Slyšeli jste někdy o Zlonicích? Máte-li rádi klasickou hudbu, anebo historické železnice, možná ano. Pro ostatní ale bude tahle obec zapadákovem. Proč by zrovna milovníci Dvořáka nebo milovníci parního Albatrosa, měli tuhle obec znát?
Slyšeli jste někdy o Zlonicích? Máte-li rádi klasickou hudbu, anebo historické železnice, možná ano. Pro ostatní ale bude tahle obec zapadákovem. Proč by zrovna milovníci Smetany, Dvořáka a spol., stejně jako milovníci parního Albatrosa nebo Šlechtičny, měli tuhle obec ležící zhruba deset kilometrů nad středočeským Slaným znát?
Například proto, že právě Antonín Dvořák tu prožil část svého života, mezi dvanáctým a patnáctým rokem, když sem přesídlil z nedaleké rodné Nelahozevsi. A také proto, že v téhle obci-městysu najdete železniční muzeum, které je součástí místního nádraží.
Do Zlonic jsme se s manželkou vydali o nedávném mlhavém víkendu, kdy nemělo cenu vyrážet někam do přírody, protože kvůli mlze člověk z té přírody nic nevidí. Zaparkovali jsme auto u nádraží a já se těšil, jak se podívám na dlouhou řadu historických vagónů, kterou jsem tu před několika lety už viděl. Jdeme na konec nádraží a vagóny nikde. „Kde máš to muzeum?“ ptá se žena. „No tady, přece“, říkám při pohledu na asi čtyři vagóny a jednu malou, úzkorozchodnou lokomotivu.
Ještě že má moje žena smysl pro humor. Místo, aby mi vynadala, do jaké díry se to táhneme, navíc když tu žádné pořádné muzeum není, začala se smát. „Jmenuje se to ´Malé železniční muzeum´“, říkám jí ještě, abych věc objasnil, „tak se nediv, že toho tu moc nemají…“. Ale pravdou je, že jsem taky byl zklamaný. Vagóny i lokomotivy asi zajely na zimu do depa.
Tak jsme vyrazili za Dvořákem. S ním je spojeno centrum obce, kam z nádraží dojdete za čtvrt hodiny. Cestou míjíme fádní jednopatrové domky, z nichž se ovšem vymyká zvláštní stavba městského dvojdomu, který se podobá těm, které stojí v pražské honosné čtvrti Ořechovka. Kde se tady ta stavba vzala? A pak koukám, že tenhle dům postavila v meziválečném období obec a je to nájemní dům. Neobvyklé. A to ještě mineme pěknou vilu, která jako by sem z té Ořechovky, případně Hanspaulky, taky přilétla. Posléze se na webových stránkách Zlonic dočtu, že jde o významnou stavbu, tzv. Faiglovu vilu. Vypadá zachovale.
Centrem městysu je mohutný kostel Nanebevzetí Panny Marie. Byl vystavěn v 18. století v barokním slohu, na přelomu 19. a 20. století byl novobarkoně upraven. Kostel zaručuje Zlonicím náležitou turistickou pozornost, je také zdaleka vidět. Vedle toho je tu i další architektonická památka, barokní fara navržená K. I. Dientzenhoferem. Jen kousek od kostela stojí i budova malého špitálku, ve kterém je dnes památník Antonína Dvořáka.
Procházeli jsme okolo kostela a dostali se k typickým stavbám socialismu: malému sídlišťátku, betonovým bytovkám. Před nimi prolézačky dětského hřiště někdy z 80. let, dole bývalé koupaliště-nádrž s vodou rozhodně nevhodnou ke koupání. Typický bezútešný zmar dnešního českého venkova (pravda, umocněný ještě podzimním počasím). O kousek dál sice najdete moderní dětské hřiště, dřevěné a pěkné, ale zase stačí jít pár desítek metrů a nevzhledné nákupní centrum člověka spolehlivě deprimuje. Ve Zlonicích je prostě pár věcí dokládajících to pozitivní v lidském konání, ale najdete tu také stopy prázdnoty a úpadku. Městys, který od půlky 19. do půlky 20. století rostl, dnes neprožívá nejlepší časy. Okolo roku 1900 měl přes dva tisíce obyvatel, dnes má asi tisícovku a půl.
První symfonie Antonína Dvořáka má podtitul Zlonické zvony. Složil ji jako čtyřiadvacetiletý a inspirací mu byly právě Zlonice. Tady se také mohl pod dohledem zdejšího učitele a skladatele Antonína Liehmanna poprvé systematicky věnovat hudbě. Zlonice byly tehdy, v polovině 19. století, Dvořákovi místem hodným toho, aby se k němu v myšlenkách vracel. Jestlipak by dnešní Zlonice někoho inspirovaly k podobně velkému dílu, jako je symfonie? Těžko říct…
ANDREJ HALADA, www.navzduchu.cz
Další články z rubriky KOLEM CESTY
