Co přinesl den (úterý 5. května)

Co přinesl den (úterý 5. května)

Co přinesl den (úterý 5. května)

Vláda je hotova / Sprosté obvinění Klause / Každý masakr je hnusný / Štefánikova socha se lvem v pozadí / K ostudě jen nebyla vhodná příležitost / „Být Romem, podpálím po takových slovech Vsetín“

/ Projde Lisabonská smlouva?

Sestavování Fischerovy přechodné či dočasné vlády zjevně skončilo, vláda je hotova a v pátek ji bude prezident jmenovat. Celý proces proběhl poměrně hladce, Fischer si vydupal možnost do nominací zasáhnout v rámci toho limitu, který mu politické strany povolily. Zda to bylo ku prospěchu věci, nedokážu posoudit, možná se to v příštích pěti měsících ukáže, možná ne (ta doba je příliš krátká). Rychlost a hladkost sestavování vlády je důsledkem toho, že Paroubek na ní zřejmě nemá žádný velký zájem. Teď to bude muset navléknout tak, aby to vypadalo, že Fischerův kabinet je de facto Topolánkovo dílo a pokračování Topolánkovy vlády. Jinak na nové situaci vydělá ODS, protože přestane být vládní stranou, lépe řečeno bude jí stejně jako ČSSD a uvolní si ruce. Náskok ČSSD v preferencích by se tak mohl do října o něco zmenšit.

Prezidentův tajemník Jakl reaguje na Klausových webových stránkách na jakýsi dopis dvanácti občanů, kteří jeho nadřízeného kritizují. Kritika se týká jednak toho, že prezident podporuje „proruské směřování politiky“ (toto obvinění označuje Jakl za sprosté) a jednak údajného podílu prezidenta na pádu Topolánkovy vlády. Se samotným dopisem nás pan Jakl nepovažoval za nutné seznámit, v případě nutnosti to jistě udělá. Prezidentovy sympatie k dubisku na východě jsou ovšem zcela zjevné (s jeho kritikou Bruselu nijak bezprostředně nesouvisejí) a ještě zjevnější je to, že už delší dobu vede účinnou partyzánskou válku proti svému nástupci ve funkci předsedy ODS. Jediná věc, v níž má Klaus (a Jakl) pravdu, i když - obávám se - to tak nemysleli, je, že Topolánkova vláda v demisi neměla dostat prostor pro dokončení Evropského předsednictví. Bylo by to nejvíc poškodilo ji a ODS, protože by jen demonstrovala svou bezmocnost (Paroubek se svými přeběhlíky by se o to byl účinně postaral).

„Masakry Čechů v květnu 1945 neobjasněny,“ zní titulek v Právu. V článku se mj. zdůrazňuje, že většina vrahů zůstala nepotrestána. Na masakry Čechů kontinuálně navázaly masakry Němců, mluvit se o nich na veřejnosti už skoro nesmí a potrestán za ně (tj. za ty bezprostředně po 9. květnu) nebyl, řekl bych, vůbec nikdo. Doufám, že Ústav pro studium totalitních režimů se bude věnovat i jim, má to v úvazku, a že se nebude schovávat za nejapnou tezi, že masakry Němců byly jen důsledkem příčiny, tj. masakrů Čechů. Každý masakr je hnusný a žádný masakr se nedá zdůvodnit (a tedy „vykoupit“) nějakou „příčinou“.

V Bratislavě vztyčili sochu M. R. Štefánika, pozadí tvoří vysoký pylon se lvem na vrcholku. Část (nevím jak velká) slovenské veřejnosti se proti tomu ohrazuje. Vadí jí, že pomník zdobí emblém cizího státu. Na rozdíl od jiných českých žurnalistů mám pro jejich postoj pochopení. Jde sice o obnovu historické památky (podobně byla v Praze před časem obnovena socha Františka I.) a je neoddiskutovatelný fakt, že Štefánik byl čechoslovakista, ale česko-slovenské soužití až do rozdělení státu bylo zatíženo řadou problémů, které jdou většinou na triko silnějších Čechů, a někteří, zejména starší Slováci na to dodnes reagují citlivě. Viz české reakce na památky z doby staré monarchie. Až se smíříme s touto naší minulostí, můžeme ohrnovat nos nad Slováky, že se nesmířili s tou svou - československou.

České noviny jsou nadšeny z toho, že Klaus moderoval summit Japonsko – EU, aniž by udělal nějakou ostudu. Dalo se to čekat, prezident je obratný politik a dal si záležet na tom, aby zklamal očekávání svých odpůrců a předvedl se jako „salonfähig“. Leč neklesejte na mysli, ostuda možná ještě přijde. Tohle jen nebyla vhodná příležitost.

Řada koaličních politiků, vlastně včetně premiéra Topolánka, ohlašuje odchod z politiky pro případ, že by na podzim ČSSD „zvítězila“. Možná, že chtějí mobilizovat své stoupence, ve skutečnosti to působí defétisticky.

Filip Savier píše v Mladé frontě Dnes: „Kolikrát musí Romové od jurodivého politika slyšet o opálených postavách rozdělávajících ohně na náměstích, aby pochopili, že jsou pro tuto společnost nepřátelé. Být Romem, podpálím po takových slovech Vsetín. Nejsem-li vám čistý, pořádně vám zasmradím.“ To je naprosto nezodpovědné psaní a de facto pokus čelit jednomu extremismu tím, že se nabudí jiný. (Člověk se ostatně těžko zbavuje dojmu, že romské protestní demonstrace jsou blahovolně podporovány českou „občanskou společností“. Nedivím se Romům, že chtějí vyjádřit svou nespokojenost. Divím se těm, kteří ve své indolenci vůbec neberou ohled na to, že se demonstrace mohou organizátorům a podporovatelům vymknout z rukou.)

Ve středu se v Senátě hlasuje o Lisabonské smlouvě. Zdá se, že projde, nesouhlas by ji nejspíš definitivně pohřbil, a k tomu českým politikům, jak se mi zdá, chybí dostatečná dávka jánošíkovství. Způsob, jak hlasování dopadne, bude znamenat v neposlední řadě plus nebo mínus pro Topolánkovo vedení ODS a ovlivní červnové a říjnové volby.



AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex online)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala