Co přinesl den (pondělí 30. 3.)

Co přinesl den (pondělí 30. 3.)

Co přinesl den (pondělí 30. 3.)

Klaus tlačí na pilu / Paroubek jde Topolánkovi po krku / Nejsem nestranný. Ani mě nenapadne. / Slovenské letáky

KLAUS TLAČÍ NA PILU / PAROUBEK JDE TOPOLÁNKOVI PO KRKU / NEJSEM NESTRANNÝ. ANI MĚ NENAPADNE. / SLOVENSKÉ LETÁKY RADIČOVÉ, NEBO PROTI NÍ? / PAROUBEK A PRŮZKUMY / OTÁZKY PRO PREZIDENTA PERESE
Ukazuje se (a dalo se to očekávat), že dohoda Klause s Paroubkem bude (případně už byla) jednodušší než dohoda Paroubka s Topolánkem a Klause s Topolánkem. Klaus žádá dohodu mezi ODS a ČSSD zřejmě v řádu hodin. Jde nemilosrdně po krku Topolánkovi, chce mít ODS zase pro sebe. Proto tlačí na co nejrychlejší dohodu Paroubka s Topolánkem a ví, že ta dohoda je možná jen jako Topolánkova bezpodmínečná kapitulace před Paroubkem (tím by se zároveň v ODS odepsal a ODS by se pro Klause stala snadnou kořistí).

Paroubek jde nemilosrdně po krku Topolánkovi, protože on (ne Klaus) je držitelem výkonné moci a v čele ODS Paroubkovým hlavním politickým soupeřem. Pokud se mu podaří Topolánka politicky vyřídit, oslabí tak ODS (a na oslabení ODS, byť nechtě, pracuje i Klaus). Dává najevo, že se vlády vzniklé z Klausovy iniciativy nebojí. Je právem přesvědčen, že Klaus s oslabenou ODS pro něj nebude žádným významným politickým protivníkem (podobně, jako nebyl Havel s malými stranami soupeř pro Klause ani pro Zemana).

O čem je přesvědčen Klaus, těžko říci, nejspíš o vlastních kvalitách, díky nimž všechno zvládne. Jenže sebedůvěra sama o sobě nestačí. Shoda a tichá dohoda mezi Klausem a Paroubkem je pravděpodobná, mají společný zájem, zničit Topolánka. Proto Klaus trochu couvl (Topolánkova vláda v demisi během českého předsednictví je možná), nahlédl, že Topolánek, kterého drží Paroubek pevně pod krkem, se nemůže než znemožnit. Přiznávám se, že v této trojici sympatizuji s Topolánkem. Nejen proto, že je sám proti dvěma rabiátům, ale taky proto, že jen u něho jsem schopen najít poctivé úmysly (a ovšem taky spoustu politických bot a nekorektních kroků, nikdo není dokonalý). Nejsem nestranný. Ani mne to nenapadne. Nikdy jsem nechtěl být nestranný. Je třeba stranit tomu relativně lepšímu před relativně či absolutně horším. Což platí dvojnásob v tak vypjatých situacích, jako je tak dnešní. Kdekdo se tváří, že to nechápe, ale tyhle události jsou pro ČR osudové.

Způsoby Jiřího Paroubka jsou otřesné. V nedělní televizní debatě Topolánek hovořil o termínu voleb: my navrhujeme září, ČSSD říjen, je třeba najít kompromis. Paroubek odpověděl: my jsme původně (před říjnem) chtěli listopad, takže říjen už je kompromis. Svérázné pojetí kompromisu! Když mu Topolánek nebo moderátor připomněli, že komunisté rovněž preferují září, dal najevo, že s nimi se snadno dohodne (vysvětlí jim to).

Topolánek dal v nedělní debatě na ČT najevo, že netrvá na tom, aby v každém případě stál v čele přechodné vlády. Je opravdu otázka, zda je to nutné. Pro Topolánka je důležité, aby se ODS úplně nerozložila nebo aby se nedej Bože dostala do rukou Klausovi. V obou případech by došlo ke zvláštní proměně českého politického systému směrem k „řízené demokracii“.

Ivan Vilček informuje v Právu o letácích, jimiž údajně prezidentská kandidátka Radičová nabízí Maďarům na Slovensku autonomii. Akce silně připomíná PR služby, které kdysi poskytoval Jaroslav Hašek ve volbách zároveň sociálním demokratům a národním socialistům (strany šly tvrdě proti sobě). Na jednom antiplakátě vyrobeném ve službách ČSSD byl bratr Klofáč v anarchistickém širáku s bombou v ruce, a pod tím text „Zvolte mne, a vyhodím celé Vinohrady do povětří“. Antikampaň proti Radičové však nemá tento humorný rozměr. Navíc letáky jsou, jak informovaly jiné listy, v maďarštině a obsahují hrůzostrašné gramatické chyby, což vypovídá o tom, kdo je má asi na svědomí. To ovšem pan Vilček nezmínil.

Jiří Paroubek baví čtenáře MfD báchorkami. O čtveřici původně koaličních poslanců, která se rozhodla vládu shodit, prohlásil: „Oni se rozhodli sami, je to věc jejich svědomí. Tady nehrála roli žádná politická korupce jako v případě Melčáka, Pohanky či Wolfa (poslanečtí odpadlíci z ČSSD). Rozhodli se sami, neměli slíbené žádné hmotné nebo jiné výhody ze strany ČSSD.“ Aniž bych jakkoli spekuloval (nebylo by to dvakrát obtížné na základě toho, co prosáklo do tisku), troufnu si tvrdit, že mezi případy Melčáka a Wolfa a těchto lidí není žádný rozdíl. I Melčák a Wolf se jistě rozhodli sami, nikdo jim nic jiného neprokázal. Pozoruhodné je taky to, jak Paroubek zdůvodňuje svůj požadavek na odchod ministra Langera: „Člověk, který je schopen před volbami zase způsobit nějakou Kubiceho zprávu, by odejít měl.“ Tady mi něco neštymuje. Když Langer „způsobil“ Kubiceho zprávu, nebyl ministrem (tím byl Bublan), ale poslancem. A poslancem zůstane, i když bude muset z vlády odejít. Nebezpečí nějaké nové „Kubiceho zprávy“ se tím tedy nevylučuje. Ke způsobu, jak si pan Paroubek představuje své budoucí vládnutí, se ještě vrátím, zaslouží si totiž nejvyšší ocenění. Jiří Paroubek taky vládu svrhl podle průzkumu veřejného mínění (pověrčiví nevzdělanci se v takovém případě obracejí na kartářku, Paroubek je ovšem ekonom). Tématu Paroubek a průzkumy se týká dnešní glosa PÁN PRŮZKUMŮ.

V rozhovoru pro MfD si izraelského prezidenta Perese podává Teodor Marjanovič. Uvádím pro ilustraci jednotlivé otázky:
Palestinci argumentují, že válku začíná ten, kdo okupuje.
Když je to tak jasné, proč se ve světě netěšíte větší podpoře?
Co vy sám – nenávidíte Araby?
Nikdy v životě jste vůči nim necítil nenávist? Ani v dobách, kdy jste sám bojoval se zbraní v ruce?
Vidím tady na policích ve vaší pracovně spoustu knih. Jsou mezi nimi arabští autoři?
Vzpomenete si na nějaké jeho verše? (tj. jednoho z těch autorů –BD–)
Ale co když někdo říká, že se válka v dnešní době prostě už nenosí?
Představte si, že jsem íránský novinář a sedím teď tady před vámi. Jak byste mě přesvědčil, že se moje země nemá pokoušet vyrobit atomovou bombu?
Nemohu si pomoci, připadá mi to hnusné.



AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex online)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala