zběsilého a hysterického tlaku sdělovacích prostředků“.


Tímhle to asi nespraví. Kdyby byl aspoň řekl „pravicových“. Nebylo by zjevné, že mu vadí „sdělovací prostředky“ jako takové.

V Evropském parlamentu vznikla „skupina evropských konzervativců a reformistů“. Tvoří ji britští konzervativci, za nimiž se seřadily převážně strany z postkomunistického východu, větší počet poslanců je jen z polské strany Právo a spravedlnost, jejíž dominance v Polsku (ve spolupráci s extremisty, to je středoevropské specifikum) neměla příliš dlouhé trvání, z ODS („evropská“ politika strany je v rukou pověstného europoslance Zahradila). Jinak jde o jednotlivce z málo významných stran (zašlá sláva Maďarského demokratického fóra už moc nepůsobí, navíc strana se v poslední době snažila hrát podobnou roli jako teď u nás Svobodovi lidovci). Nevím k čemu bude britským konzervativcům tahle poněkud legrační štafáž, ale možná ji zvládnou, mají z minulosti zažité bohaté zkušenosti z Afriky.

Předseda Ústavního soudu Rychetský radí ministryni spravedlnosti, aby vyměnila státní zástupkyni Veseckou. Nevím, co se má zrovna on co plést do obsazování postů státních zástupců, není to (zatím) případ pro Ústavní soud (ostatně až bude, taky k tomu nebude moci dávat předem osobní stanovisko). Exposlanec ČSSD Koudelka píše v LN, že by ministr spravedlnosti neměl mít možnost odvolat vedoucího státního zástupce bez návrhu nadřízeného státního zástupce, protože takový zásah porušuje autonomii státního zastupitelství na ministerstvu. V této věci jsem laikem, přiznám se, že by mne zajímalo, jaký má být vztah státních zastupitelství k exekutivě. Zatím to vypadá tak, že mezi státními zástupci probíhá zuřivá bitva, přičemž jádrem sporu je zrovna tenhle problém – jenže se zdá, že autonomií státních zastupitelství jako by se oháněly obě strany.

V íránských volbách hlasovalo prý ve 170 městech přes 100 % voličů. To je pozoruhodná inovace. Bolševici se nikdy nezmohli na víc než na příslovečných 99,99 % (v účasti i v hlasech pro). Zjevně neměli dost fantazie.

Karel Steigerwald napsal do MfD článek k výročí výzvy Několik slov, kterému nerozumím. Mám se snad stydět, že jsem to tenkrát podepsal a dal podepsat dalším lidem? Steigerwald píše o roce 1968: „Rusové přivezli tisíce tanků, proti nim ne výstřely, nýbrž nápisy na zdi. Směšné a silné, naprosto neúčinné a zdrcující.“ Za prvé: co měli neozbrojení lidé dělat, když vojáci selhali, půlka politické elity zradila hned a ta druhá o něco později? A že by to bylo neúčinné a zdrcující? Ukázalo se, že Rusové na střílení do neozbrojených lidí jaksi nemají. Byla to důležitá informace, k nedobrovolným českým „vyjednavačům“ v Moskvě se bezpochyby donesla. Zareagoval na ni adekvátně jediný z nich. Bojovnost pana Steigerwalda mi v této věci připadá nadsazená a poněkud opožděná. A pokud jde o Několik vět, otevřely cestu k tomu, aby se na listopadovém převratu a na tom, co se stalo v měsících po něm, aspoň nějak podílela i veřejnost. Lidé se zbavili strachu. Ukázalo se, že bolševická mrcha chcípá. Těch, co to zaregistrovali, bylo málo, bohužel. Ale zaplať pánbůh za ně. „Podpisování“ žádostí o trest smrti pro oběti politických procesů je snad přece jen něco jiného.

Jiří Paroubek píše v LN ve své filipice proti Miloši Čermákovi mj.: „...pan Čermák především stále ještě nerozdýchal, že již nemá v ČT hezký kšeft v podobě pořadu Bez obalu.“ Pana Čermáka upřímně nesnáším, ale tady mi nezbývá než upozornit: nemá ho proto, že jakýsi český premiér jménem Paroubek proti němu zuřivě protestoval u ředitele ČT, vedení ČT se podělalo, opatřilo si jako alibi jakýsi „odborný rozbor“ a na jeho základě pak pořad zrušilo (rozuměj zakázalo). Je velmi dobře, že se pan Paroubek touhle věcí chlubí. Ukazuje se, že je nepoučitelný.

V ČSSD se zakládá „Křesťanská platforma“. Byla tam už za Zemana, další někdy před rokem, poslední vzniká teď. Hlásí se k ní mj. František Bublan, Anna Šabatová a Ivan Štampach. Je to čistě „etická iniciativa“, nechtějí určovat politiku ČSSD.




AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex.cz)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala