Co přinesl den (čtvrtek 18. června)

Co přinesl den (čtvrtek 18. června)

Co přinesl den (čtvrtek 18. června)

ČSSD vytáhla do volebního boje s heslem bijte bohatce. Hodlá zavést progresivní daň a zavést dědickou daň u „velkých majetků“ (přičemž „velký majetek“ je majetek nad deset miliónů korun).

ČSSD vytáhla do volebního boje s heslem bijte bohatce. Hodlá zavést progresivní daň (u lidí s příjmem nad 100 000 měsíčně by činila 38 %, podle odborníků by se získalo 5 miliard korun, nic moc) a zavést dědickou daň u „velkých majetků“ (přičemž „velký majetek“ je majetek nad deset miliónů, to je hodnota rodinného domku ve slušnější pražské čtvrti).
Zároveň ladí noty se Svobodovou KDU-ČSL (zatím jde o regulační poplatky ve zdravotnictví a slučování zdravotních pojišťoven). Bude zajímavé sledovat, zda se tyto vzájemné sympatie někdejších koaličních partnerů budou moci po volbách zhmotnit do takové koalice, která nebude závislá na komunistických hlasech. A jak se zachová Cyril Svoboda v případě, že koalice bude možná jen s tichou komunistickou podporou.
Pan Svoboda je ve složité situaci: možnost, že by se po volbách podílel na koalici, jejíž součástí by byla TOP 09, je asi taková, jako že by byl Klaus šel v roce 1998 do koalice s KDU-ČSL a Unií svobody. Zřejmě proto je ochoten poněkud velkoryse přehlédnout rozdíl, jaký je mezi Vladimírem Špidlou z roku 2002 a Jiřím Paroubkem z roku 2009. Je to rozdíl, řekl bych, kvalitativní. Topolánek prý chce čelit Paroubkovsko-Svobodovské ofenzívě mobilizací zhruba třiceti pravicových stran proti socialisticko-komunistickému nebezpečí. To je šílený nápad, je to něco jako zavrtat hlavu do mraveniště.
(Související články – Pavel Šafr: BOHATÍ AŤ PLATÍ!)
Ministryně Kovářová se prý stala obětí nečisté hry. Zatajili jí, že o uvolněné místo krajského zástupce v Ústí je ochotná se ucházet náměstkyně krajského státního zástupce Bradáčová, a proto jmenovala na to místo zpátky pana Křivatce, kterého z něho před časem odvolal bývalý ministr Pospíšil. Rozhodnutí paní ministryně rozpálilo předsedu Paroubka do běla, což byla předem vypočitatelná a nikoli nepochopitelná reakce. Zdá se, že teď i paní ministryně pochopí, jak úzce jsou vymezeny možnosti vlády, v níž zasedla. Navíc její vysvětlení není příliš věrohodné.
(Související články – Bohumil Doležal: CO PŘINESL DEN: úterý 16. června)

Poslanecká sněmovna přehlasovala veto prezidenta Klause ve věci antidiskriminačního zákona. Stalo se tak díky tomu, že pro zákon tentokrát hlasovali hromadně i sociální demokraté. PS se rozhodovala pod mohutným tlakem Evropské unie, exministr Pospíšïl ho považuje za „vyvážený dokument“. Problém je v tom, že obžalovaný z diskriminace bude muset před soudem dokazovat svou nevinu, což bývá dosti obtížné, často přímo nemožné. V této problematice se zavádí presumpce viny a zadělává se na kvanta vleklých soudních sporů.

Modelka Dominika Hužvárová hodlá bojovat proti feminismu, kritizuje antidiskriminační zákon (nebýt rozhovoru s ní, nebyl bych se k tématu tohoto zákona vracel, na její základní námitce – totiž že jde o zavádění presumpce viny – je hodně pravdy) a zřídila si internetové stránky Stopfeminismu.cz. Paní Hužvárová by se mohla stát českou Ayaan Hirsí Alí, má ale kliku, budou jí zatím jen nadávat.
(Související články – Petr Holec: ŽENY S NÁMI!)
Jiří Paroubek zuřivě protestoval proti článku v Mladé frontě Dnes, podle něhož si spolu s dr. Rathem a rezignovavší kandidátkou na volebního lídra ČSSD v Ústeckém kraji Brožovou měli objednat na večer bezprostředně po odstoupení Brožové luxusní apartmá v pražském hotelu Kempinski. Předseda ČSSD to považuje za útok nejen na sebe, ale i na svou těhotnou manželku – článek má podle něj naznačovat, že měl s herečkou ten večer „jiný než pracovní vztah“. O něčem podobném ovšem v článku není ani zmínky. Vedení MfD se prý Paroubkovi později za text omluvilo, takže od „právní cesty“ upustil – proč se mu omlouvali? Ustupovat paranoidním představám Jiřího Paroubka znamená vyklízet prostor vyhrazený svobodě projevu.

Poslanec ODS Bartoš zažaloval ministerstvo vnitra za to, že byl neoprávněně veden jako důvěrník vojenské kontrarozvědky. Prý s ní nikdy nespolupracoval. Přitom „důvěrníci“ byli Ústavním soudem vyňati z lustračního zákona (nemuseli o své spolupráci s komunistickou tajnou službou vědět). Pozice pana Bartoše je tedy výhodná, a výhodná je dokonce i pozice těch, co jsou vedeni přímo jako agenti. Například pánové Vondruška nebo Ibl jsou na tom podstatně hůře: mohou jen obtížně tvrdit, že v base byli vlastně jako vězni a za bachaře je podloudně a bez jejich vědomí prohlásili jejich nadřízení.

Prezident Obama řekl, že rozdíl mezi oběma íránskými prezidentskými kandidáty není dvakrát moc velký, ať vyhraje ten či onen, zůstane íránský režim vůči USA „historicky nepřátelským“. Nejsem specialista na íránské poměry, jako laikovi se mi zdá, že nynější masové protesty v Íránu svědčí jednak o tom, že je v té zemi jakási vůle ke svobodě (může být jistě nejasná a v mnoha ohledech kritizovatelná) a že jsou tam taky minimálně jakási rezidua svobody nebo prostor pro svobodu, který by se neměl ani přeceňovat, ani přehlížet. Pragmaticky vzato, záchvěvy svobody jsou dobré pro USA a dobré pro Evropu. Americký prezident působí dojmem, jako by se chtěl z íránského problému vykroutit a zachovat si jakousi neutralitu. Může to být na první pohled politicky šikovné, nevím jen, je-li to úplně korektní – ne snad politicky, ale lidsky. Lidskost snad taky trochu patří k politice.
(Související články – Marek Hudema: ÍRÁN: KREV, VOLBY A BOMBA)
Komunismus je v Rusku zjevně překonán! Země se úspěšně vrací ke svým staletým kořenům. Před časem proběhla v novinách zpráva, jak připravovali Jekatěrinburg na schůzku nejvyšších představitelů úspěšných rozvojových zemí, z nichž by nynější ruské vedení rádo ukulo jakousi protiváhu proti velkému satanovi – USA – a jeho evropským přisluhovačům. Technika zkrášlení městského centra, kterou vedení města zvolilo, by mohla být zhodnocena tím, že by hlavní třída, která se nyní nepochybně jmenuje Leninova, byla nově pojmenována po knížeti Grigoriji Potěmkinovi. A nyní přišel další výrazný signál: na Rusi se obnovuje tradice soubojů. V jakémsi městečku u Moskvy se – nepochybně za mlhavého rána – v předměstském parku střetli kapitán a poručík místní policie. Šlo o souboj střelnými zbraněmi, důvodem byla, jak jinak, dáma. Poručík nepřežil, kapitán leží s těžkým zraněním v nemocnici. Vzhledem k devastujícímu výsledku se lze obávat, že tentokrát nešlo o pistole, jak se v případě souboje sluší a patří, nýbrž o kalašnikovy. Tradici bude tedy třeba ještě nějakou dobu kultivovat, než se Rusko opět vrátí do dob Puškinových a Lermontovových.

Včerejší protiklausovskou demonstraci na Hradě prý narušoval autojeřáb, který tam podle toho, co říkala jeho posádka, přijel opravovat střechu. Demonstrant Vladimír Just prohlásil, že dělníci nic neopravovali a místo toho fotografovali demonstranty, a že úkolem autojeřábu bylo, aby hlukem narušoval akci podobně, jako při Patočkově pohřbu rušil obřad řev plochodrážních motocyklů ze stadionu Na Markétě. Pan Just má myslím příliš vysoké mínění o pracovitosti českých stavebních údržbářů.

Karel Steigerwald se pozastavuje nad tím, že se včera na Pražském hradě protestovalo proti Havlovi a proti Klausovi, ne pro Havla a pro Klause. Na tom jistě něco je, je však třeba se ptát, proč se nedemonstrovalo za něco kloudnějšího, než je Havel a než je Klaus. Proč je česká společnost tak fascinována zrovna těmito politiky v podstatě vysloužilými? Copak je to alternativa buď – anebo?
(Související články – Pavel Hořejší: FOTO: KLAUSOVCI A ANTIKLAUSOVCI NA HRADĚ)
Jan Rejžek se v LN pozastavuje nad knihou Petra Hájka Smrt ve středu. Kniha je vděčné téma, obsahuje spoustu nehorázných pitomostí. Nevím jen, proč pan Rejžek cítil potřebu Hájka prokádrovat za nevhodného tatínka. Za to, na rozdíl od toho spisu a od svého někdejšího angažmá v Květech, přece Petr Hájek nemůže, tatínky si nevybíráme. Je to informace irelevantní, věci se netýkající, povahy neslušné.
(Související články – Bohumil Doležal: BIN LÁDIN? NEEXISTUJE.)


AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex.cz)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala