Na rozdíl od většiny kluků jsem v klukovských letech nechtěl být pilotem. Ani dnes by mi pilotování asi nic neříkalo, snad jen s výjimkou kluzáků: jejich tichá elegance a nezávislost na motoru (který se může porouchat) se mi líbí.
Letadla obecně mě ovšem velmi baví. Asi je to i tím, že od dětství bydlím v Praze 6 a odtud je to jen kousek na letiště v Ruzyni. Jezdil jsem tam často, z vyhlídkové plošiny koukal na tůčka i iljušiny. A když se náhodou objevilo nějaké západní letadlo (panovala 70. léta), byla radost ještě větší.
Letadla jsou totiž fascinující. Na tom pohledu na obrovské, vznášející se tuny kovu je pokaždé něco nepochopitelného. Je to až archetypální údiv – tohle není pták, tohle jsme my, lidé.
Na opačném konci Prahy, než je civilní ruzyňské letiště, stojí letiště ve Kbelích. Bylo to vůbec první plnohodnotné letiště vzniklé po roce 1918 u nás, dopravě sloužilo až do roku 1937, kdy bylo otevřeno právě to ruzyňské. Vojenské letouny ve Kbelích ale startovaly a přistávaly po celou dobu existence tohoto vzdušného přístavu a činí tak dodnes; i do Afghánistánu se odtud létá. Od roku 1968 je tu také Letecké muzeum – a o něm bude řeč.
Nebyl jsem v něm víc než deset roků a má poslední vzpomínka je někdy z půlky devadesátých let. Vybavuji si, že to bylo nevelké muzeum plné ruských stíhaček. Vcelku dost se toho od té doby změnilo, ale ruské migy tu stále převažují. Ostatně to ani jinak nejde: historie českého letectví není stará ani sto let, půlku té doby zabírá socialismus. Nejvíce letadel jsme měli právě v téhle éře, byly to stovky vojenských strojů, většinou ze SSSR. Jak mi v muzeu prozradili, mají tu prakticky všechny verze proslulých MIGů 21, které se u nás objevily.
Muzeum v posledních letech roste a stále se proměňuje. Jiný je především způsob prezentace letadel: jsou umisťovány do tematických hangárů, podle chronologie. Návštěvníci nejprve procházejí hangárem, ve kterém najdou letadla z počátku existence Československa, další je věnován letadlům 30. let. Zrovna nedávno byl otevřen hangár 2. světové války. A ve fázi budování je další s prvními proudovými letadly z přelomu 40. a 50. let. V nových hangárech nenajdete jen letadla, k vidění jsou i figuríny, zbraně, oblečení a další věci z dané éry. Expozice díky tomu působí skutečně uceleným dojmem.
Trochu smutně oproti tomu vypadají letadla, která jsou ve Kbelích vystavena venku. Jsou to především zmíněné ruské stroje, stíhačky z poválečné doby. Ale je tu i několik vzácnějších letadel západní provenience, které muzeum získalo po roce 1989. Samozřejmě by všichni v muzeu byli rádi, kdyby bylo možné letadla dát pod střechu. Jenže tolik krytých ploch zatím muzeum nemá.
Výstavní túra muzeem končí v největší hangáru, který už byl plný letadel před rokem 1989. Je vlastně základem celé expozice, sem se chodilo i před rokem 1989. Aeroplány jsou tu naskládány tak, aby se sem vešlo všechno. Do budoucna se počítá s proměnou tohoto prostoru.
Když jsem po prohlídce zašel do muzejního obchůdku (je efektně natřený), neodolal jsem a koupil nějakou tu leteckou zbytečnost. V tomhle případě tričko a čepici s letadly. A pak už jsem seděl na lavičce, jedl párek a koukal na ta letadla a kochal se. V muzeu nebylo moc lidí, stroje jsem měl skoro pro sebe. Trochu jsem se vracel do dětství – i když exponáty mne zajímají se stále stejnou intenzitou.
Abych nezapomněl. Vstup do muzea je zdarma. A doprava je sem snadná, pojedete na novou konečnou metra C Letňany a pak autobusem pár stanic až před vchod muzea. I autem je to jednoduché, parkoviště je hned přes silnici. Výlet i bez létání stojí za to.
ANDREJ HALADA, www.navzduchu.cz
Další články z rubriky KOLEM CESTY
