Co přinesl den (pondělí 9. 3.)

Co přinesl den (pondělí 9. 3.)

Co přinesl den (pondělí 9. 3.)

Klaus mudruje v USA / Zelení se zbavují vnitřní opozice / TGM na koni

Klaus mudruje v USA, zelení se zbavují vnitřní opozice, TGM na koni
Václav Klaus momentálně kveruluje ve Spojených státech. Na konferenci v Santa Barbaře mistroval Američany za kacířství („Nemohu věřit vlastním očím, jak mnoho tady v USA věříte na vládu a jak mnoho nevěříte ve volný trh“) a před českými novináři si troufl i na prezidenta Obamu („Amerika má nového prezidenta, který přichází s obrovským zesílením role státu a vlády, s vydáváním stamiliard dolarů na různé vládní projekty…“). Za krizi podle Klause nemůže trh, ale politici (nevím, proč by měl za krizi moci trh, to je jako svádět to na čtyři roční období, ale tvrdit, že to způsobili politici, kteří trhu házejí klacky pod nohy, je jen negativ té samé absurdity). Vyjádřil se v tom smyslu, že je třeba hovořit s těmi, kteří „mají silný hlas v popularizaci alarmismu globálního oteplování“, a že ekologisté „nechtějí změnit klima, chtějí změnit nás a naše chování“.
Závidím Klausovi jeho starosti. Stejně jako jeho předchůdce není čecháčkovsky přikrčen mezi českými kopečky. Já naproti tomu ano, proto mnou cloumá spíše alarmismus vyvolaný znovuzrozeným ruským apetitem na „východní Evropu“, a obávám se, že z těch, co by „chtěli změnit nás a naše chování“, jsou nebezpečnější ruští ideologové nového mírového pořádku než ekologisté. Přivítal bych tedy, kdyby se prezident ČR snesl z oblačných výšin boje proti ideologii globálního oteplování dolů na zem, přestal se bratříčkovat s Putinem a snažil se – místo toho, že si dělá ve světě pověst neohroženého bojovníka proti různým velikánům (které ani nenapadne, aby ho za to nějak postihovali, protože jednak jsou naštěstí demokraticky ladění a jednak je Klaus poněkud pod prahem jejich rozlišovacích schopností) – udělat něco málo pro tuhle zemi. Jenže – dal bych krk za to, že toho už není schopen.
Republiková rada Strany zelených vyloučila ze strany čtyři kverulanty: exministryni Kuchtovou, poslankyně Zubovou a Jakubkovou a Martina Čáslavku. V českém prostředí, kde je obtížné rozpoznat těžko postřehnutelnou hranici mezi svobodou a libovůlí, to může působit jako selhání vnitrostranické demokracie. Ve skutečnosti žádná strana nemůže existovat bez aspoň minimální míry soudržnosti a pěstovat si uvnitř organizovanou a militantní vnitřní opozici. Pro SZ je kompromitující to, že uvnitř ní něco podobného mohlo nějaký čas přetrvávat, ne že se toho zbavuje. Labilitu české politické scény vyloučení samozřejmě nezmenší, naopak zvětší, i když ne dramaticky (hlasy dvou exzelených poslankyň nebudou stačit ke svržení vlády).
Už příští rok bude v Lánech vztyčena Masarykova jezdecká socha. Odhalí ji hejtman Rath, to je ten pravý. O plánu zbudovat pomník jsem napsal už před dvěma lety, když se zrodily plány na jeho pořízení. Text, který mi připadá pořád aktuální, si můžete přečíst zde.
„NERV v krizi obstál. Na rozdíl od politiků,“ konstatuje titulek článku v LN. Z obsahu vyplývá, že si to podle agentury Median myslí nejvíc respondentů. Že si to myslí dejme tomu nejvíc lidí, ještě vůbec neznamená, že je to pravda.



AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex online)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala