KOLEM CESTY: Aby bylo jasno, nebude řeč o moravském Přerově, ale o českém. Víte, že nějaký Přerov v Čechách vůbec je? Kdo zná střední Čechy, hlavně Polabí, ten to možná ví.
Vážené čtenářky a čtenáři,
na letní toulky jsme pro vás připravili novou rubriku. Nejedná se o klasické tipy na výlety s mapkami a přehledem dopravního spojení, spíše o subjektivní pohled na zajímavá místa naší vlasti. Nebudeme sledovat turistické značky, ale raději pozorovat, co se děje KOLEM CESTY.
Aby bylo jasno: nebude dnes řeč o moravském Přerově, ale o českém. Víte, že nějaký Přerov v Čechách vůbec je? Kdo zná střední Čechy, hlavně Polabí, ten to možná ví.
Přerov je na cestě z Prahy do Poděbrad, jen kousek od Lysé nad Labem nebo Čelákovic. Je to obec, která je taková … obyčejná. Ono i Polabí se může jevit někomu jako nudné, je to samá rovina, rozlehlá pole, sem tam borové lesy. Ale poznejte Polabí důkladněji a zjistíte, že ta rovinatá fádnost je vlastně příjemná. Klidný český venkov. Bohumil Hrabal tuhle oblast okolo Nymburka miloval. V nymburském pivovaru vyrostl, v Kostomlatech nad Labem sloužil za války u dráhy, do Kerska jezdil na chatu jako už slavný spisovatel. A o tom všem taky psal: Městečko, kde se zastavil čas, Postřižiny, Ostře sledované vlaky, Slavnosti sněženek…
PŘEROV NAD LABEM je obec s dlouhou historií. Vznik je údajně doložen už roku 993. Dnes je Přerov zajímavý především tím, že nabízí hned tři turistické cíle. Pokud to nevezmete hopem a letem světem, lze v Přerově, obci o tisícovce obyvatel, strávit skoro celý den.
První atrakcí je místní skanzen, muzeum lidových staveb. Je to jeden z vůbec nejstarších skanzenů u nás. Leží přímo ve středu obce, jsou v něm tři desítky budov. V nich jsou umístěny stovky exponátů, které dokládají, jak se žilo v minulých staletích. Když si ty nástroje každodenního života prohlížíte, musíte smeknout před důmyslem našich předků. Jejich technická zdatnost i rukodělný um jsou obdivuhodné.
Skanzen je opravdu jen muzeem – je to dokonale upravená, čistá, vypíglovaná zahrádka jako z pohádky. Představuji si, že dřív se na venkově žilo mnohem „špinavěji“, drsněji. Ale jako základní informaci o životě, který už není nikde v Evropě k vidění (leda tak ve třetím světě) lze skanzen jen ocenit.
Asi sto metrů od skanzenu, v bývalé stodole, je další muzeum, ve kterém lze strávit hodinku, třeba i déle. Moto-velo muzeum. Na rozdíl od „státního“ skanzenu (spadá pod Polabské muzeum) je tohle čistě soukromá aktivita. Sbírku šedesáti jízdních kol a šedesáti motocyklů z let 1885–1965 vybudoval Tomáš Moravec a je tu prezentována skutečně na úrovni. Exponáty dokonale upravené, zrenovované, navíc dle dnešní muzejnických trendů vše doplněné i figurínami. Expozice má řád a je nápaditá. Na stěnách malby kopírující Kamila Lhotáka. Jsou tu i zcela unikátní exponáty, jako třeba motorka úplně zničená rzí. Visí na stěně a je jedinečná.
Obě muzea, skanzen i jednostopáci, se dobře doplňují. Skanzen je vesnický, moto-velo je městsky technické. Když do Přerova přijede celá rodina, táta s klukem jde na motorky, máma s dcerou na chaloupky. I když si myslím, že by všichni měli jít všude, protože to za to stojí.
A aby toho nebylo dost, je uprostřed obou muzejí krásná stavba. Kdysi to bývala vodní tvrz, pak ji za renesance přestavěli na zámek. Bohužel není přístupná, ale zvenčí si ji lze dobře prohlédnout.
Na to, že je Přerov taková „obyčejná“ obec, toho má docela dost, ne?
ANDREJ HALADA, www.navzduchu.cz
