Co přinesl den (středa 4. 3.)

Co přinesl den (středa 4. 3.)

Co přinesl den (středa 4. 3.)

USA s Ruskem na náš účet, Polednová-Brožová coby Švejk, Benešová jako Mistr Jan




Je těžké se zbavit podezření, že mezi Spojenými státy (přesněji řečeno prezidentem Obamou) a ruským prezidentem Medveděvem (t. č. v Putinově režii) probíhá jakési handrkování na náš účet. Nejprve proskočily (v ruských médiích) zprávy, že Obama navrhl Medveděvovi zrušení plánu na vybudování amerického protiraketového štítu, pokud Rusové pomohou Američanům podstatně omezit íránský jaderný program. Medveděv tyto zprávy nepopřel a jako správný sovětsko-ruský politik prohlásil, že jsou „nekonstruktivní“, protože neobsahují dostatečné kvantum ctnosti, na níž Rusko od Ivana Hrozného po Josifa Vissarionoviče Stalina buduje svou mezinárodní politiku (na politické obchody třetí Řím nepřistoupí, jde mu o mravnost, což např. v letech 1939–1985 nesčíslněkrát prokázal). Rusko je ochotné jednat o společném protiraketovém štítu s USA, to je vše. Nato Putinova mluvčí „upřesnila“, že Obamův dopis obsahuje „nejrůznější návrhy a iniciativy“, a konkrétní návrhy či navzájem provázané iniciativy neobsahuje (pozoruhodný ústup).

Podle Bílého domu se ovšem v Obamově dopise mluvilo pouze o tom, že kdyby ve spolupráci USA a Ruska zmizela íránská hrozba, budování protiraketového systému bude zbytečné. To je čím dál tím větší zamlžování problému v době, kdy je jasné, že Írán ani nenapadne se vzdát svého jaderného programu, Rusy ani nenapadne se vzdát Íránu coby nadějného strategického partnera a smlouvy o radaru visí ve vzduchu hlavně proto, že dvě třetiny českého obyvatelstva a většina PS jsou proti, protože dílem se Rusů bojí, dílem s nimi politicky kalkulují a dílem je mají rádi (stejně jako v letech 1945–8). „Český expert, který si nepřeje být jmenován“ (nikde na světě není tolik lidí, kteří si nepřejí být jmenováni, jako v ČR!), tvrdí, že pokud by byl radar schválen českým Parlamentem, bude vybudován. Nepochybně. Obamova reprezentace má momentálně jakési nemravné choutky, ale Američané jsou přes to všechno civilizovaný národ, a pokud by Češi řekli ano, budou Američané vědět, že ani oni nemohou couvnout. Jenže Češi řeknou ne a Američané budou mít alibi. Nepomůžeš-li si sám, nikdo ti nepomůže.

Z toho hlediska je v podstatě taky fuk, zda prezident Obama půjde pěšky po Praze přes Karlův most na Hrad. Teď nejde o okázalý spektákl, ten nikomu, ani nám, nepomůže.

Exprokurátorku Polednovou-Brožovou bude muset do vězení deportovat eskorta, sama tam dobrovolně odejít nehodlá. Eskortě se ovšem nebude bránit. Paní Polednová se tak stane jakýmsi zrcadlovým obrazem Josefa Švejka, který jel k odvodu na invalidním vozíčku a za provolávání „na Bělehrad“. Problém je v tom (jak dneska někdo v novinách trefně poznamenal), že paní Polednová měla být odsouzena hned po roce 1989, kdy jí nebylo ani sedmdesát a nikoho by to nedojímalo. Dnes se na jejím případě morálně profiluje kdekdo, mám podezření, že včetně prezidenta Klause, který vidí příležitost, jak dát zahulit „soudcokracii“. Situace, kdy se případy tohoto typu otvírají s dvacetiletým zpožděním po tom, co politická situace umožnila je otevřít, znamená dilema: Bylo by naprosto amorální Polednovou-Brožovou neodsoudit. A bude naprosto amorální ji opravdu zavřít. Jistě, ona neměla svého času ani špetku soucitu. Ale ona není žádný příklad hodný následování.
Dalším naléhavým tématem dne je násilí na fotbalových stadionech a otázka, kdo mu má čelit. Jde o soukromé akce. V okamžiku, kdy rozdováděný ožralý a zfetovaný dobytek začne ohrožovat ostatní, přerůstá soukromá akce do veřejna. Bylo by moc fajn, kdyby pořadatelé zápasů dokázali situaci zvládnout už v zárodku. Bohužel se ukázalo (a dalo se to předpokládat!), že to sami nedokážou. Politický realismus by byl hledat kompromis mezi veřejným a soukromým. To ale v současné situaci nejde, kompromisy se nenosí. A tak opozice jásá, že má další klacek na koalici.

Městské samosprávy v severozápadních Čechách mají problém. Tlačí na ně na jedné straně voliči znepokojení problémy, které působí „sociálně nepřizpůsobiví“ občané, a na druhé straně příkazy politické korektnosti, vyzařující z evropského centra. Obojí je v rozporu. Buď tedy bude třeba zrušit voliče (v těchto lokalitách nejsou moc politicky korektní, brání jim v tom praktické nepříjemnosti každodenního života), nebo podvázat spasitelské ambice evropské pravdy a lásky. Jinak plán pana Kocába využít nabídky primátorky Řápkové a přestěhovat se do bytu v problémovém domě je jako východisko dobrý – jen by tam měl už zůstat a dát svou funkci k dispozici. Mám jakési mlhavé tušení, že se mu nebude chtít.

Vrchní soud zrušil rozsudek středočeského soudce Cepla ml., který dal za pravdu bývalé nejvyšší státní zástupkyni Benešové v tom, že se nemusí omlouvat nynější státní zástupkyni Vesecké a dalším za to, že je nazvala „justiční mafií“. V rozhodnutí dr. Cepla jsem cítil od počátku jakýsi rozpor: je nepochybné, že zametení případu Čunek pod koberec bylo, mírně řečeno, nestandardní. To je jedna věc. Jiná věc je, zda je O.K., když vás někdo na veřejnosti označí, dejme tomu, za smradlavého skunka. I když jste se třeba dopustil něčeho morálně problematického, legalizace takového titulu nepovede k posílení spravedlnosti, nýbrž jen k růstu sprosťáctví ve společnosti. A toho je i tak dost. Paní Benešová se mýlí, když se domnívá, že by měla být trestána za vyslovený názor. Soud má rozhodnout, zda to, co řekla, bylo sprosťáctví, nebo ne. V tom se její pozice liší od pozice mistra Jana před kostnickým koncilem.




AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex online)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala