Žebrák a Točník k sobě patří stejně jako Laurel a Hardy nebo Pudr a benzin. A na oba dva hrady jezdí dost lidí, je to taková výletní „tuctovka“. Takže kam se vydat, pokud se nechcete tlačit?
Žebrák a Točník k sobě patří stejně jako Laurel a Hardy nebo Pudr a benzin. Jsou to hrady praktické pro návštěvu, protože je od sebe dělí ani ne kilometr vzdušnou čarou a pěšky je to jen o málo víc. I když na Točník je potřeba vyšplhat se po docela strmě stoupající cestě.
Na oba hrady nicméně jezdí dost lidí a je to taková výletní „tuctovka“. Žebrák je na tom trochu „líp“, protože je to zřícenina a k vidění tu toho zase tolik není, sem tolik turistů nejde. Výhled ze zdejší osamocené věže je pěkný. Na Točníku bývá plno, míru zaplněnosti vám prozradí řady aut stojících na dolním parkovišti.
Takže pokud se nechcete tlačit, kam se vydat? Nejprve kousek nad Žebrák, na jednu louku, která se jmenuje Janušky. Od hradu Žebrák je to sem přes vesnici Bzová jen šest kilometrů, ale pokud pojedete na kole (automaticky předpokládám, že pojedete – to víte, cyklista…), je to skoro pořád do kopce. Odměna je však sladká, protože Janušky jsou krásný kout uprostřed zdejších lesů. Vždycky si sednu pod osamělou břízu stojící v horní části celého prostoru a koukám na zapadající slunce. Fakt nádhera. Kolem většinou nikdo, jediné sídlo je nedaleký soubor stavení s hájovnou.
Od Janušek se pak můžete vydat silnicí směrem ke Kublovu. Kdo chce, může navštívit skalní ostroh nazvaný Jouglovka. Lepší výhled se vám ale naskytne z místa, jež je druhým cílem, který doporučuji: Vraní skála. Z Janušek je to sem po silnici na kole asi deset kilometrů. Na Vraní skálu se dostanete od vesnice s názvem Svatá, vede odtud žlutá i modrá turistická značka. Jestli ale pojedete na tom kole, tak počítejte, že poslední úsek je lesní, jede se úzkou pěšinou. A nahoru na skálu musíte pár desítek metrů pěšky.
Vraní skála je vrcholkem, na který vrány možná skutečně sedají. Ale spíš bych řekl, že tu mají sídlo orli; je to i vyhlídka pro všechny, kteří mají orlí znak a rádi se dívají do dálky. Vidět je odtud do mnoha směrů. Například až někam k Praze – tedy kdyby v tom nebránily kopce Českého krasu. V každém případě ale vidíte vysílač Cukrák, který už je skoro u Prahy. Je legrační, jak se vám odtud, z místa ve výšce 536 metrů nad mořem, zdá Cukrák, který stojí jen ve výšce 411 metrů, malý a dole. Taky jsou vidět mnohé domy z Berouna.
Nejhezčí výhled je asi směrem k Hřebenům a Brdům. Prakticky celý hřeben Hřebenů, které se táhnou od Prahy až k Příbrami, lze přehlédnout. A pak samozřejmě Brdy, kde jsou vidět některé cílové plochy zdejšího vojenského prostoru. Konkrétně dopadová plocha pro dělostřelecké a letecké granáty Houpák, kde je bunkr, u kterého se točila Obecná škola. Na kopci jihozápadním směrem je pak k vidění už zmíněný hrad Točník. A pak je tímhle směrem další vysílač, na Radči, ten už je ovšem ve výšce přes 700 metrů.
Jel jsem na tahle místa nedávno o víkendu, bylo už trochu pozdní odpoledne, na Vraní skále jsem strávil půlhodinu po šesté večer a nikdo tam za tu dobu nebyl. Nepatřím k žádným samotářům (to bych asi nemohl dělat novináře), ale čas od času mi – asi jako každému – přijde vhod chvíle, kdy jsem jenom sám. Když přitom máte okolo sebe hezkou krajinu, když je venku hezky, je to docela příjemný zážitek.
ANDREJ HALADA, www.navzduchu.cz
Další články z rubriky KOLEM CESTY
