Co přinesl den (sobota 14. 3.)

Co přinesl den (sobota 14. 3.)

Co přinesl den (sobota 14. 3.)

Klaus o okupaci / Konference – 10 let v NATO / Ta rozhledna musí pryč, prohlásil Hitler / Co upekli Klaus s Paroubkem?

KLAUS O OKUPACI / KONFERENCE – 10 LET V NATO / CO UPEKLI KLAUS S PAROUBKEM? / JEŠTĚ K JUSTIČNÍ MAFII / INTEGRACE PRAVICE PLNOU PAROU / TA ROZHLEDNA MUSÍ PRYČ, PROHLÁSIL HITLER / HRDINA VEČERNÍČKŮ PRO ESTÉBÁKY
Prezident Klaus napsal pro Právo exkluzivní článek k sedmdesátému výročí německé okupace českých zemí. Článek je příznačný: jsou tam vypočteny (většinou věcně) viny těch druhých, zejména Británie a Francie. Není tam ani trochu naznačeno, zda se snad na zoufalé situaci, do níž se Československo dostalo koncem třicátých let, nepodepsaly i chyby české politiky. Kultovní výročí tohoto typu slouží k vytváření falešné národní jednoty a k tomu, aby byl v povinném skučení a kvílení pokud možno umlčen a vyloučen kritický pohled na české dějiny. K problému se vrátíme.
Včera v Praze pokračovala konference k 10. výročí českého vstupu do NATO. Americká exministryně zahraničí Albrightová varovala (podle dnešního Práva) před rizikem „že krize podnítí politický extremismus, protekcionismus a izolacionismus, které mohou ohrozit pojivo, jež drží Alianci pohromadě“. Ani slovo o tom, že to pojivo může ohrozit appeasement vůči probuzenému ruskému imperialismu. Ruskému problému, podle toho, co se zatím objevilo v českém tisku, se na konferenci podrobněji věnoval jen bývalý český velvyslanec v Moskvě Luboš Dobrovský. Možná se mohl ozvat z české strany ještě někdo, aby si toho nová americká administrativa všimla.
Prezident Klaus navštíví sjezd ČSSD. Dostalo se mu té cti, protože, jak pravil Paroubek, „oceňujeme, že se prezident začal chovat nadstranicky“. Podezření, že oba braši spolu při svém setkání před časem něco upekli, tato náhlá oboustranná vstřícnost jen posiluje.
Ministr Cyril Svoboda prohlásil, že nejvyšší státní zástupkyni Veseckou diskvalifikovalo, když podala žalobu na Marii Benešovou kvůli jejímu výroku o justiční mafii. „My ve funkcích tohoto typu musíme být ostřílení kozáci.“ Jistě, ale v celém sporu se nějak úplně ztratila základní věc, totiž to, že označit skupinu lidí za justiční mafii je sprosťáctví, a to i v tom případě, když jsou vážné výhrady vůči jejich aktivitám oprávněné.
Na pravici se plnou parou rozjel proces integrace pravice. Ve Straně svobodných občanů se vyhrotil konflikt mezi Benjaminem Kurasem a senátorkou Lianou Janáčkovou. Kuras ji obvinil, že chce použít stranu k vlastní politické kariéře. Janáčková žádá vysvětlení a omluvu. Až si to ve vedení vyřídí, začnou se ti, co tam zbudou, starat o nějaké členstvo. Pokud jim ovšem nestačí sympatie pana prezidenta. Ten si už dovolil špitnout, že není rozumné, když napravo vzniká více subjektů najednou. Ale kdepak, musí vznikat! Jak by se pak mohla pravice integrovat!
V Právu píše o konferenci k deseti letům v NATO Alexandr Mitrofanov. Pochvaluje si zejména vystoupení Miloše Zemana, který prý rozhodně nebyl nudný. „Jeho řeč postrádala někdejší bezchybnost, párkrát se spletl a přeřekl“, ale člověčina to prý byla pořádná. Člověk jen stěží potlačuje otázku, kolik štamprlat becherovky bylo ke generování té člověčiny zapotřebí. Zeman si u pana Mitrofanova šplhl, protože je ostře proti přijetí Ukrajiny a Gruzie do NATO. Zato se dožaduje preventivního bombardování Íránu. Řekl bych, že je to jen taková omáčka, která má veřejnost zblbnout a učinil snahu vyloučit Gruzii a Ukrajinu z okruhu uchazečů o členství v NATO stravitelnější. Zkrátka švejkování.
Ta rozhledna musí pryč, prohlásil prý Adolf Hitler 16. března 1939 ráno, když se podíval z okna Hradu na Petřín. Připadala mu neestetická. Něco mi to strašně, ale opravdu strašně připomíná. Hitler měl ovšem smůlu, rozhledna už stála a na její zbourání nezbyl čas, peníze ani energie.
Zpěvák Josef Laufer je exemplární případ smolaře. V roce 1976, když se z Mnichova vrátil agent StB Minařík, složil o něm mimořádně komickou oslavnou píseň (řekl bych, že ho museli aspoň trochu zmáčknout). Bylo to od něj sice ohavné, ale jeho kolegové v oboru se tenkrát nechovali o moc lépe. Bohužel objekt písně byl sice pohádkový hrdina jako stvořený pro vystupování ve večerníčcích pro estébáky, ale zároveň taky chlapík z masa a kostí. Jeho „člověčina“ se projevila ve svérázných podnikatelských aktivitách po listopadovém převratu, kterým již dlouhou dobu věnují soustavnou pozornost orgány k tomu kompetentní. Hrdina songu si žije svým životem jako Dorian Grey, a pokaždé, když se dostane do centra pozornosti médií, zazní i Lauferova píseň, na niž by se jinak už dávno zapomnělo. Dějinná paměť dokáže být někdy velmi zlomyslná.





AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex online)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala